Plážový povaleč

Ačkoliv The Beach Bum aka Moondog žije výhradně z peněz svojí zazobaný manželky, protože z uhasínající slávy minulých umělecky plodných let nájem nezaplatíš, neschovává v sobě ani kousek snobství. Dalo by se říct, že ten film v sobě obsahuje takový drobný poselství, něco ve smyslu, že pařit se dá opravdu s každým nehledě na to, kolik má v peněžence. Moondog je vlastně takovej sjetej Jack z Titanicu, večer paří ze Snoopdogem na luxusní jachtě, ráno s bezďákama pod mostem a mezi tím se zabaví s kýmkoliv, kdo se namane po ruce. A ono se to dá vlastně aplikovat i trochu jinak, ne s každým se dá pařit, ale každý může posloužit Moondogovi jako kámoš na pařbu. Protože takhle nonstop můžou jet jen vyvolení jedinci. A jde o to, jestli to s ním chvilku vydržíte, protože na rozdíl od jinejch podobně laděnejch filmů, tady nepřichází vystřízlivění, morální poučení ani změna rytmu. Buď Moondoga a jeho explicitně vyřčenou životní filozofii přijmete anebo vás po delší době otráví, protože vlastně jen kupí průser za průserem a chová se jako retard. Jemu by to ale bylo jedno. Pokud na to přistoupíte, je to vlastně osvobozující pocit. Protože v normálním životě to vystřízlivění vždycky přijde. (12.05.2019)

Často dosti na hlavu, nicméně občas je to docela prdel sledovat věčně Matthewa, který si celý film něco dává. Rovněž jsou zde hodně výživná camea známých herců. Nejvíce mě dokázal pobavit Lawrence, jako kapitán lodě, která jezdí za obhlížet delfíny. To by si je ovšem nesměl splést se žraloky. Jamajského pilota představí Snoop dog slovy, že má na obouch očích zelený zákal, ale když je na sračky dopraví tě kam potřebuješ. Takže následná konverzace v kabině vypadá takto: -Když kouřím trávu, piju čaj z houbiček a k tomu si dám pár lajn bogotské koky... -Sakra, vole! -Mám šílené vize a ty vize mě vedou jako duchové přímou cestou k našemu cíli. - K cíli. -To bezpečně vím. Neseru se s tím. -A víš co? Je fuk, co jsi říkal. Ale znělo to zatraceně dobře. -Víš, že jsem z 98 % slepej? -To nemá chybu. ... sranda to občas je a veliká. 60% (06.09.2019)

Kdybych ten film ohodnotil hned po jeho závěrečných titulkách, lupnul bych sem nekompromisní Odpad! a myslím, že by můj komentář obsahoval, spousty, spousty vulgarit, co za strašnou sračku jsem to právě viděl. Jenže jsem to neudělal, nechal jsem ten filmový „zážitek“ pár dní odležet v mé pošahané mysli a i když jsem svůj názor na tento trip ve výsledku nikterak zásadně nezměnil, budou má slova a mé hodnocení přeci jen už umírněnější a má reakce již méně afektované. Každopádně, The Beach Bum v první řadě považuji za podívanou, která se snažila navázat především na Fear and Loathing in Las Vegas, jen s tím rozdílem, že mu nečichá ani k malíčku u nohy. Zřejmě sice tedy chápu, co tímto „výletem“ chtěl tvůrce vlastně vůbec sdělit, na druhu stranu, má mě jako upřímně opravdu bavit sledovat devadesát minut neustále totálně sjetýho, či vožralýho Matthew McConaugheyho, potácejícího se od hovna k hovnu a hrajícího navíc tak krajně antipatickou a opovrženíhodnou figurku? Ne, nemá a ani mě to nebavilo. Opakuji, ta jeho ústřední postava mě neskutečně srala, já tento typ lidí fakt nesnáším a můžou to být géniové jakéhokoliv oboru, ale fakt na ně nemám žaludek, ten jejich flegmatismus a přístup k životu mě ničí, prostě ne! Když si pak ještě k tomu vzpomenu na všechny ty hlubokomyslné výblitky, tu „úchvatnou“ poezii, tak bych fakt je někomu nejradši ukroutil palici. Navíc zápletka toho filmu je tak prázdná a bezvýznamná, že ani nevím, co na ní hodnotit. Kupodivu na mě ale překvapivě nezafungovala ani ta zhulenecká atmosféra, která sice vyzněla přesvědčivě, ale zároveň i nepůsobivě a neefektně. Za zcela nefunkční jinak musím považovat i pokusy o odlehčené momenty, vtipnost tu jednoduše neexistuje, nicméně abych jen nekritizoval, co mě bavilo, byla hudba! Ano, ta jediná mě oslovila, jinak je to ale vážně průser. Možná to měla být nějaká tvůrčí životní výpověď, možná to chtělo být prostě jen jiné, zvláštní, ojedinělé, k čemu to ale je, když to nemá čím diváka zaujmout a oslovit. Každopádně jistě věřím tomu, že rádoby intelektuálně založené publikum nad tím bude masturbovat a diskutovat dlouhé hodiny a jistě si k tomu neodepře ani nějaký ten šluk něčeho kvalitnějšího :-). Tak si to užijte! (02.12.2019)

Totálně svobodný a osvobozující film, lehčí a vtipnější než Spring Breakers, v němž (nikomu) o nic nejde a praktický jediný „dějový“ vývoj spočívá v tom, že duchem nonstop nepřítomný Matthew McConaughey v poslední třetině začne nosit ženské šaty a štěkat (což vám ale vzhledem k založení většiny postav a množství bizarních situací přijde celkem normální). Dokonalý klystýr mysli a jediný film Febiofestu, po němž jsem se cítil skutečně odpočatý. 85% (29.03.2019)

The Beach Bum je především krásně nasnímanou psychedelickou jízdou, která je ovšem ve své hlubší podstatě zoufale nudná a prázdná. Režisér Harmony Korine nám zde sice představuje barvité charaktery (Kapitán Wack!), které si svůj dekadentní styl života užívají, nicméně pár minut po projekci zjistíte, že na jednotlivé scény či hlášky pomalu ale jistě zapomínáte. Jediným pozitivem tedy ve finále zůstanou nádherné západy slunce a Matthew McConaughey zhulený jak paprika. Nic víc, nic míň. Škoda. „I mean, fuck, we're here to have a good time. I just wanna have a good time, until this shit's over, man. This life's gig a fucking rodeo and I'm gonna suck the nectar and fucking rawdog it till the wheels come off.“ (05.09.2019)