Muž jménem La Rocca

Un nommé La Rocca. O 11 rokov neskôr si autor predlohy Giovanni nespokojný s Beckerovým poňatím filmu natočil vlastnú verziu s názvom La Scoumoune. Ja som ako prvú videl verziu z roku 1972 a túto pôvodnú zhliadol až dodatočne. A musím povedať, že sa mi páčili obidve zhruba rovnako. Príbeh je až na záver vcelku podobný. Hlavnú postavu dokonca v oboch snímkoch stvárnil Belmondo. Tu bol však len na počiatku kariéry, ešte "nepoznačený" svojimi neskoršími komediálnymi úlohami. Asi prvýkrát čo som ho vo filme videl plakať. A pôsobil pritom dosť presvedčivo. Takže pre tých, ktorí ho poznajú najmä vďaka slávnejším komédiam tu môže vyzerať až netradične vážne. Asi najviac sa však oba filmy odlišujú hudbou. Chytľavý podmaz François de Roubaix-a, ktorý doprevádzal neskoršiu verziu tu nahrádza ticho dávajúce príležitosť vyniknúť jednotlivým záberom. Čiernobiely formát nevadil, možno práve naopak, správne dotváral pochmúrnu atmosféru kriminálu a napäté vykopávanie mín na pobreží. Zaujímavý počin... (10.01.2021)

Je to sice levná produkce, ale Beckerova verze Giovanniho knihy je daleko sevřenější než pozdější autorova. Nedostatek peněz totiž donutil tvůrce soustředit se na vztah obou mužů, zatímco Giovanni má ve Smůle velký rozpočet, více hvězd, ale těká od jedné věci ke druhé a výsledkem je rozplizlost. A i Belmondo je lepší v této verzi, než v té pozdější. Někdy méně znamená více. (16.05.2011)

Hlavně ze začátku to na mě působilo jako nějaká poloamatérská záležitost- chlap střelenej do čela a neukápla přitom ani kapka krve, mrtvola div nevyskočila z kufru auta, jak sebou mlela, ta mrtvá holka na konci jakbysmet, ale nakonec to mělo něco do sebe, byť jsem si při tom v duchu přehrával Zvíře a říkal si, jakej kus cesty urazil JPB mezi La Roccou a Brunem Ferrarim. Učení holt dělá mistra. Bez La Roccy by nejspíš žádnej Bruno nikdy nebyl. (15.04.2023)

Ze začátku jsem měl problém uvěřit Bebelovi toho tvrďáka, ale jak se ukázalo bylo to jen díky tomu, že to byl opravdu brzký začátek filmu a postava Roberta neměla za sebou ještě žádnou scénu či dialog, který by dal Bebelově postavě cejch drsoně, takže když si to mladej Belmondo nakráčí ke třem gaunerům a sejme jejich kápa, tak jsem na následující vteřiny koukal hodně nevěřícně. Ovšem po několika minutách mé pochybnosti roztáli jak ledy na antarktidě a já si příběh, který z počateční gangsterky spěje ke vztahu mezi dvěma muži vysloveně užíval. Nemůžu se však ubránit jedné výtce a to je scéna, kdy Bebel vytáhne nůž na dozorce a tento čin zůstane ze strany dozorců bez odezvy, to je na jinak velmi precizně vyprávěný příběh fakt totální úlet. Naopak scéna z odminovaním patřila mezi ty vůbec nejsilnější a nejnapínavější. Jean-Paul je minutu od minuty ve své roli přesvědčivější a z filmu díky jeho výkonu a režisérskému umu pana Beckera jde taková zvláštní nasmutnělá atmosféra. (25.05.2013)

Muž jménem la Rocca, aneb jak by asi váš život vypadal, kdybyste byli špičkový pistolník a měli za kamaráda věčnýho potížištu s krásnou sestrou.. geniální scéna, kdy Michel Constantin prochází za zvuku milesdavisovsky znějící trubky jako americký gangster se suitou svých bouchačů uličkou francouzského města (v celým filmu nepoznáte, jestli se jedná o Paříž, Marseille.. prostě kdesi ve Francii) a zastavuje se v každým kšeftu pro výpalný.. jinak je film spíš než plynulým příběhem, sledem událostí v životě chlapíků na hraně zákona.. od odklízení mrtvoly, provozu nelegální herny, přestřelky, pobytu ve vězení.. a nevyhnutelně tragického konce.. k tomu přičtěte spoustu macho póz, gest a řečí, ale všechno to drží pohromadě a má svoji atmosféru.. Belmondo je tu až legračně mladý a nebál bych se říct anorektický, zato ale pekelně rychle střílí.. vidět film v tehdejší době, určitě bych chtěl být jako la Rocca.. (10.05.2007)