U pokladny stál...

Rozruch vyvolává rozruch, kamkoli přijde. Úvodní tobogan v nemocenské pojišťovně, kam přichází směnit zuby za bahno, absolvuje ještě co by bezvýznamný a všemi přehlížený prosťáček s ostrým jazýčkem, ale v luxusním lázeňském hotelu už se dík bezděčné záměně stává vykonavatelem rafinované pomsty. Je nabíledni, že Vlasta Burian se tu cítí jako ryba ve vodě, sype jeden geniální vtípek za druhým, vychutnává si své spoluhráče a na závěr si střihne geniální a dosud nepřekonanou baladu o deliriu tremens. Byla by ale chyba domnívat se, že film stojí a padá jen s Burianem, na place se tehdy sešla plejáda špičkových partnerů, kteří si na nepoměrně skromnějším prostoru vydobývají zaslouženou pozornost. Jaroslav Marvan obohatil svůj tradiční fond o precizně vyvedenou figurku nedbalého doktůrka holdujícího v míře ne právě malé alkoholu, Trégl kráčí k divácké nesmrtelnosti s doutníkem a legračním slamákem na hlavě a Čeňku Šléglovi, který je v závěrečné etudě vydán napospas Burianovým fantasmagoriím v oboru léčení zaníceného palce, se dostává velké herecké satisfakce za všechna příkoří, jímž musel později čelit. Pokladna jasně dokazuje, o jak velkou a nenahraditelnou osobnost jsme Lamačovou vynucenou emigrací přišli. A zdá se, že nejen my. P. S. Pane kolego, co si dáváte na noc? – Já si dávám rolety dolů. (04.10.2008)

Jedna z Top 5 komedií Vlasty Buriana (se Zlatým dnem, Katakombami, Baronem Prášilem a Ducháčkem). Burian jede jako namydlený blesk. Ať už řeší patálie s léčivým bahnem, zmatky se záměnou osob nebo provádí legendární operaci prstu, tak gag střídá hlášku, hláška střídá skvělý dialog, dialog přechází v gag, to vše skvěle vypointované. A bez jediného zakolísání, za což film vděčí nejen Burianovi, ale také jeho zdatným nahrávačům, ať už je to Jaroslav Marvan nebo Čeněk Šlégl. Jeden z filmů, které nestárnou a to nejen tím, že mnohé ze situací a vtípků jsou až překvapivě aktuální i dnes. (01.07.2014)

Další neskutečná Burianova pětihvězdičková exhibice. Ten člověk je prostě neskutečněj gejzír humoru grimas a výrazů. Hodně mu pomáhá Jaroslav Marvan, jediný herec, který s Burianem bez problému vycházel. Na jejich společném hraní je to vidět. a velkou poachvalu si rovněž zaslouží Čeněk Šlégl v své dost možná životní roli. Operace jeho prstu je přímo nezapomenutelná scéna. Jinak mě docela zaujalo, že taková hvězda jako Mandlová (a v roce 39 už byla docela známá) , hrála tak malou roli. (13.01.2008)

Neuvěřitelně zábavný film maestra Buriana a jeho přihrávačů(Marvan, Šlégl...). Všichni recenzenti zdůrazňují operaci prstu, která je skvělá, ale mě se přece jenom nejvíce líbil tobogán v pojišťovně("Pan ředitel tady od roku 1924 nebyl"). I když druhá třetina není již tak skvělá, ale závěrečný řezání prstu je dokonalý. Existuje nějaké jiné hodnocení než za PĚT. (09.05.2003)

Kryštof Rozruch v podání krále naších komiků Vlasty Buriana se vydává do nemocniční pojišťovny vyřešit omyl a vyměnit umělé zuby, které dostal za léčivé bahno na svůj ischias. Ve zmíněné institucí si ho spletou s jeho nadřízeným vlivným primářem Markem a jelikož patolízalství a prospěchářství u nás bylo v módě i za první republiky rozhodnou se ho poslat na ozdravný pobyt do lázní. Tak začíná legendární československá komedie Karla Lamače z roku 1939. Proč bychom této komedii měli věnovat svůj drahocenný čas a zhlédnout ji? Důvod je prostý, geniální humor Vlasty Buriana, který je založený na omylech bude oblíbený v každé době. Doba 2. světové války, která přišla nedlouho po uvedení filmu, prostě potřebovala nějaké pozitivní naladění. Proto se komedie z první republiky drželi dlouho v pamětí a drží se vlastně doteď. Musím říct, že U pokladny stál je podle mě nejlepší Burianův film. 90% (10.04.2011)