Zlatý podraz

Film má nezaměnitelnou kameru Vladimíra Smutného. Je příjemný jak vypráví upřímným zaujetím. Válku shrne film v několika úsporných obrazech, počínaje tajným večírkem v tělocvičně se swingem, náletem a klukovskou frajeřinou a konče výjevem z gestapa, po němž následuje pocta oběti. Stylová, tichá a docela uměřená; Špaček neždímá emoce násilím. Film je plný pohledných, slušných, dychtivých a nadšených mladíků, jejichž nevinnost se zábavně vyjímá v nevěstinci. Zlatý podraz zosobňuje klasickou epickou stavbu, v dnešní domácí kinematografii dost vzácnou. Ale právě tady se vynoří i hlavní problém. Nejde o drobné doslovnosti, ať se týkají rozbité boty jednoho z hráčů, nebo zbytečné sexuální úchylky ústředního zlosyna, kterého výtečný Ondřej Malý dovede vystihnout bez berliček karikatury. Zásadní potíž vyvstává s nadnárodní romancí hlavního hrdiny, kterého ztvárnil Filip Březina, a uprchlické tanečnice ze Lvova, již hraje Patrycja Volny. Milostná zápletka působí, jako by ji autoři scénáře Jakub Bažant, Kristina Nedvědová a Jiří Závozda dosadili do originálního sportovně-politického dramatu ryze účelově, podle kinařského pravidla, že „láska táhne“. Osudový vztah rozdělený železnou oponou už filmaře zlákal mnohokrát, od Rebelů ke Studené válce, a především podprahové jiskření uvnitř dvojice ze Zlatého podrazu se blíží nule. Možná i proto, že herečka je nositelkou jediného výrazu. Od jejího vstupu na scénu včetně mile rozpačitých rodinných Vánoc se tok vyprávění lehce rozklíží. Popis doby se nadále drží střídmých, o to silnějších prvků, třeba nástup Lidových milicí vnímaný přes výlohu hodinářství naprosto stačí coby předzvěst nové nesvobody, ale loučení milenců zase dojem zkazí. Z trojboje romantiky, politiky a sportu tedy vychází láska jako nejslabší a basketbal, ač u nás na rozdíl od Spojených států nemá fanouškovskou tradici na plátně ani mimo ně, jako naopak nejsilnější článek. Pařížské finále s povinným politickým závazkem, že „budeme druzí za Sovětským svazem“, znovu zážitek pozvedne náladou připomínající památnou hokejovou odvetu za ruskou okupaci; navíc mu nahrává tajemství, protože málokdo kromě odborníků ví, jak se tehdejší utkání vyvíjelo a co rozhodlo. (15.04.2020)

Celovečerní filmy Radima Špačka jsou pro mne rok od roku větší záhadou. Kam směřuje tento kdysi zatracovaný absolvent FAMU, který si za svůj debut odnesl Plyšového lva (dle mého skromného názoru sice omylem, ale stejně)? Toto už je jeho druhý retro film a i když na první pohled Zlatý podraz vypadá velmi lákavě, není to ani Tmavomodrý svět, ani Fair Play. Dobré retro by mělo stavět především na srozumitelně realizované výpravě a pokud se děj odehrává v delším časovém úseku našich velmi dobře známých dějin po roce 1938, musí nám hlavní hrdinové stárnout. A tento aspekt se nepovedl ani omylem. Všechny dílčí klady jsou zde jen načrtnuty, vidím v nich velký potenciál, který ale zůstal až marnivě nevyužit. Je tu kohorta zkušených herců v čele s Hartlem a Mihulovou, nechybí Poullain, ale celé to bohužel stojí na mladé herecké generaci, které chybí jistější vedení a zralost sama o sobě. Ani příliš početný tým scenáristů výsledku příliš nepomohl. (09.06.2020)

Veľmi zaujímavý film. Tak zaujímavý, že už od polky ma to absolútne prestalo baviť. Chceli asi vyrozprávať interesantný príbeh o športovcoch, čo priniesli medaile, ale podali to tak nezáživne a kostrbato, že to stratilo efekt. A ani ten záver, kedy to malo byť top, tak to len vyšumelo do prázdna. Má to aspoň edukačný podtext. 1 z 5 (22.03.2019)

Ve Zlatém podrazu je vlastně všechno jaksi v pořádku. Je tu láska, nenávist, přátelství, souboj, politika, retro atmosféra, zajímavé lokace nasnímané pěknou kamerou. Akorát... že tam vlastně nic není v pořádku. Málokomu se povede natočit sportovní film, u kterého je vám při scénách důležitých zápasů absolutně jedno, jaký bude výsledek. Špačkovi se to bohužel podařilo. Tento jeho snímek je tak plochý, rutinní, bez napětí, bez života, že když jsem se podíval na hodinky a zjistil, že do konce zbývá jen deset minut, vyděsil jsem se - stane se tam proboha vůbec něco? Ano, stane, titulní zlatý podraz. Ale ten už to v mých očích z podprůměru nevytáhne. Pro tento film je smůlou - a pro českou kinematografii vlastně štěstím, že se v poslední dekádě v našem milovaném subžánru "komunisti jsou svině" našlo několik zástupců, co nejsou jen retro hračkami, ale diváka pořádně chytnou pod krkem (TV série Herec, filmy Zátopek a ano, třeba i Pouta). Podraz ale jen vrší jedno scénáristické klišé na druhé. Což se pak prokopíruje i do špatného herectví. Tatínek z ministerstva je přísný, klukovi vynadá za jeho vášeň k basketu, ale ve skrytu duše mu to vlastně přeje. Maminka si posteskne směrem k synově přítelkyni "Asi je to klišé, ale vždycky jsem chtěla mít i dceru. A teď ji mám." Ano, máte pravdu, je to klišé. Americký agent říká věty typu "Líbí se mi váš stajl..." což je herectví asi jako když já ve tři ráno v hospodě opilý paroduju Američana. Zpočátku jsem měl radost, že aspoň Ondřej Malý jednou pro změnu nehraje psychopata a do nikoho nemlátí. No, vydrželo mu to asi půl hodiny. A všechny tyto postavy, a ještě celá řada dalších, se tu objeví, řeknou nějakou větu a pak prostě zmizí a jejich další osud se neřeší. Jak dopadl tatínek? Kde zůstala Michelle? Co ostatní kluci z týmu? Co kamarád Honza? A co jeho táta v podání vynikajícího herce Jiřího Štrébla, který je odsouzený k tomu stále někde posedávat a občas říct zásadní větu typu "děkuji, že jste mě pozvali". Je mi to líto, po vynikajících Poutech jsem Špačkovi i jeho týmu mladých neokoukaných herců fandil. Jenže doba je prostě jinde. Dnes se ve světě v retro žánru točí věci jako Kralíček Jojo či Babylon Berlín. A my jsme spokojení, když umíme postavit Londýn, co vypadá jako Londýn... (04.12.2021)

V detailech zajímavé, jako celek nijaké. 1) Neposoudím, jak dobře/špatně herci hrají košíkovou/basketball ani jak přesně jsou zobrazeny historické (sportovní) události a ani mě to moc nezajímá. Předlohu jsem nečetl. Čekal jsem emoce a pěkné kluky. Dostal jsem to tak napůl._____ 2) Připadám si jako v levné jídelně. Všechno je, jak má být. Ale místo másla margarín, místo čerstvých bylinek sušené, místo ostrých jen unylé, vyblité barvy. Všechno jsem snědl, ale nepochutnal jsem si._____ 3) 23letý Filip Březina (kapitán týmu, nový trenér František) má pěkné svaly. 20letý Zdeněk Piškula (basketbalista Jan) má pěknou tvář. Herecky mě zaujal 66letý Jan Hartl (Františkův otec), o kterém lze říci, že je jako víno - čím starší, tím lepší._____ 4) Výstižný koment: castor***. (15.11.2019)