U pokladny stál...

U pokladny stál som videl už nekonečne veľa krát a patrilo by sa o ňom aj niečo napísať. Vlastu Buriana nekonečne obdivujem, pretože na každom jeho slove a geste je vidno, ako ho humor a herectvo bavia. A málokedy je vidno, koľko hľadania, pokusov a omylov v divadle stojí za každou vydarenou scénkou vo filme. Nešťastím filmov s Vlastom Burianom je, že v nich až neprirodzene vyčnieva nad spoluhráčmi. Sú to vlastne také one man show, kde ostatní skôr zavadzajú, než prispievajú k úspechu. Snáď iba Marvan a svojím spôsobom aj Šlégl fungujú ako dôstojní sparringpartneri. A tento film, ktorý radím do trojky jeho najlepších, je pre mňa zaujímavý aj tým, že posledných šesť rokov pracovného života som strávil v zdravotnej poisťovni. A v spojitosti s týmto filmom som zistil iba to známe "nihil sub sole novi". (31.12.2010)

Nikdy jsem nevyhledával filmy pro pamětníky ale komedie s Vlastou Burianem jsou úplně jiná úroveň a tato společně s "přednostou stanice" patří k tomu nejlepšímu. Smršť dokonalých gagů, kterou mistr Burian spouští je neskutečná a nebýt pomalé druhé poloviny, kterou zachraňuje už jen konečná operace prstu, dal bych plný počet. I tak se jedná o neskutečně zábavnou komedii, která i po více jak 70 letech pobaví více než 80% současné ať už české tak i zahraniční produkce. (10.04.2010)

Rozruch vyvolává rozruch, kamkoli přijde. Úvodní tobogan v nemocenské pojišťovně, kam přichází směnit zuby za bahno, absolvuje ještě co by bezvýznamný a všemi přehlížený prosťáček s ostrým jazýčkem, ale v luxusním lázeňském hotelu už se dík bezděčné záměně stává vykonavatelem rafinované pomsty. Je nabíledni, že Vlasta Burian se tu cítí jako ryba ve vodě, sype jeden geniální vtípek za druhým, vychutnává si své spoluhráče a na závěr si střihne geniální a dosud nepřekonanou baladu o deliriu tremens. Byla by ale chyba domnívat se, že film stojí a padá jen s Burianem, na place se tehdy sešla plejáda špičkových partnerů, kteří si na nepoměrně skromnějším prostoru vydobývají zaslouženou pozornost. Jaroslav Marvan obohatil svůj tradiční fond o precizně vyvedenou figurku nedbalého doktůrka holdujícího v míře ne právě malé alkoholu, Trégl kráčí k divácké nesmrtelnosti s doutníkem a legračním slamákem na hlavě a Čeňku Šléglovi, který je v závěrečné etudě vydán napospas Burianovým fantasmagoriím v oboru léčení zaníceného palce, se dostává velké herecké satisfakce za všechna příkoří, jímž musel později čelit. Pokladna jasně dokazuje, o jak velkou a nenahraditelnou osobnost jsme Lamačovou vynucenou emigrací přišli. A zdá se, že nejen my. P. S. Pane kolego, co si dáváte na noc? – Já si dávám rolety dolů. (04.10.2008)

Dneska už se to musí brát trošku s nadhledem, protože je to všechno tak naivní a jednoduché, že to s realitou moc společného nemá. Na druhou stranu se podobným filmům nedá upřít promyšlený scénář, perfektní herecké výkony a překvapivě velká vtipnost. Na plný počet to ale nikdy nebude, na to už je to moc jinde. 80% (01.01.2017)

Zdařila komedie, která stojí na konverzačním humoru a herectví hlavního představitele. Zároveň se však dá film považovat za lehce sžíravou satiru (ikdyž u Balady o deliriu tremens mě až trochu zamrazilo, protože z ní jde dost dobře cítit dobový podtext). "Co tady hledáte? - Tady sem měl doutník. - Tak proč ho tady necháváte vy Kubo! - To nebylo Kubo, to bylo Portoriko!". (30.09.2010)