U pokladny stál...
-
Pri pokladnici stál...
-
He Stood at the Till
Komedie
Československo, 1939, 99 min
Režie:
Karel LamačHudba:
Josef DobešHrají:
Vlasta Burian, Jaroslav Marvan, Ladislav Hemmer, Adina Mandlová, Marie Blažková, Čeněk Šlégl, Anna Gabrielová, Antonín Streit, Karel Postranecký, Václav Trégl, Emanuel Kovařík, Antonín Soukup, Marta Školudová, Václav Mlčkovský, Václav Menger, Betty Kysilková, František Lašek, Karel Veverka, František Filipovský, Karel Němec, Jaroslav Tryzna, Ferdinand Jarkovský, Marie Ježková, R. A. DvorskýObsah
-
Ošetřovatel Rozruch z nemocnice sv. Jakuba dostal z nemocenské pojišťovny místo očekávaného léčivého bahna umělý chrup. Když v pojišťovně osobně vyřizuje přehmat, jsou úředníci velmi neochotní. Rada Pěna přijde do pojišťovny, aby si domluvil výlet se svou tajnou milenkou, sekretářkou Věrou, kterou si chce vzít, až se provdá jeho dcera Heda. Pěna ohlašuje v pojišťovně návštěvu primáře Marka od sv. Jakuba a přestože ho osobně nezná, přimlouvá se za vyřízení jeho žádosti. Když rozčilený Rozruch za chvíli sdělí, že je z nemocnice od sv. Jakuba, úředníci ho považují za Marka a jejich chování se rázem mění. Šéflékař Bruner mu předepíše lázně, kam ho druhého dne osobně doveze. Skutečný Marek přijíždí do lázní s Hedou, které se představil jako Rozruch, aby se přesvědčil o nezištnosti jejích citů. I rada Pěna s Věrou přijíždějí, aniž tuší, že je přítomna i Věřina matka. V malých lázních se nakonec všichni potkají a jejich tajemství se prozradí. Po návratu do Prahy Rozruch, který tajně dostudoval medicínu, promuje, a dostává od Brunera místo v nemocenské pojišťovně. (oficiální text distributora)
Zajímavosti o filmu (2)
-
Burianova role je v hotelové knize podepsána Antonínem Streitem jako Krištof Rozruch, ale na navštívence, kterou Vlasta Burian rozdává v závěru filmu, je vytisknuto Kryštof Rozruch.
-
Slavná „Balada o deliriu tremens“ ve skutečnosti nebyla Burianovo slavné kabaretní číslo. Pravdou je, že text k této baladě napsal sám autor předlohy – divadelní hry – MUDr. Jiří Verner (1905 – 1942) speciálně pro film těsně před natáčením v ateliérech na Barrandově. Podle svědectví manželky Jiřího Vernera Blaženy se Vlasta Burian celou baladu naučil nazpaměť za pouhé dvě hodiny a ihned ji s Jaroslavem Marvanem a Karlem Lamačem natočili. Už nikdy jindy Burian tuto baladu veřejně nerecitoval (ani na divadelních či estrádních scénách).
