Černá kočka, bílý kocour
-
Crna mačka, beli mačor
-
Čierna mačka, biely kocúr
-
Black Cat, White Cat
Komedie / Romantický
Fed. rep. Jugoslávie / Francie / Německo / Rakousko, 1998, 129 min
Režie:
Emir KusturicaHudba:
Dejan SparavaloObsah
-
Staříci Grga a Zaria jsou přátelé od nepaměti. Čtvrt století se neviděli. O to víc se těší na setkání, které se však odehraje za velmi pohnutých událostí, kterým jiné - neméně pohnuté události - předcházejí... Zariův Matko potřebuje nutně peníze a tak se obrátí na cikánského kmotra Grgu se lží, že Zaria je po smrti, a ten mu je půjčí. Brzy se však ukáže, že dluh nemůže vrátit a tak se má vykoupit sňatkem s liliputánkou Beruškou. I když se ani jednomu do takového manželství nechce, nastává den svatby. Svatby neobvyklé, bouřlivé, při které každý z aktérů tohoto temperamentního a humorného vyprávění naplní svůj osud. Na filmu není důležitý ani tak samotný příběh, jako jeho až neskutečné postavy, které se ocitají v nepřetržitém toku událostí, myšlenek, představ, lidských citů a bujarého veselí, plynoucích v neutuchajícím rytmu obrazů a umocněných strhující hudbou. (oficiální text distributora) -
Přestože se Emir Kusturica po velice chladném přijetí snímku Underground (1995) v zemích bývalé Jugoslávie rozhodl, že s režírováním končí, pouhé tři roky poté soutěžil v Benátkách jeho nový film Černá kočka, bílý kocour. Dodnes divácky nejúspěšnější Kusturicův snímek na prestižním italském filmovém festivalu uspěl hned v několika kategoriích a režisérova slova o konci kariéry se ukázala jako planá.
Černá kočka, bílý kocour, která obdobně jako předchozí Kusturicovy projekty vznikala v zahraniční koprodukci, byla na rozdíl od jeho posledního, tříhodinového opusu zcela apolitická. Scénář k této zběsilé komedii režisér napsal společně s Gordanem Mihičem, se kterým před deseti lety spolupracoval na Domě k pověšení (Dom za vesanje, 1988). Právě k jeho živelnosti a zobrazovanému prostředí měla Černá kočka, bílý kocour velmi blízko. Tvůrci filmu opět vytvořili celé panoptikum svérázných postaviček, procházejících řadou bizarních příhod a situací. V centru dění stojí dvě cikánské rodiny, mezi jejímiž potomky i navzdory dávnému přátelství dědů panuje jistá rivalita. Napjaté vztahy se vyostří o to víc, že se mají vzhledem k nastalým okolnostem spojit v jeden klan. Místní cikánský mafián Dadan Karambolo se totiž rozhodne odpustit dluh zdejšímu podvodníčkovi Matko Destanovi pouze za podmínky, že Matko ožení svého syna Zareho s Dadanovou sestrou, o mnoho let starší liliputánkou Afroditou, přezdívanou Beruška. Dospívající Zare zamilovaný do jiné dívky se vynucenému sňatku samozřejmě brání, a to stejně neúprosně jako jeho otec s Dadanem usilují o zdárný průběh veselky, přičemž ve svých snahách neváhají jít ani přes mrtvoly vlastních otců.
Černá kočka, bílý kocour, na které s Kusturicou spolupracoval dvorní kameraman Luca Bessona, Francouz Thierry Arbogast, přímo hýří temperamentem balkánských venkovanů (opět z velké části ztvárněných neherci) a prvky magického realismu. Svižné tempo filmu určuje rytmický hudební doprovod Kusturicovy skupiny No Smoking Orchestra, která originálně kombinuje balkánskou folklórní hudbu s řadou dalších hudebních stylů, například rock'n'rollem, popem či technem, a jejichž hitovka „Pit Bull" se díky filmu stala nezapomenutelná. - Jana Bébarová (Letní filmová škola)
Zajímavosti o filmu (4)
-
Film, ktorý tak s obľubou pozerá a cituje Grga Pitič (Sabri Sulejmani), je Casablanca (1942).
-
Film získal na filmovém festivalu v Benátkách Stříbrného lva za nejlepší režii.
-
Romové, kteří ve snímku hráli, byli do filmu vybráni z okolí města Skopje.
-
Jedná se o první snímek, k němuž si režisér Kusturica hudbu zajistil sám se svou domovskou kapelou The No Smoking Orchestra.
