Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Během druhé světové války působil Karel Lamač jako filmový zpravodaj československé zahraniční armády. Ve Velké Británii realizoval kromě dokumentárních šotů mapujících činnost českých a slovenských vojáků také dva celovečerní filmy, při jejichž tvorbě čerpal z českého prostředí - Švejk bourá Německo (1943) a Stalo se jedné neděle (1944). Druhý ze zmíněných snímků natočil Lamač podle divadelní hry Malé štěstí Václava Skuteckého, jež do filmové podoby poprvé převedl Walter Schorsch pod názvem Včera neděle byla (1938). Příběh osamělé venkovské dívky sloužící v Praze, která se zamiluje do smyšleného mladíka, přenesl Lamač z Čech do anglického Liverpoolu a přizpůsobil se britskému prostředí i filmovým stylem ovlivněným civilismem. Po skončení druhé světové války se Lamačův film Stalo se jedné neděle hrál v české distribuci, kde byl dobovými recenzenty ohodnocen jako "vcelku půvabný film, pro rekreaci přímo typický a nadto dobře reprezentující českou filmovou práci v cizině". Kromě britských herců uvidíme v jedné z vedlejších rolí také Čecha, a to Pavla (Paula) Demla (1903-1951), který ve 40. a začátkem 50. let vytvořil několik epizodních postav v anglických filmech, včetně úspěšných komedií Chyťte ho!, Pas do Pimlica či Zlaté věže. [NFA.cz] (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (2)

NinadeL 

všechny recenze uživatele

(2x) Je určitým dějinným paradoxem, že zatímco se Anny Ondra uplatnila v Anglii už na konci 20. let, Karel Lamač, její partner ve filmovém podnikání, navázal na ni až během 2. světové války. A je nutné konstatovat, že jeho hrané filmy, kterými doplňoval svou práci dokumentární a protiválečnou, se vyznačují mnoha pozitivy. Švejk přirozeně přešel do nové doby, krimi zastínila i absolutní vrcholy předválečného čs. kina a tento "Anglický film o novodobé Popelce" jen přirozeně upozornil na nadčasovost Skuteckého hry. Okouzlující jsou pohádkové pasáže zamilované Moyi v podání rozkošné Barbary White, ale skutečným hereckým koncertem je neuvěřitelně živelná zelinářka Marjorie Rhodes s takovou vyřídilkou, že by mohla směle konkurovat i všem hokyním na Vaječném trhu. A tím je zážitek lepší, čím méně je možné se cítit vlivem českých tvůrců se zahraničními filmy jako v cizích krajích. Plus nesmím zapomenout na jeden z mnoha oblíbených znaků Lamačových filmů - totiž komického černocha s humorem posledního dlaždiče. Jako jsme již v minulosti viděli například v Baby (1932) nebo v jazz variantě v Milování zakázáno (1938). #LFŠ ()

Marthos 

všechny recenze uživatele

O tom, že výrazného uměleckého kreditu v zahraničních ateliérech dosáhli čeští tvůrci již ve dvacátých letech, nemůže být nejmenší pochyb. Nemalý podíl na této skutečnosti mají nesrovnatelně výhodnější pracovní podmínky, které mnohým vytvořili stabilní zázemí a v několika případech de facto i trvalou domovskou scénu, poskytující multikulturní prostor pro přirozené prolnutí absolutních špiček soudobé evropské kinematografie. Mezi ty patřil také Karel Lamač, kosmopolitní režisér a scénárista, který se pod vlivem nepříznivých válečných událostí ocitl mezi příslušníky britského letectva. Vedle významné dokumentární činnosti stihl do konce války natočit celkem tři celovečerní filmy a ve dvou případech se jednalo o aktualizace původních českých námětů. Jedním z nich byla populární Skuteckého divadelní hra Malé štěstí, zfilmovaná ještě před válkou pod názvem Včera neděle byla. Zahraniční produkce vdechla ospalé maloměstské humoresce druhý život, pozvedla jej na akční moderní lovestory klasického typu, kde nechybí dívka s andělkým zjevem i úmysly, sympatický charakterní hrdina, co se shodou nešťastných náhod zapletl s podsvětím a energická komická zelinářka se srdcem na dlani. Rčení o zlatých českých ručičkách je v tomto případě namístě. Ostatně potvrzuje to bohatá praxe s více než osmdesátiletou historií. [Shlédnuto v kině Ponrepo, 6. 9. 2012] ()

Reklama

Galerie (3)

Reklama

Reklama