순정
Innocence
Režie:
Eun-hee LeeScénář:
Eun-hee LeeObsahy(1)
Beom-sil (Kyeong-soo Do) pracuje jako moderátor v rádiu. Po 23 letech dostane jednoho dne dopis od své první lásky Soo-ok (So-hyeon Kim), který přečte ve svém pořadu. Vysílání poslouchají i jeho ostatní kamarádi z dětství a všichni se ve vzpomínkách vrací do léta roku 1991, které strávili naposledy všichni spolu. (LangiJ)
Recenze (7)
Asi mi veľmi sedí tento štýl filmov, pretože opäť môžem za seba povedať, že som mal počas sledovania veľmi silný emotívny zážitok. "Unforgettable" je podľa mňa nezabudnuteľný film. Pretože celý čas som mal pocit, že je absolútne úprimný a ani raz nestrieľa emócie len preto, aby sme mali smutnú scénku. A môže za to už práve spomenutý fakt, že každá jedna emócia a všetky dialógy v ňom pôsobia veľmi uveriteľne. Rovnako je to pre mňa aj film, kde spoznávame silu priateľstva, ako môžu zapôsobiť nepríjemné slová od osôb, na ktorých vám veľmi záleží, a ako môžeme chcieť niečo dosiahnuť tak veľmi, že nedosiahnuteľnosť tohto cieľa môže skutočne otriasť ľudskou dušou. Hovorím samozrejme o tom, že Sook by si priala chodiť rovno ako všetci ostatní. Je tu toľko skvelých scénok, že bez toho, aby som išiel do spoilerov toho ani moc povedať nemôžem. Ale priateľstvo je úprimné, láska je úprimná, hnev a bolesť na duši všetkých hercov a postáv je maximálne úprimná. A ako divák ja potom dokážem tieto emócie prežívať spolu s nimi, pretože som mal možnosť spoznať tieto postavy a stotožniť sa s nimi. Možno niektorým prišli výstupy Gilje preafektované, ale podľa mňa tam bola absolútne správna dávka hnevu a bolesti. Na seba samú aj na svojich priateľov. Pre mňa to funguje. Možno tých sĺz bolo pre iných moc, no na mňa to fungovalo skvele. "Unforgettable" je pre mňa proste dôkaz, že naši ázijskí susedia točia filmy, ktoré na mňa pôsobia častokrát viac, než podobné diela od našich amerických susedov. Za mňa je toto veľké áno a určite by som sa k filmu aj vrátil. Je nádherný, silný, úprimný, vtipný, veľmi milý a spĺňa všetko, čo som od neho chcel. Hodnotenie: A+ ()
Ruka, která se pokouší uchopit minulost. The Water is Wide https://m.youtube.com/watch?v=OR38AuORPZU ()
No jo, prostě Korejci. Milion přehlasitě plačících lidí okolo držících si ústa, jenom podtrhává celkové agresivní budování vztahu k hlavní hrdince po čas filmu. Umí to lépe a jemněji. Slabší průměr. Nezachrání to ani fakt, že mám So-hyeon Kim jako herečku v oblibě. ()
Nemůžu se ubránit lehkému rozčarování. Exteriéry a hudba jsou skvělý, i příběh není špatný, ale jinak to na mě moc nepůsobilo. To jejich uřvané bulení a mlácení do prsou mě nebere a ani z deštníkové pusy jsem nebyla odvařená jako nejspíš půlka Jižní Koreje. Celkově rozhodně lepší 3*, ale pochybuju, že si tenhle film ještě někdy pustím. ()
Zdařilý příběh o první lásce, nádherné scenérie u moře a zejména v té rovině z mládí velmi milé, zábavné a často i patřičně ztřeštěné. A ač bych mohl být jejím otcem, Kim So-hyeon v hlavní roli byla opravdu kouzelně roztomilá :-) Nicméně není to jen pohodový film o dospívajících, přátelství a láskách, nýbrž i vážnější příběh lehce se prolínající se současností. V druhé polovině filmu se stane jedna opravdu zásadní věc a nemohu si pomoci, do vývoje děje i povahy postavy mi prostě nezapadá a nějak se s tím nemohu smířit, ač následné události nejsou vůbec špatně zpracované a dokáží solidně dojmout. 72% ()
V asijských filmech se hodně operuje s nostalgií, s tím, jak byli kdysi mladí, co spolu prožili. To je následně středobodem vyprávění podobných příběhů, kdy současnost hraje jen vedlejší úlohu. Sloužící tak primárně ke gradaci sděleného, že vhodným uchopením není divák o nic stěžejního připraven. V Pure Love toto vše je obsaženo, přestože se může zdát jeho tempo poměrně nevyváženým. Atmosféra stojí na jejich bezprostřednosti, z časů dospívání, neboť mohli být sví, nezávazně a vtipně se bavit, vzájemně popichovat, ale i mít svá trápení a tužby. Objekty zájmu je dvojice dívek a trojice kluků. Na jakémsi malém ostrově u moře, a v roce 1991. Sami snili o tom, jak se v dospělosti setkají a na ty příhody zavzpomínají spolu. Zaposlouchání se do rádia tudíž spustí vlnu nekončících emocí, staré rány oživí, většina z nich bude tak nucena znovu se alespoň v myšlenkách vrátit do té doby, kdy každý z nich pěti oplýval ještě nespoutaností, sny a radostmi ze života. Vše měli před sebou. Dalo by se říci, že se to dotýká toho, zda je či není dotyčný spokojený, jak moc ho dosavadní existence nějak tíží, co tudíž s tím. Čímž staví sebe i ostatní před ožehavou volbu. Do toho i obecný dohled dospělých, vymykající se jejich vidění světa, neuvědomující si celou šiři svého počínání. Z té přemíry štěstí, že spolu byli, pobavili nejen sebe, ale i ostatní, vyplývá, nakolik důležitou zkušenost to pro ně mělo. Tklivá píseň s podmanivě znějící melodií, dokreslující tu sílu okamžiku, opravdu kouzelné lokace toho místa, vybízející ke všem těm nezbednostem, nabízejících se zcela samy. Správné uchycení každého záběru a jeho propojení s dějem, kde chyby hrají klíčovou roli. Vztyčit hlavu, podívat se na starou fotografii, nechat unášet rozbouřenými vlnami, plakat a trpět. Nezapomenout. ()
D.O (nejsem jeho fanoušek ani EXO) tu vypadá vážně jako patnáctiletý kluk na to, že už mu je 24. Film je to krásný, ale emotivní takže si připravte kapesníčky. ()