Vrah mezi námi

Nejudivující pro mě bylo hlavně zjištění, že tenhle 80 let starý snímek je natočený tak poutavým a napínavým způsobem, že v klidu zastíní mnohé současné filmy s podobným tématem. Vedle neskutečně životného výkonu P. Lorrea, kterému se podařilo vytvořit z postavy vraha dětí osobu vzbuzující sympatie (!), má film hlavně ve druhé půlce rychlý spád a rozhodně upoutá pozornost, až hypnotické jsou pak scény soudu. Výhrady bych měla snad jen k některým plkacím poradám (dál už jen PP), kde hlavně zezačátku se třeba čtvrt hodiny nic neděje a banda šašků jen furt o čemsi spekuluje a ve skutečnosti nevyspekuluje vůbec nic. Nebýt tolik PP, byl by to film zřejmě naprosto dokonalý. I tak to ale na těch 5* stačí. (03.07.2011)

Vraždění malých dětí nečiní mému žaludku nijak zvláštní potěchu, ale stejně jsem dospěl k závěru, že každý filmový fanda by udělal životní chybu, kdyby se alespoň jednou za život nemrknul na "M". Film se totiž sotva naučil mluvit a hned mezi diváky vyslal duševně chorého vraha, policii s podezřele pokrokovými metodami vyšetřování a loupežníky se skvělým plánem na záchranu živnosti. Hutná atmosféra mi vůbec nedovolila nudit se, zlověstné pískání spolehlivě nahradilo filmovou hudbu a musím ocenit i pár podnětů k zamyšlení. Bylo-li by to na mně, tak nechám vrahy uniknout slepé spravedlnosti a předám je podsvětí, aby si dle libosti zalynčovalo. (12.06.2012)

Klasické Langovo masterpiece M přivedlo slavného režiséra poprvé ke zvukovému filmu. Ve Výmaru mu po té bylo dopřáno realizovat už jen Testament dra Mabuseho, načež po Liliomu ve Francii zamířil rovnou do Hollywoodu. M dopřálo podobný stardom také Peteru Lorremu. Osobně si skutečně nedokážu představit role, které by mu svěřovalo Německo po roce 1933, protože stačí jediný pohled na jeho mládence v Jeho Veličenstvu Krise nebo L. P. 1 neodpovídá a je jasné, že Lorre byl jako zrozený pro hollywoodský odpad ;) Z jiných herců v M ještě poměrně vyčnívá skvělá Rosa Valetti, známá to Gusta z Modrého anděla, a vyšetřující Paul Kemp, veterán německého kina 30. - 50. let. Případně ještě univerzál Theo Lingen a mezi komparsisty neidentifikovatelný příští idol Rolf Wanka (toto ovšem jeho rodina vyvrací). Film samotný je senzační studií na téma spolupráce podsvětí a policie, přičemž práce s asynchronním zvukem odpovídá dobovému standardu, který byl hojně využívám náročnějšími režiséry. U nás se takto projevil například Machatý v Ze soboty na neděli. (12.08.2010)

Rovnaké pocity ako som mal pri Metropolise. Vo veľkej väčšine stopáže úžasne progresívne podaná perfektná story. Ale miestami tááááááákto rozťahaná rozprávačská bezradnosť príliš poplatná svojej dobe. To nič nemení na tom, že ide o jeden z najvýraznejších, navýznamnejších a možno aj najlepších diel kinematografie. Ale nedokázalo mi to naplno učarovať 9/10 (29.12.2014)

Zvukový film tehdy dělal první krůčky, z čehož vyplývají jisté technické nedokonalosti. V některých scénách není žádný zvuk, jindy film zase zní jako rozhlasová hra. Ale když nad těmito technickými drobnostmi přimhouříme oči, zbyde nám noirová kriminálka, která v mnohém předběhla dobu. Přestože málokde je organizovaný zločin tak dobře organizovaný, diváka stejně ten smích rychle přejde, protože Fritz Lang to měl pevně v rukou. Nadčasová klasika! (31.08.2014)