poster

Otec na služební cestě

  • Jugoslávie

    Otac na službenom putu

  • slovenský

    Otec na služobnej ceste

  • anglický

    When Father Was Away on Business

Drama

Jugoslávie, 1985, 136 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • asLoeReed
    ****

    Slavný film (Zlatá palma, nominace na Oscara) stojí v podstatě na počátku Kusturicovy kariéry a je sympatické (a pravděpodobně i odvážné), že snímek ještě v polovině 80. let vcelku tvrdě – zjemňován komikou či lyrikou – reflektuje politické a společenské ovzduší Titova komunistického režimu, zhruba jeho první poválečné dekády. Doba je přiblížena skrze příběh prosté rodiny z venkova – otec Meša, často z domova vyjíždějící na služební cesty, je náhle „odejmut“ rodině a ztrácí se na určitou dobu v pracovním táboře. Perspektivou syna Malika, vyrůstajícího a zakoušejícího i první doteky lásky, nahlížíme běh let, čas odloučení, následný návrat otce a dopad deprese z lágru na rodinné vztahy, včetně zamlčování skutečného stavu věcí. Film (podle scénáře bosenského spisovatele Abdulaha Sidrana) se dotýká témat jako vynucovaná loajálnost vůči straně, nevěra a násilí v rodině, podezření, vina a odpuštění, a zahrává si jak s přímočarou, efektní magičností (Malikova náměsíčnost) a absurdně-líbivými prvky (neustálá přítomnost fotbalu – a to i v klíčových momentech dění), tak i náhlými kontrasty k „zaručeně dojemným“ scénám a trpkým momentům zoufalství – jak je ostatně příznačné vzhledem k zakončení v roce 1952.(3.1.2013)

  • Šandík
    *****

    Kdybych znal jenom Kusturicovy poslední filmy, asi by mě "Otec na služební cestě" poněkud zaskočil. Kusturica ovšem není pouze autor bláznivých skazek, hojně podbarvovaných balkánskou dechovkou a nadlehčovaných všudypřítomnou nadsázkou, ironií a vtipem. Americký "Arizona Dream" je film svým způsobem notně temný a ani ještě o pár let starší "Otec na služební cestě" není žádnou řachtandou. Pokud se v něm objeví humor (je tam), tak je to humor notně hořký. "Otec" vypráví velmi silný příběh v němž není nouze o naprosto jiné prožitky než je smích. Pocítíte spíše dojetí, soucit, někdy taky vztek. Jde o příběh vyprávěný neuvěřitelně civilním způsobem. Vysloveně komorní film, který "dění okolo" reflektuje spíše mimochodem, jakkoli do života rodiny zasáhne nesmírně silně. Spíše než o politice je to film o mužské nevěře a ženské bolesti, kterou taková nevěra plodí. Také je to film o dětské reflexi světa dospělých. Kusturica ovšem, s lehkostí sobě vlastní, naťukne i řadu jiných oblastí a témat... Kromě skvělých hereckých výkonů, jimiž režisér zcela bezchybně a neuvěřitelně živě buduje jednotlivé postavy je rozhodně nutné zmínit podmanivou, takřka uhrančivou kameru, která tvoří velkou část poetiky tohoto díla. Její samozřejmou součástí je ovšem i výborná hudba, prostřednictvím nezanedbatelného množství rekvizit skvěle evokovaná dobová atmosféra, střih, který člověka neruší a jednoduše funguje... Krásný smutný film, který se citlivému diváku rozhodně zadře pod kůži... Zajímavé komentáře: Marigold, lachim, Radko, sportovec Celkový dojem: 90%(16.10.2009)

  • dzej dzej
    ***

    Reflexe 50. let titovské Jugoslávie. Příběh vyprávěn očima dospívajícího kluka (tedy klasické schéma, zde ovšem oproštěno od nostalgie a historické neobjektivity), ostatní postavy jako typy (sukničkářský otec, útrpná matka). Represivní aparát nakonec rozbíjí i rodinné vztahy a otec je poslán do dolů. Fotbal jako metafora vztahu Jugoslávie a ostatních zemí (závěrečné vítězství nad SSSR). Magický realismus – náměsíčnost hrdiny (podobně pohybování předměty ze Vzpomínáš na Dolly Bell? a hypnóza z Domu k pověšení).(15.11.2005)

  • Chrustyn
    ***

    Kusturice je jeden z těch režisérů, který si drží svůj styl a buď divákovi sedne nebo ne. Tentokrát vypráví o době, kterou sice nezažil, ale dokáže jí vyprávět natolik poutavě, že má i neznalý divák pocit, že to tak i mohlo fungovat.(1.8.2013)

  • Radko
    ****

    Smutnoveselý príbeh jednej rodiny, s nádychom balkánskej poetiky podávajúci obraz Juhoslávie 50. rokov pod vedením maršála Tita. Nehrozí zahltenie živelnými gagmi s ozlomkrk hrajúcou dychovkou, ktoré v posledných Kusturicových filmoch dominujú. Retropríbeh je o nepoučiteľne neverných otcoch, ktorí vďaka svojim záletom končia na služobných cestách politickej odstávky. Nejednoznačnosť pováh, vyrovnanie sa s hajzlami vo vlastnej famílii, dvojkoľajnosť správania doma a vonku, dojímavé scény prvej veľkej detskej lásky, obetavosť matky nútenej vychovávať deti v ťažkej situácii. Zaujímavosť: Juhoslávia, odchýliaca sa od Stalinovho kurzu sa tiež nevyhla pracovným táborom pre politických väzňov (i keď v špecifický režim na chorvátskom ostrove by sme asi ťažko mohli nazvať gulagom sovietskeho typu). Všetko pohľadom malého chlapca, nepateticky vnímajúceho zvláštny svet dospelých.(10.10.2005)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace