Rogue Male
Režie:
Fritz LangScénář:
Dudley NicholsKamera:
Arthur C. MillerHrají:
Walter Pidgeon, Joan Bennett, George Sanders, John Carradine, Roddy McDowall, Ludwig Stössel, Egon Brecher, Lester Matthews, Roger Imhof, Holmes Herbert (více)Obsahy(1)
29. júla 1939 sa britskému kapitánovi Alanovi Thorndike (Walter Pidgeon) podarí dostať do blízkosti Adolfa Hitlera (Adolf Hitler) v rezidencii Berghof. V poslednej chvíli mu v atentáte zabránia príslušníci SS. Gestapo ho vypočúva a rozhodnú sa ho zabiť, ale tak, aby jeho smrť vyzerala ako nehoda. On ale nezomrie a uteká do Británie, hoci aj tu mu je na stope gestapo. Ukrýva sa v jaskyni a nakoniec sa mu podarí dostať k vznikajúcim jednotkám RAF, kde absolvoval výcvik. Pri akcii na bombardovanie Nemecka ako člen posádky nečakane opustí lietadlo a skáče padákom do Ríše dokončiť to, čo začal. (Volodimir2)
(více)Recenze (15)
Režisér filmu Fritz Lang, ako Žid, sa obával po nástupe k moci Hitlera jeho proti židovských represálií a ušiel do USA. Tu sa umelecký činil a do konca vojny natočil 4 proti vojnové a proti Hitlerovské filmy. Prvý v poradí je Hon na človeka, 1941, nasledoval I kati umierajú, 1943. V roku 1944 nasledoval Ministerstvo strachu a túto štvoricu uzatvára Plášť a dýka z roku 1946. Pre zberateľa filmov z obdobia 2. svetovej vojny je to povinná štvorka. Zaujímavosťou filmu Hon na človeka, 1941 je, že tu hraje skutočný Adolf Hitler (ide o archívne zábery v montáži). Nakoniec v roku 1977 bol natočený remaké tohto filmu pod názvom Gentleman samotár (Rogue Male). ()
Celý čas som si musel pripomínať, že to nie je povojnový film a že teda niektoré veci ohľadom nacistov nie sú celkom dotiahnuté, a že film je síce natočený počas vojny, ale samotný príbeh sa odohráva ešte pred jej vypuknutím. Inak, sa jedná o celkom sympatickú špionážnu drámu so sympatickými postavami, aj keď by som si vedel predstaviť menej nadľahčenú, zato viac ťaživú atmosféru a s väčším množstvom trilerových scén. Napríklad takých, ako je tá v metre. Aj z takých záporákov, ako je napr. Sanders, išlo vytrieskať viac. ()
Fritz Lang, je pôvodom - Nemec, zdrhol skôr, ako bolo neskoro, chcel sa angažovať na americkej pôde tak, že nakrúca - typickú propagandu, ktorá vtedy, praskala vo švíkoch, ale vo Fritzovom podaní, sa jedná - z môjho videnia o : „duševný atentát” na Hitlera, v ktorom sa verbuje k činu, ktorý by ho odstránil, aby sa to celé skončilo. Ak by ho niekto včas zastrelil, ako to chcel urobiť - fiktívna postava - kapitán Thorndike v Nemecku, tesne pred vypuknutím 2. svetovej vojny - vpádom Nemcov do Poľska, tak by sa trebárs, nemusela odohrávať - vôbec. Bohužiaľ, čin sa nepodaril, čaplo ho gestapo, teraz ho vypočúvajú, podarí sa mu utiecť do Londýna, tam za ním prichádzajú sa s ním popasovať, chcú ho prinútiť, aby rezignoval, natrafí na anglickú dievčinu, ktorá pôsobí - sedliackym dojmom, ktorá mu pomôže v ťažkých časoch... Skrývať sa nebude môcť navždy, a tak miska váh - pretečie, aby bol zoči - voči svojmu najväčšiemu nemeckému rivalovi v štýlovom finále za prispenia - fantastickej záverečnej reči, ktorá pomôže k morálke britského národa... Najhoršie na filme je to, že sa v ňom vyskytujú - divné pasáže, scény, ktoré so sebou - nesúvisia, potáca sa z miesta na miesto, kde mi najviac vadí tá očividná tzv. demencia, ktorá z filmu, priam, kričí... Atmosféra, Joan Bennett i Walter Pidgeon, je náramná, ale ako sa pozeráte na film, cítite, že je na ňom - niečo odpudzujúce... Fritz Lang - SKLAMANIE. ()
Lang se po útěku z předválečného hitlerovského Německa v roce 1933 vůbec poprvé vyjadřuje k tématu 2. světové války a vzniká tak první ze čtyř protinacistických filmů (Man Hunt, Hangmen Also Die, Ministry of Fear, Cloak and Dagger). Zároveň se jedná o propagandistický film v tom smyslu, v jakém byly americké válečné filmy - boj tvůrců proti nacistickému Německu. Téměř po celou dobu konstantní napětí kombinující zajímavě atraktivní zápletku a několik menších příběhových zvratů, přičemž první scéna je takřka proslulá. Lang opět staví na tématech jemu blízkých - konfrontace člověka se svým osudem a jeho následným útěkem, který v samotném závěru nikam nevede a je potřeba volit konfrontaci. Ve své podstatě běžné utěkářský film s jemně detailními psychologickými podtexty, které především volí spojeneckou propagandu srážející celkový zážitek, a které se v občasných místech podílejí na ztrátě plynulosti příběhu. ()
Galerie (27)
Photo © 20th Century Fox
Motto: "Náš Führer (...) vám nic neudělal." – "Ale on se provinil proti mě a proti lidstvu! Proti každému čestnému, mírumilovnému člověku na světě! Provinil se nenávistí, nesnášenlivostí a vražděním." Vzhledem k chybějícímu shrnutí obsahu filmu si dovolím snímek Hon na člověka (Man Hunt) nejprve předestřít: Krátce před 2. sv. v. slavný britský lovec Alan Thorndike (hraje Walter Pidgeon z Paní Miniverové) proklouzne k rezidenci Adolfa Hitlera, aby na "zrůdného tyrana" zamířil svou pušku a zmáčkl spoušť. Je však zpacifikován a následně vyslýchán příslušníkem gestapa, který si říká major Quive-Smith (George Sanders). Thorndike odmítá podepsat doznání, že se se souhlasem britské vlády pokusil o atentát na Hitlera, a oponuje, že šlo o pouhý sportovní lov ("sporting stalk") pro zábavu, nikoli s úmyslem zabít. Protože následně se štěstím uteče, může začít slibovaný hon na Thorndika v londýnských kulisách. --- První díl Langovy antinacistické tetralogie není snadné hodnotit. Ač po umělecké stránce nedosahuje kvalit nejlepších autorových snímků, angažovanost a poselství filmu mi nedovoluje ubrat ani hvězdičku. Z tohoto hlediska je nejzajímavější úvodní a závěrečné střetnutí "dvou světů" – britského kapitána s jeho gestapáckým protějškem. Když Thorndike začne mluvit o sportovním lovu, při němž se nezabíjí ani drobná zvěř (protože "je to čirá krutost a já nemám rád krutost"), Quive-Smith odpoví, že "tato jemnost s ohledem na základní účel střelných zbraní prozrazuje slabost, dekadenci, nejen vaši, ale celé vaší rasy... My, nacisté, nacházíme nový život, novou vitalitu pro náš lid návratem k prvotním ctnostem... Neváháme ničit, abychom vytvořili nový svět." V opovrhování jeho bratrem lordem Risboroughem jako "důvěřivým hlupákem" se rovněž ozývá nacistický pohled na britský appeasement. Adolf Hitler zbožňoval Anglii do chvíle, než v mnichovských událostech rozpoznal její slabost ("jeho láska se změnila v nenávist a v přání zničit ji," napsal téhož roku Langův krajan Erich Fromm). I proto je Hon na člověka obratem od "politiky ústupků" (a vizionářsky izolacionismu USA). Thorndike nabíjí pušku a říká: "Nutíte vlastní lid, aby poslouchal, a myslíte, že můžete donutit kohokoli jiného. No, já jsem jeden člověk, který říká, že nemůžete." Kdo vlastně mluví jeho ústy? Lang sám? Ke Goebbelsovi? A není nakonec největší symbolikou celého filmu, když si Jerry vybere pro svůj baret místo ztraceného srdce třpytivý šíp? Vůbec se nedivím, že cenzor Joseph Breen označil Hon na člověka za "nenávistný film" (cenzorský úřad tehdy neutrální Ameriky jej povolil pouze za podmínky, že brutalita nacistů, včetně Thorndikova mučení, bude pouze "naznačena"). Producent Darryl F. Zanuck z distribuční společnosti 20th Century Fox byl dokonce vyděšen antinacistickým zápalem Fritze Langa natolik, že uvedení snímku zakázal (nicméně Lang jej sestříhal tajně bez Zanuckova souhlasu). Je-li Hon na člověka označován za "pěknou ukázku spojenecké propagandy" či "skvělou propagandu pro nábor vojáků", pisatelé se dopouštějí zjevného anachronismu. Film přišel do kin 13. června 1941, tedy půl roku před útokem na Pearl Harbor a vstupem USA do války. To vysvětluje, proč má hollywoodský film britské reálie (včetně RAF). Apel k účasti na britském zápolení není nový, objevuje se už v závěru Hitchcockova Zahraničního dopisovatele (1940), nicméně je to až Lang, který si dovolí nepřítele představit v celého jeho ošklivosti. () (méně) (více)