Muž jménem La Rocca

Hlavně ze začátku to na mě působilo jako nějaká poloamatérská záležitost- chlap střelenej do čela a neukápla přitom ani kapka krve, mrtvola div nevyskočila z kufru auta, jak sebou mlela, ta mrtvá holka na konci jakbysmet, ale nakonec to mělo něco do sebe, byť jsem si při tom v duchu přehrával Zvíře a říkal si, jakej kus cesty urazil JPB mezi La Roccou a Brunem Ferrarim. Učení holt dělá mistra. Bez La Roccy by nejspíš žádnej Bruno nikdy nebyl. (15.04.2023)

Režisérská prvotina, neboli debut, Jeana Beckera a ne zrovna povedená. Francouzský noir se sice vyznačuje patřičnou atmosférou, ale místy to dosti hapruje ve scénáři. Děj příběhu je celkově nestrukturovaný a poněkud nelogický. Zkrátka to vypadá, jakoby v tom něco chybělo. Týká se to i samotného konce příběhu. Bez jediného náznaku prostě najednou konec a hotovo.Takovýto omšelý dojem nezměnil ani již populární Jean Belmondo, který byl obsazen do ústřední role La Rocca. Ale jo, vynikl a celkově snímek povznesl, což lze docela považovat zázrak, neboť jeho postava ve svém vývoji postrádá patřičný směr. Těžko posoudit, jestli takhle náhodou nebyl lajdácky proveden střih, neboť režie je naopak vkusná. I kamera je dle každičkého záběru obstojná. Námět převzatý z románu Josého Giovanniho se k noir filmu hodí. Přátelství mezi dvěma kriminálníky a jejich vztah ke stejné ženě. Škoda že to celkově není obstojnější. (21.05.2021)

Je to ten typ filmu, který sledujete s úctou i zvědavostí, ale i jistým odstupem. Jako když vstoupíte do pyramidy a nakukujete do sarkofágu a bojíte se, že uvidíte mumii a nebudete kvůli ní večeřet. Podobný pocit jsem měla, když jsem si odtrpěla scénu vyhrabávání bomb. Myslím, že už to znova vidět nechci, i když krev se v černobílé snáší líp. (05.04.2018)

Je to sice levná produkce, ale Beckerova verze Giovanniho knihy je daleko sevřenější než pozdější autorova. Nedostatek peněz totiž donutil tvůrce soustředit se na vztah obou mužů, zatímco Giovanni má ve Smůle velký rozpočet, více hvězd, ale těká od jedné věci ke druhé a výsledkem je rozplizlost. A i Belmondo je lepší v této verzi, než v té pozdější. Někdy méně znamená více. (16.05.2011)

Un nommé La Rocca. O 11 rokov neskôr si autor predlohy Giovanni nespokojný s Beckerovým poňatím filmu natočil vlastnú verziu s názvom La Scoumoune. Ja som ako prvú videl verziu z roku 1972 a túto pôvodnú zhliadol až dodatočne. A musím povedať, že sa mi páčili obidve zhruba rovnako. Príbeh je až na záver vcelku podobný. Hlavnú postavu dokonca v oboch snímkoch stvárnil Belmondo. Tu bol však len na počiatku kariéry, ešte "nepoznačený" svojimi neskoršími komediálnymi úlohami. Asi prvýkrát čo som ho vo filme videl plakať. A pôsobil pritom dosť presvedčivo. Takže pre tých, ktorí ho poznajú najmä vďaka slávnejším komédiam tu môže vyzerať až netradične vážne. Asi najviac sa však oba filmy odlišujú hudbou. Chytľavý podmaz François de Roubaix-a, ktorý doprevádzal neskoršiu verziu tu nahrádza ticho dávajúce príležitosť vyniknúť jednotlivým záberom. Čiernobiely formát nevadil, možno práve naopak, správne dotváral pochmúrnu atmosféru kriminálu a napäté vykopávanie mín na pobreží. Zaujímavý počin... (10.01.2021)