Otec na služební cestě
-
Otac na službenom putu
-
Otec na služobnej ceste
-
When Father Was Away on Business
Drama
Jugoslávie, 1985, 136 min
Režie:
Emir KusturicaHudba:
Zoran SimjanovicObsah
-
Film Otec na služební cestě je vyprávěním očima malého chlapce o složité situaci a tíživé atmosféře počátku padesátých let, kdy docházelo k řadě závažných přehmatů, které vytvářely složité politické a společenské klima. Nehledě na tragičnost dějinných událostí prožívá hlavní hrdina Malik své dětství, které je víceméně šťastné, i když jeho matka po nocích pláče a jen sotva může uživit rodinu, protože otec odjel nechtěně na "služební cestu". Snímek, jenž je je jednou z nejpůsobivějších výpovědí o padesátých letech v totalitním světě, získal Zlatou palmu na mezinárodním filmovém festivalu v Cannes... (oficiální text distributora)
Film Otec na služební cestě je vyprávěním očima malého chlapce o složité situaci a tíživé atmosféře počátku padesátých let, kdy docházelo k řadě závažných přehmatů, které vytvářely složité politické a společenské klima. Nehledě na tragičnost dějinných událostí prožívá hlavní hrdina Malik své dětství, které je víceméně šťastné, i když jeho matka po nocích pláče a jen sotva může uživit rodinu, protože otec odjel nechtěně na "služební cestu". Snímek, jenž je je jednou z nejpůsobivějších výpovědí o padesátých letech v totalitním světě, získal Zlatou palmu na mezinárodním filmovém festivalu v Cannes... Komentáře uživatelů k filmu (44)
-
Houdini
Oscar 1 nominace: Cizojazyčný film. . . . . .Zlatá Palma(29.6.2004)
-
Marigold
O životě jednoho oddaného straníka v nelehkých 50. a 60. letech Titovy Jugoslávie očima jeho syna. Kusturica má neobyčejně vytříběný vypravěčský talent, jeho film (jak je ostatně typické) zabírá poměrně dost rozsáhlý dějinný úsek a umožní divákovi prožít komunismus po balkánsku na osudech jedné rodiny. Miki Manojlovič v hlavní roli (Kusturicův dvorní herec) je tradičně bezchybný, režisér netahá z diváka emoce laciným vršením "působivých" scén, naopak, kouzlo Otce na služební cestě tkví v pečlivé drobnohře s charaktery a citlivým pojetím těch opravdu emotivních scén (např. příjezd rodiny za otcem do pracovního lágru). Jako nitka se pak příběhem vine dospívání hlavního hrdiny, a to všechno drží pohromadě až překvapivě dobře.(28.1.2004)
-
T2
║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA $16,131║Tržby Celosvetovo $60,000║(4.7.2010)
-
B!shop
No tak tenhle film od Kusturici je krapet slabsi, ale porad to je nadprumer. Hlavne me prekvapilo, ze film neni az na par vyjimek moc komickej, precejen 4 dalsi filmy, co jsem od Emira videl, byly dost do komedie. Ale zase se nejedna o naky nervydrasajici drama, i pres vsechny ty tezky situace je film vcelku pohodovej. Opet tu je skvela hudba, pekna kamera a herci jako vzdy skvele prirozeny. Navic ten malej kluk mi krapet pripomnel Kolju. Za tech 130 minut jsem se nenudil, ale krapet zkratit by filmu prospelo.(11.9.2007)
-
O*R*I*N
Druhý celovečerní Kusturicův film se částečně nese v duchu jeho debutu, opět s lehce nostalgickým nádechem. Několik a to vcelku velkých rozdílů tu ale lze nalézt. Film pojednává o daleko závažnějších momentech jugoslávské historie (1948-1952), kdy se nezdolný soudruh Tito neshodl se Stalinem, což vyústilo až k veškerému přerušní hospodářských styků. Příběh o rodině, jíž se politická čistka nevyhla, je zobrazen očima šestiletého Malika. Takto chytře zvolený formální prostředek dovoluje Kusturicovi jemně oscilovat mezi tragickou, komickou a tak trochu magickou notou. Vyrovnávání se s těmito těžkými momenty jugoslávské minulosti je pak dle mě daleko snažší... Zvlášť zajímavě vyzní Mešův (otec Malika) "odjezd na služební cestu". Alespoň tak je dětem otcova absence vysvětlena, divák ale ví, že muž směřuje do lágru, paradoxně ho tam pošle bratr Mešovy manželky, tedy vlastní švagr. Velká škoda, že podobné snímky nevznikají i u nás. Báječná léta pod psa působí oproti tomuhle skvostu jako chudý příbuzný...(21.1.2008)
-
Rex Mundi
Nádherne tragikomický a poetický Kusturica, ako ho mám rada. S obnaženým a úprimným pohľadom na medziľudské vzťahy i politiku. A nechýba ani svadba, Kusturicov obľúbený motív, ktorý vždy prináša nejaké vyvrcholenia...(12.4.2005)
-
sportovec
Titovský gulag byl a zůstal přes všechny dílčí jemnosti - nejen na ruské, ale i na balkánské poměry - gulagem. OTEC popisuje nepochybně jeho jemnější verzi, ne příliš se lišící od budovatelských aktivit industrializace, jak je známe i z našich padesátých let. Ani rozklad rodiny není vlastně tak vyhrocený, jak by se mohlo zdát. Pohled malého chlapce, který vnímá vnějšek rodinné tragédie, aniž by byl informován o tom, co se vlastně děje, bez možnosti chápat a orientovat se, naznačuje, že Titovy postupy na komunistické poměry byly vlastně vlídné a tolerantní. Rozdíl je to však jenom zdánlivý a krize v Kusturicově líčení jen velmi relativně zanedbatelná. Skutečné rány a jizvy lze nanejvýš tušit. Na začátečnický film odvedl Kusturica až nečekaně dobrou práci, prozrazující už tehdy jeho mimořádně nadějný talent.(30.12.2007)
-
Legas
Popsat Titovu Jugoslávii očima malého chlapce je báječný nápad a v rukou pana Kusturici také výborný výsledek.(25.11.2007)
-
Radko
Smutnoveselý príbeh jednej rodiny, s nádychom balkánskej poetiky podávajúci obraz Juhoslávie 50. rokov pod vedením maršála Tita. Nehrozí zahltenie živelnými gagmi s ozlomkrk hrajúcou dychovkou, ktoré v posledných Kusturicových filmoch dominujú. Retropríbeh je o nepoučiteľne neverných otcoch, ktorí vďaka svojim záletom končia na služobných cestách politickej odstávky. Nejednoznačnosť pováh, vyrovnanie sa s hajzlami vo vlastnej famílii, dvojkoľajnosť správania doma a vonku, dojímavé scény prvej veľkej detskej lásky, obetavosť matky nútenej vychovávať deti v ťažkej situácii. Zaujímavosť: Juhoslávia, odchýliaca sa od Stalinovho kurzu sa tiež nevyhla pracovným táborom pre politických väzňov (i keď v špecifický režim na chorvátskom ostrove by sme asi ťažko mohli nazvať gulagom sovietskeho typu). Všetko pohľadom malého chlapca, nepateticky vnímajúceho zvláštny svet dospelých.(10.10.2005)
-
Tomco
neviem, ja mam obrovsku slabost pre tu kusturicovsku atmosferu..taj je proste nemenna a vzdy ma dostane...skvela hudbicka, prirodzeni herci, vyborne dialogy a v tomto pripade aj mlady rozpravac...(9.5.2007)
-
dzej dzej
Reflexe 50. let titovské Jugoslávie. Příběh vyprávěn očima dospívajícího kluka (tedy klasické schéma, zde ovšem oproštěno od nostalgie a historické neobjektivity), ostatní postavy jako typy (sukničkářský otec, útrpná matka). Represivní aparát nakonec rozbíjí i rodinné vztahy a otec je poslán do dolů. Fotbal jako metafora vztahu Jugoslávie a ostatních zemí (závěrečné vítězství nad SSSR). Magický realismus – náměsíčnost hrdiny (podobně pohybování předměty ze Vzpomínáš na Dolly Bell? a hypnóza z Domu k pověšení).(15.11.2005)
-
Šandík
Kdybych znal jenom Kusturicovy poslední filmy, asi by mě "Otec na služební cestě" poněkud zaskočil. Kusturica ovšem není pouze autor bláznivých skazek hojně podbarvovaných balkánskou dechovkou a nadlehčovaných všudypřítomnou nadsázkou, ironií a vtipem. "Americký" "Arizona Dream" je film svým způsobem notně temný a ani ještě o pár let starší "Otec na služební cestě" není žádnou řachtandou. Pokud se v něm objeví humor (je tam), tak je to humor notně hořký. "Otec" vypráví velmi silný příběh v němž není nouze o naprosto jiné prožitky než je smích. Pocítíte spíše dojetí, soucit, někdy taky vztek. Jde o příběh vyprávěný neuvěřitelně civilním způsobem. Vysloveně komorní film, který "dění okolo" reflektuje spíše mimochodem, jakkoli do života rodiny zasáhne nesmírně silně. Spíše než o politice je to film o mužské nevěře a ženské bolesti, kterou taková nevěra plodí. Také je to film o dětské reflexi světa dospělých. Kusturica ovšem, s lehkostí sobě vlastní, naťukne i řadu jiných oblastí a témat... Kromě skvělých hereckých výkonů, jimiž režisér zcela bezchybně a neuvěřitelně živě buduje jednotlivé postavy je rozhodně nutné zmínit podmanivou, takřka uhrančivou kameru, která tvoří velkou část poetiky tohoto díla. Její samozřejmou součástí je ovšem i výborná hudba, prostřednictvím nezanedbatelného množství rekvizit skvěle evokovaná dobová atmosféra, střih, který člověka neruší a jednoduše funguje... Krásný smutný film, který se citlivému diváku rozhodně zadře pod kůži... Zajímavé komentáře: Marigold, lachim, Radko, sportovec Celkový dojem: 90%(16.10.2009)
-
giblma
Srovnáním s momentálně asi nejprofláklejším Kosturicovým filmem Černá kočka bílý kocour se nevyhneme. Zatímco Kočka ale předkládá "pouze" sérii groteskních postav a situací, Otec na služební cestě po sobě nechává hořkou pachuť nejen co se týče společenské výpovědi, ale i nostalgie. S druhým zhlédnutím jdu o stupeň dolů.(18.9.2009)
-
Lindiště
Nacházím se v poněkud povánočním balkánsko-kusturicovsko-bregovičovském rozpoložení, tak nejsem zrovna objektivní v hodnocení. Ale asi ho nezměním ani s odstupem času...(27.12.2008)
-
danecek24
43. Zlatý Glóbus za rok 1985 - nominace (1) - Nejlepší cizojazyčný film - Jugoslávie(22.12.2008)
-
maverick10
Film zachycujici atmosferu Titovy Jugoslavie ocima maleho chlapce. Ocima ditete. Emocionalne hluboky pribeh jedne rodiny v obdobi, kdy malemu klukovi udela nejvetsi radost kopaci mic, kdy si lidi musi dat velky pozor na to co rikaji (coz je nam Cechum moc dobre zname) a kdy i rodina vam muze vrazit kudlu do zad. Uz sam pribeh naznacuje nezasvecenemu divakovi, ze tenhle snimek nebude zadne placani do vody.(11.8.2008)
-
fantoci
Občas mi Kusturicovy filmy připomínají tvorbu Juraje Jakubiska. Oba tvůrci mají podobný rukopis. Pečlivé vykreslení charakterů jednotlivých postav a těch postav je ve filmu nepřeberné množství. Snímek Otec na služebná cestě patří ke skvělým dílům jugoslávské tvorby. Film vznikl v polovoně osmdesátých let a pojednává o letech padesátých. Především o jejich počátku. Události prvních dvou let pátého desetiletí dvacátého století sledujeme očima malého dítěte. Šestiletého chlapce Malika. Kulisou snímku jsou rodinné konflikty, komentáře fotbalových úspěchů jugoslávského mančaftu, uvěznění v lágru z politických důvodů, politické události tehdejší doby. Film doprovází nádherná hudba Zorana Simjanoviče.(6.3.2008)
-
d-fens
ocenenia : Oscar 1986 - Nominácia na najlepší zahraničný film(1.2.2012)
-
danoo
Rozprávačsky zrelá dráma spája v sebe nostalgiu, poéziu, tragiku a kde tu i zrnká humoru - všetko tak typické pre Emira Kusturicu.(26.8.2008)
-
Elementál
Rozvleklé, balkánské, Kusturicovské... Asi k tomu není moc co dodat - přesně takový mám z filmu pocit. Ano, bylo to dobré - bylo to jak k zamyšlení, tak k pobavení, ale celkově mi ty dvě a čtvrt hodiny filmu ubíhaly velmi, velmi pomalu. Nezaznamenal jsem nic "extra", nic, co by mě donutilo se na ONSC podívat někdy znovu... Možná prostě nejsem Kusturicovský typ - ani Černá kočka, bílý kocour pro mě nebyly ničím úžasným. Nebo jsem jen příliš zmlsán Arizona Dreamem a Undergroundem a čekám, že ostatní Kusturicovy filmy budou stejně kvalitní...?(6.10.2008)
