U pokladny stál...

Zdravotní pojišťovna je sice záhadně, ale naprosto dokonale fungující mechanismus, kterému však každý nemusí rozumět. Třeba takový Kryštof Rozruch nepochopil, že místo tradičního léčení ischiasu bahenními koupelemi vytasila pojišťovna triumfální tah v podobě nasazení druhého chrupu. Sice není známo, jakým způsobem tato metoda fungule, ale lidé by zkrátka měli zdravotním odborníkům věřit. Rozruch, zcela evidentně neznalý problematiky, se však pouší do absurdního boje s úřední byrokracií ("Já nemám žádná ústa, já mám hubu a tu si budu otvírat a hodně si ji musím otevřít, aby se mi tam ty zuby od vás ještě vešly!"), čímž vytváří klasické situace plné omylů, nedorozumění a konverzačního humoru. (17.12.2009)

Výborná komedie s Burianem. Řezal bych od začátku do konce, kdybych neměl pochroumanou hubu. Skoro jsem si jí roztrhl. Zápletka je v podstatě triviální, ale ty frky, co Burian místy hází jsou prostě geniální. Jednoduše geniální. Ale další filmy s Burianem budou muset pár dní počkat, protože jinak bych si tu pusu asi opravdu utrhl. (20.06.2018)

Jedna z Top 5 komedií Vlasty Buriana (se Zlatým dnem, Katakombami, Baronem Prášilem a Ducháčkem). Burian jede jako namydlený blesk. Ať už řeší patálie s léčivým bahnem, zmatky se záměnou osob nebo provádí legendární operaci prstu, tak gag střídá hlášku, hláška střídá skvělý dialog, dialog přechází v gag, to vše skvěle vypointované. A bez jediného zakolísání, za což film vděčí nejen Burianovi, ale také jeho zdatným nahrávačům, ať už je to Jaroslav Marvan nebo Čeněk Šlégl. Jeden z filmů, které nestárnou a to nejen tím, že mnohé ze situací a vtípků jsou až překvapivě aktuální i dnes. (01.07.2014)

Rozruch vyvolává rozruch, kamkoli přijde. Úvodní tobogan v nemocenské pojišťovně, kam přichází směnit zuby za bahno, absolvuje ještě co by bezvýznamný a všemi přehlížený prosťáček s ostrým jazýčkem, ale v luxusním lázeňském hotelu už se dík bezděčné záměně stává vykonavatelem rafinované pomsty. Je nabíledni, že Vlasta Burian se tu cítí jako ryba ve vodě, sype jeden geniální vtípek za druhým, vychutnává si své spoluhráče a na závěr si střihne geniální a dosud nepřekonanou baladu o deliriu tremens. Byla by ale chyba domnívat se, že film stojí a padá jen s Burianem, na place se tehdy sešla plejáda špičkových partnerů, kteří si na nepoměrně skromnějším prostoru vydobývají zaslouženou pozornost. Jaroslav Marvan obohatil svůj tradiční fond o precizně vyvedenou figurku nedbalého doktůrka holdujícího v míře ne právě malé alkoholu, Trégl kráčí k divácké nesmrtelnosti s doutníkem a legračním slamákem na hlavě a Čeňku Šléglovi, který je v závěrečné etudě vydán napospas Burianovým fantasmagoriím v oboru léčení zaníceného palce, se dostává velké herecké satisfakce za všechna příkoří, jímž musel později čelit. Pokladna jasně dokazuje, o jak velkou a nenahraditelnou osobnost jsme Lamačovou vynucenou emigrací přišli. A zdá se, že nejen my. P. S. Pane kolego, co si dáváte na noc? – Já si dávám rolety dolů. (04.10.2008)

Skvěle zábavná svižná komedie o byrokratické mašinérii, nedorozuměních, pokusů o skrývání pravé identity a omylech, které mají za úkol především zesměšnit všechny přistižené. Tomu všemu vládne ošetřovatel a na konci už MUDr. Rozruch (skvělý Vlasta Burian). Další zajímavé postavy: MUDr. Marek (Antonín Streit), který testoval jinou identitou lásku své vyvolené Hedy (Anna Gabrielová). Její otec gremiální rada (dobrý Čeněk Šlégl) se sanží tajit poměr se sekretářkou Věrou (krásně vypočítavá Adina Mandlová), její otravné hypochondrické matce (Marie Blažková) přidělá starosti sám Rozruch, hlavní lékař pojišťovny MUDr. Brunner (skvělý Jaroslav Marvan), který byl vyděšen Rozruchovým přednesem Deliria Tremens, tajemník v pojišťovně (Ladislav Hemmer) a nešťastný pan Klůcek (Váslav Trégl). Je to krásně rozehraná zábavná šachová partie, kde jsou všichni zdánlivě potupeni, aby mohli slavit svá soukromá vítězství. (24.04.2010)