Fantazie

Fantasia není nějakým souvislým filmem. Jde o originální a velmi pestrou filmovou koláž a pokus o spojení výtvarné techniky s vážnou hudbou. Film má svého průvodce, který jednotlivé animované bloky uvádí a svými komentáři celý film rámuje. Dalo by se říci, že úkolem hudebníků nebylo tentokrát vytvořit hudební podklad, ale úkolem výtvarníků bylo co nejlépe svými animacemi hudbu vystihnout, doprovodit a skloubit v jeden celek. The Philadelphia Orchestra provede skladatele od Bacha po Stravinského, animované nejrůznějším způsobem. Nejlépe podle mě vyznívají části s abstraktnějšími výtvarnými technikami. Části s dějem, od tance muchomůrek až po historii Země, už nemusejí korespondovat s představou posluchače, zvláště, pokud hrané skladby či operní scény znáte a máte představu velmi konkrétně odlišnou. A Beethovenova Pastorálka, doprovázená animovanými bakchanáliemi, je minimálně k pousmání. Za pozornost určitě stojí i intermezzo s Mickey Mausem. I když je pro mě Disney jedním z největších prznitelů klasické hudby ve filmové historii, tady se jí snaží být opravdovým partnerem. (14.11.2006)

Kýček jak býček – naplácat za sebe dvě hodiny nesourodého výběru té nejprovařenější vážné muziky, doprovodit to infantilní animací doslovně reagující na každý hudební záchvěv (viz též mikymauzování) a proložit výchovně-koncertním průvodním slovem, toť vskutku nápad hodný génia ne šíleného, ale jednoduše nesoudného, dnes jako v roce 1940. Jedna hvězdička je za dotažení praštěného konceptu k maniakální dokonalosti, druhá za popkulturní význam (že právě tady najdu předobraz ještěřího souboje z Cesty do pravěku, McLarenových vizualizací zvukové stopy, Scarfova válečného Molocha ze Zdi nebo Mijazakiho fantaskních krajinek, to bych se byl vážně nenadál) a třetí za mého mladšího puberťáka, který to se mnou ve svých necelých dvanácti proseděl s otevřenou pusou, ať už to o filmu nebo o něm říká cokoli. (14.03.2015)

Nejpůsobivnější byla samozřejmě závěrečná část s Musorgského Nocí na Lysé hoře v opravdu zajímavé úpravě, díky které je ta skladba ještě zmatenější než normálně. Jinak mě více vyhovovaly ty epické části a to především zrod Země a dinosauři za zvuků Svěcení jara od Stravinského, na rok 1940 jsem byl totiž překvapen hodně zdařilým ztvárněním jejich pohybů a chování (býložravci jsou opravdu býložravci a stegosaurus nepoužívá svůj hřbet jako brnění), samotný skon dinosaurů byl možná i malinko úsměvný, stejně jako, že sám vypravěč nezmínil asteroid ani jako variantu (ta teorie se mimochodem k mému upřímnému překvapení prvně objevila prý až v 80. letech) , ale co my víme, třeba to nakonec bylo zase úplně jinak. Každopádně obdobně jako uživatel fedoo mám problém s délkou filmu, jeho otravovalo to, že klasiku neposlouchá, mě naopak to, že tyhle fláky mám většinou už tolik oposlouchané a sžité se svými představami, že se mě to většinou tolik nedotklo, proto se mi také nejvíce líbila část s Musorgského hudbou, protože tu jsem si od prvního poslechu představoval téměř přesně tak, jak to nakonec ztvárnil i Disney v jednom ze svých nejpozoruhodnějších filmů jménem Fantasia. (26.03.2008)

Fascinující filmový experiment čili Fantasia. Dvouhodinový animovaný videoklip k výběru toho nejlepšího z vážné hudby. Někdy od druhé půlky mě to dokonce i bavilo, ale je to fakt příšerně dlouhé a chce to sakra práci udržet pozornost, a to hlavně v lyrických scénách. Disneyho animátoři se vyblbli, já jsem si to vcelku užil, ale asi nejsem cílová skupina. Podruhé už se na to asi nepodívám. Sláva Stvoření světa. (29.05.2017)

Pozoruhodný a odvážný "umělecký" experiment: dvouhodinové pásmo nesouvisejících klipů na klasickou hudbu (mj. Bach, Beethoven, Čajkovskij, Stravinskij). Ve své době musel divákům vyrážet dech, něco takového prostě mohli vidět poprvé. Ovšem i po více než 70 letech je dokonalost ruční animace a soulad s hudbou neskutečná, lyrické i dějové scénky stále zábavné a i přes přemrštěnou dvouhodinovou délku a určitou Disneyho infantilnost růžových jednorožců a hroších baletek zůstává Fantazie krásná, netradiční a působivá. (03.01.2013)