Zoku Sugata Sanširó
Sanshiro Sugata II
Režie:
Akira KurosawaScénář:
Akira KurosawaKamera:
Takeo ItóHrají:
Susumu Fudžita, Dendžiró Ókóči, Jukiko Todoroki, Masajuki Mori, Seidži Mijaguči, Ičiró Sugai, Rjúnosuke Cukigata, Kokuten KôdôObsahy(1)
Sugata Sanshiro po dvou letech, aneb pokračování příběhu o stále nesmiřitelném adeptovi judo. I tentokrát musí vybojovat několik soubojů. Nejdříve se střetne s americkým boxerem, poté má co dočinění s bratry bojovníka, kterého porazil o dva roky dříve. Kurosawa natočil film krátce po japonské prohře ve 2. světové válce. Snímek tedy vyznívá protiamericky, zvláště z pohledu vměšování americké kultury a sportu do Japonska. Proto film nebyl nikdy uveden v USA. (KrystofD)
(více)Recenze (10)
Druhá Judo Saga je dost podobná jedničce. Žádný nezapomenutelný pilíř Kurosawovy kariéry to není. Příběh je banální. Sam Cheeovi se tentokráte staví do cesty dvojice bratrů záporáka z jedničky je fakt vyvedaná. Jako vystřižení z mangy. Jeden je fakt děsnej parchant a druhý ještě k tomu blázen, co sebou nosí pořád větvičku. Opravdu zajímavé charaktery. Dalším nepřítelem hlavního je americká kultura násilně implantovaná do tehdejšího Japonska. Tento film je skutečně laděn dosti protiamericky, američani jsou zde popsáni jako brutální kulturní barbaři. Vzhledem k době vzniku se není čemu divit. A závěrečný souboj je vskutku zajímavě nasnímán s ohledem, že byl natočen v roce 1945. Film tedy není žádné veledílo, ale rozhodně má co říct. ()
Aj napriek tomu, že to má národný charakter a Američania tu dostanú na frak, je tento film výborný práve v tom, ako krásne korešponduje s Kurosawovov prvotinou. Obidva diely Sugata Sanshira v sebe nesú určitú filozofiu a morálne poučenie. Tým, že táto druhá časť sleduje línie vytvorené v prvej časti vytvára komplexnosť vďaka ktorej mi prišiel tento film nielen zábavnejší, ale aj krásne doplňujúci. Iste, vek tam cítiť. Ale to finále v snehu je aj napriek jednoduchosti parádne. Obidva diely sú tak starožitnou vzácnosťou. A hlavne sú dynamické, akčné a zábavné. Aspoň ja som v tomto prípade bavil. ()
Dvojka je teda hodně slabá, oproti celkem dobré jedničce. Opět tu bylo zbytečně pomalé tempo, ale tentokrát se k tomu přidal slabý a nezáživný děj (navíc je v něm dost vaty - třeba celá ta romantická linka je absolutně nevyužitá a tím pádem zbytečná). Akce taky ubylo, navíc ta závěrečná scéna působí spíš směšně, jako celá ta postava toho (asi) postiženého. Možná nebyl, ale rozhodně se tak choval. Největším kladem tu je perfektní kamera a hned po ní pár zajímavých mouder, ale bohužel tím klady končí. Btw, dobrodružné to (stejně jako jednička) fakt není. 2* ()
Velká legenda Judo 2 vykoukla na svět za časů druhé světové války, proto zní tím nacionalistickým tónem. Alespoň zde si to Japonsko mohlo vyřídit s nenáviděnými Američany po svém, navíc tato zápletka byla v béčkovém žánru bojové akce znovu využita i v budoucnosti. Judo je představeno označením duchovního povznesení člověka a odpor je marný. Cílem se stává nalezení vnitřní harmonie a poražený protivník si zaslouží schovívavost a soucit. Povzbuzuje se procítěným naléháním národní uvědomění, rozhodující jsou pocity a legenda dospívá ke svému spásnému osvícení. Hlavní postavou japonského přesvědčení je Sanširo Sugata (sympatický Susumu Fudžita), živoucí ikona juda. Je pokoušen, je hecován, je provokován, svádí morální souboj, tápe v rozervanosti, tuží čest a nachází vyrovnání a očištění. Skutečný vítěz lidskosti bez poskvrny. Důležitou postavou je Tešin Higaki (zajímavý Rjúnosuke Cukigata, též v roli jeho staršího a pokornějšího bratra Gennosukeho), vzteklý mstitel bratrovy potupy. Soustředěné násilí je po zásluze potrestáno. K výraznějším postavám patří Šogoro Jano (příjemný Dendžiró Ókóči), Sanširův moudrý mistr, vedoucí neohroženého žáka k duševnímu vyrovnání. Respekt především. Z dalších rolí: nejmladší a duševně chorý Gennosukeho bratr Genzaburo Higaki (Akitake Kôno), lehká obřadnost romantické cudnosti Sajo (Jukiko Todoroki), či starý buddhistický mnich Saiduči (Kokuten Kôdô). Velká legenda Judo 2 staví dramatické střety vnitřní i vnější, působivost je zformována v obrazových kompozicích. Vlastenecká uvědomělost je váženým charakterem. ()
Pokračovanie je spracované v duchu prvého filmu. Pomalé zábery, skôr bez slov, málo súbojov - dokonca o dosť menej. Okrem zápasu s Američanom v ringu už len ten záverečný s karatistom, keď to vôbec ide nazvať súbojom. Človek sa naň teší, súboj mi však pripomenul kultový startrekovský boj Kirka s Gornom. Niektoré myšlienky o japonských bojových umeniach sú ale fajn. Určite to však nie je akčný, a už tobôž nie dobrodružný film. ()
Dvojka mě bavila drobet víc než jednička, možná i proto, že expozicí čas opravdu neztrácela a k cíli směřovala mnohem svižněji. V úvodních minutách jsem si dokonce říkal, že snad až čistokrevně "akčně" (judo vs. západní, pokleslý, buranský box), což však nevydrželo a o cti, životní cestě a záchraně tradičních bojových umění se samozřejmě mudrovalo. Naštěstí i s příjemným humorem. To zápasy už bohužel vypadaly z dnešního pohledu srandovně (jak proti boxu, tak karate). Jasná tendenčnost (až "protiameričnost"), jako že i prohrát lze důstojně a poté s nadějí vyhlížet světlejší zítřky, se dala snadno pochopit (rok 1945). ()
Saam Chee sa po dvoch rokoch na cestách vracia späť ku svojmu majstrovi. Stále ho prenasleduje vlastná minulosť, s ktorou sa pokúsi vyrovnať v súboji s bratom jeho predchádzajúceho súpera... Tento jednoduchý príbeh žiaka karate sa opäť prelína s režisérovou poctou histórii a kultúre Japonska. Svoj nesúhlas so západnými vplyvmi v krajine vyjadruje prostredníctvom súboja nového a tradičného - box vs. karate. Snímka vyznieva silne protiamericky najmä v období americkej okupácie. Z tohto dôvodu film nebol nikdy premietaný v Spojených štátoch. ()
Navzdory hodnocení mi dvojka přišla o fous vyzrálejší než jednička. Také se sice nejedná o bůhvíjaký šlágr, u blu-ray verze byl občas strašlivý zvuk i obraz, ale svým způsobem mě bavilo sledovat střety různých tradičních japonských bojových technik. Velkým zatraktivněním byl i souboj proti amerikánskému stylu - boxu. A i když to tak nemělo působit, závěrečný souboj je neskutečně vtipná groteska, hlavně když záporák pořád řve jako nachcípaná godzilla. Právě díky této zábavné vložce přivřu obě oči a tu nejslabší čtyřhvězdu, co jsem snad kdy udělil, tomu dám. ()
Sanshirovi nerozumím. A tím nemyslím jenom kvůli otřesným anglickým titulkům (dokonce i anglicky mluvené pasáže jsou přeložené špatně, Sugata se jmenuje Sam Chee a místo juda umí karate nebo kung fu), ale i kvůli nesouvislosti příběhu samotného. Pasáž proti Američanům je samoúčelná, děj nikam neposouvá, ovšem vzhledem k době natočení se jejímu výskytu divit nelze.. Romance je, nebo není, kdo ví? Párkrát se tam objeví mistr, zahuhlá pár slov, odběhne do hajzlu a už se ve filmu neukáže. Bratři šupáci jakožto záporáci (shodou okolností sourozenci zlejška z prvního dílu) jsou komičtí, vrcholovým zážitkem je ale závěrečný souboj. Ten se snadno řadí mezi top 5 nejhorších bojových scén všech dob, ale co, nějak se začínat muselo. ()
Světoznámý japonský režisér Akira Kurosawa ihned po konci druhé světové války sáhl po své úspěšné prvotině a natočil pokračování, bohužel ve svém pojetí značně kontroverzním. Prostinký příběh o zápasech japonských bojovníků proti americkým. Kontroverzním je snímek proto, že i dnes je z toho cítit nenávist k USA. Obzvlášť první polovina příběhu vyznívá značně propagandisticky, až to vyvolává dojem, že tak bylo učiněno snad i na politickou objednávku. Proč k tomu Kurosawa použil postavy svého výborného prvního snímku budiž záhadou. Příběh je skutečně tak skromný, že je klika, že stopáž snímku nedosahuje ani devadesát minut. To by divák snad dříve usnul, než by se dočkal finále. Zajímavý děj? Napětí? Nějaká filozofická myšlenka? Ani omylem. I ta levná studiová výprava vznáší do celého konceptu značné pochybnosti. Tento film je zkrátka tak nevýrazný, že je ztráta času na takové dílo jenom pomýšlet. ()