Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Francouzské psychologické drama režiséra Jeana Beckera ELISA pojednává "banální" téma sblížení dospělé dcery a jejího neznámého otce zajímavým, nevšedním způsobem. Vyprávění se opírá o postavu dcery, která je obtížena těžkým traumatem z dětství a která se rozhodne je radikálně řešit. Dospívající dívka Marie je sirotek: otce nikdy nepoznala, a když jí byly tři, pokusila se ji její zoufalá matka Elisa zabít, a sama pak spáchala sebevraždu. Dítě však přežilo a dětství prožilo ve výchovných ústavech. Teď se potlouká pařížskými ulicemi ve společnosti kamarádky Solange a arabského kluka Ahmeda, a střechu nad hlavou i obživu si zajišťuje drobnými krádežemi a podvody. Život ze dne na den však dívku neuspokojuje, a když náhodou narazí na stopu svého neznámého otce, rozhodne se dát svému osudu smysl: chce otce najít a pomstít matčin (a snad i svůj) zmarněný život vraždou. Jediným vodítkem je dívce pohlednice s majákem, již otec poslal matce a na niž místo vzkazu načmáral pár taktů ze své kdysi populární písničky o Elise. Marie se rozloučí s přáteli a s nabitou pistolí se vypraví na skalnatý ostrůvek Ile de Seine v Bretani. Nejdřív to vypadá, že nebude těžké zmáčknout spoušť: Jacques Lebovitch je odpudivý hrubec a místní opilec. Marie však nevystřelí - a mezi otcem a dcerou se začne pomalu rodit zvláštní citové i tělesné pouto...

Snímek vyniká přesnou kresbou charakterů a prostředí; především jeho "pařížská" část představuje přirozenou a autentickou výpověď o životě mladých lidí "bez střechy a bez zákona", kteří zoufale hledají své místo ve světě a svou vlastní identitu. Vynikající představitelku hlavní role našel režisér ve francouzské pop hvězdě Vanesse Paradisové, která hraje Marii s velkou dávkou přirozenosti a naléhavosti. Hrdinčin otec, který většinu vyprávěcího času existuje jen jako abstraktní viník a objekt dceřiny nenávisti, se nakonec ukazuje být vnitřně složitou osobností, "padlým" umělcem, ve kterém dívka probouzí naději na lepší život. Pro tuto roli si režisér vybral vynikajícího Gérarda Depardieua, který na malé ploše stvořil dalšího ze svých hrubců s citlivým srdcem. V zájmu zmírnění ostrých disproporcí mezi "Kráskou a Zvířetem" však tvůrce Lebovitche postupně "polidšťuje". I přes jistou násilnou artistnost, patrnou především v závěru, je ELISA zajímavým snímkem, který nabízí divákům jinou alternativu, než četné hollywoodské komerční snímky. Film je věnován Sergi Gainsbourgovi, ve skutečnosti autorovi titulní písně o Elise i druhého písničkového alba Vanessy Paradisové. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (22)

Omnibus 

všechny recenze uživatele

Epilog: „Tancuješ pořád ještě skvěle. Vidíš, mám na sobě její šaty. Co tomu říkáš, tati?“ „Jsi celá máma...Pojď a přitiskni se ke mně pořádně, holčičko! Co je nám do lidí...“ Prolog: Vánoce. Čas rodinného štěstí, čas dárků a rozzářených dětských očí. Teplo plamínků svíček, kouzelné melodie, vůně jehličí a slzičky radosti. Maminka vezme polštář a hraje si s holčičkou, výskající radostí. Hraje si s ní na dušené děťátko ... Teprve když nožičky konečně přestanou křečovitě kopat, je čas vzít pistoli a zmáčnout spoušť... Pádem těla převrhnutá svíčka zažehuje požár v bytě. Zkurveně osamocené, beznadějně chladné Vánoce začínají hořet... Po letech v děcáku: Mladá slečna (začínající, ale již výborná Vanessa Paradise) je pěkná ranařka, zastrašená vychovatelka by mohla vyprávět. A pak také lidé, kterým Marie při svém životě na ulici proletěla životem jako na nebi krásná, ale zkázou hrozící kometa. Scéna , co ťala do živého: muž, který svá nejlepší léta už má za sebou, jen si to ještě nechce, množná i bojí připustit, flirtuje s krásnou, mladou a chytrou holkou . A zdá se, že úspěšně – wow! Ale ona mu pak profesionálně pragmaticky oznámí ceny základních sexuálních úkonů. Ta jeho tvář v tu chvíli! Jako bych se díval do zrcadla... Ale otřepe se a nabídku i tak přijímá. Aspoň ten chtíč, když ne cit, že... Aspoň chvilku si s tou panenkou pohrát, když se to dá koupit. Na co jiného by pak člověku ty zasraný peníze byly? Jak já mu rozuměl...Jenže pan manager netuší, že ta nezletilá kočička, se kterou si chce hrát na tatínka a maminku je dcerou ženy, se kterou si kdysi on hrával na hodného šéfa a chudou, peněz potřebnou zaměstnankyni. „Proč znovu hvízdáš na píšťalku, když jsem ti řekl pravdu, jak jsi chtěla? Vrať mi už moje šaty, prosím!“ A přišly další Vánoce, čas loučení. Pod stromečkem se sešlo něco ukradeného pro radost (je to jen jedna stránka, bylo třeba jednat rychle) jedna předaná odpovědnost jako velká výzva (nikdy jsem neměl vlastní děti, postarám se o něho rád) a něco pro kluka Ahmeda ... cože, pod stromečkem už nic nezbylo? Co dát kamarádovi, který je do mě beznadějně zamilovaný? Jsou i dárky, které jsou zadarmo... (také já jsem kdysi takový dostal. Teď už se nikdy nebudu bát jít ke stromečku, jestli tam na mě něco zbude... Díky, má milá kamarádko zpod širáku, zpod celty dýmem provoněné ...) „Bylo to dobré, hochu? Tak veselé vánoce, kamaráde...“ Teď už je čas oprášit pistoli po mamince a pokusit se najít dávno zmizelého tátu. Kdysi mámě hrával na klavír nádhernou píseň, kterou pro ni složil. Pak jim zmizel ze života a možná ani dodnes neví, že se ta píseň stala hitem. Bohém, básník s hudebním nadáním od boha, dnes pouhý blábolící, nesrozumitelně veršující ožrala, snažící se vzpomínky utopit v moři chlastu. Bude jen správné ho zabít. Gérard Depardieu je zde politováníhodný ubožák, odporný monstrózní ztroskotanec, padlá lidská duše. Ale při při vší té ubohosti je stále ještě živočišný, víc plný života než většina z nás... Na plátně prozvrací a protančí jen poslední malou část filmu, ale stejně si ho celý ukradne pro sebe. Prostě Depardieu... () (méně) (více)

Lacike 

všechny recenze uživatele

Jean Becker znova boduje aj ked tentoraz si vybral dost nevyrovnany scenar. Najväcsiu chybu vidim v tom, ze pasaz, ktora by mala predstavovat len taky 20-30 minutovy uvod na zoznamenie sa s postavami tu trva 2/3 filmu a pasaz kedy sa konecne rozbehne nejaka zapletka o ktorej by mohol vzniknut neskutocne zaujimavy film tu trva len poslednych 30 minut. Velka skoda, lebo vsetky sceny medzi Paradisovou a Depardieum su neskutocne fascinujuce. Obidvaja herci to podavaju famozne vykony. Dokial sa tie dve stratene existencie nestretnu, tak musime sledovat miestami blaznive, miestami smutne a miestami dost otravne epizodky Paradisovej a jej kumpanov. Vysledkom je film, ktory stoji za pozornost, ale vysledok mohol byt ovela lepsi. 7/10. ()

Reklama

radektejkal 

všechny recenze uživatele

Vanessu Paradisovou (čili Rajskou) jsem dosud znal v podstatě jen podle jména. A z počátku se mi ani nelíbila. Ovšem, co se všechno může během promítání jednoho filmu změnit... Příběh je ovšem prostý: žena s dítětem hledá pomoc, ale nenachází ji. Nikdo jí neubližuje, ale nikdo jí také nepomáhá. Dítě v tom vidí zločin a chce všechny tyto nepomahače potrestat, dokonce plánuje i particidu. Nad tím ale leží ještě jedna vrstva, regulační vrstva, která všechno zmírňuje a zpochybňuje, vrstva laskavosti, i když ne lásky - ta by tu byla příliš velkým přepychem. ()

emma53 

všechny recenze uživatele

Becker je jeden z mých oblíbených režisérů, protože je to jedna z osob, která umí svými filmy na mě dýchnout takovou tou krásnou člověčinou a to je dnes už někdy umění. Nemůžu říct, že by Elisa patřila zrovna mezi ty nej filmy, které jsem s ním viděla, ale stejně mě dokázal udržet na židli celou dobu, takže z trochu děravého scénáře nebudu dělat žádnou vědu. Vanessa tady předvedla celou škálu svého hereckého umu v postavě Elisy, od rozmarné, vrtošivé, provokativní, ale i bystré a citlivé dívky, která neměla v životě vůbec ustláno na růžích a i to bububu na sociálce předvedla suprově. A i když se přidal Gérard, drsňák a opilec s citlivou duší tam někde uvnitř sebe hluboko ukrytou až v té finální třetině, tak za sebe můžu napsat, že oni dva byli obrovským magnetem a už jen kvůli nim stojí za to tenhle filmek vidět."Zjistíš, že bolest a strádání ti dají sílu dát svému životu nový směr." ()

eraserhead666 

všechny recenze uživatele

Vanesse bych sežral i hovno s navijákem. Doslova andělská mrcha. Ale tak nějak sympatická. Výborná proměna rozpustilého na první pohled "bezstarostného" pouličního dramatu v slzotvorný doják. Výborné herecké obsazení s parádními výkony, dvojkou Paradise-Depardieu v čele a mou oblíbenou Clotilde Courau. A navíc ve filmu zazní jedna z nejlepších písní vůbec. ()

Galerie (18)

Reklama

Reklama