Neruda

Subverzivní Larrain dekonstruuje nejen Nerudu. Pod jeho taktovkou historicky významné postavy nežijí jen pro pohyb velkých dějin. Ale také například pro své ego, brakové detektivky, sex a chlast. Snímek je vystaven jako subverzivní a dekonstrukční také co do žánrových zvyklostí a co do formy (která pro repetitivnost brakových nebo dobou překonaných prvků nenechává moc prostoru si myslet, že v případě špatného nasvícení, duplicity promluv nebo směšně okaté jízdy ve vozidle před plátnem nešlo o záměr). Způsob vyprávění komunikuje s dějem a naopak (například: brakové detektivky jsou ve filmu nejen zálibou hlavní postavy, ale také materiální kulisou v podobě knih, prostředkem iniciace vedlejší (?) postavy, ale i v mnohém dominujícím žánrem samotného filmu - obdivovaným i lehce vysmívaným zároveň). Nerudovou rolí je být i nebýt hlavní postavou. Není nám dáno jistoty, zda sledujeme jeho vyprávění nebo vyprávění ve vyprávění "vedlejší postavy," která nás provází v roli vypravěče svého příběhu po celou dobu snímku. Vypravěče k smrti vážného, domněle poetického, ale ve skutečnosti nepatřičně ambiciózního a nedůležitého. A nebo je možné na věc koukat tak, že zkrátka sledujeme reprezentaci jedné epizody dějin plnou inscenovaně hlavních a vedlejších postav, kdy vidíme, že některým je z ne až tak snadno obhajitelných důvodů připisována větší důležitost, než jiným (což je o to křiklavější u komunistického hnutí). Larrain si tedy pohrává s žánry, s vrstvami vyprávění, s reprezentacemi hlavních postav i dějinných událostí a v důsledku tedy i s divákem samotným. Nenabízí uhlazenou jistotu, ale naštěstí ani neutopí diváka, protože jen málokdy dění na plátně rozvolní možná až příliš. Hodně příjemná a správně poťouchlá kritika romantizace střetávání světonázorů. (10.09.2017)

Nebýt posledních 10 minut (včetně výborného posledního záběru), které ten film doslova vytáhnou ze dna, byla by to úplná ztráta času. Film, který je v teoretické rovině výborný, ale v praxi je to otřesně zrežírovaný, nasvícený, nabarvený, rozzáběrovaný, často nedoostřený bordel, kde se většina scén prostě tak nějak děje, a film plyne bez jakéhokoli dopadu. Ani ta občasná záměrná lacinost nefunguje. Přitom ústřední myšlenka se dvěma protagonisty je krásná, životopisný žánr je pojatý jako groteskní šestáková detektivka, sere se na informace, skáče časem i prostorem...a bohužel je z toho tak špatný výsledný film. Bernalův Peluchonneau by se dal sledovat a poslouchat donekonečna (spin-off!), a především díky němu to ve finále vyroste v něco víc, než tam celou dobu bylo. Můj první Larraín, ale od začátku jsem si říkal, jak by to bývalo mohlo dopadnout, kdyby to dělal někdo schopný. 50%. (03.03.2017)

Pokud je smyslem filmu probudit zajem o zivot Pabla Nerudy a jeho diło, pak se da v mem pripade mouvit o uspechu. Na druhou stranu jsem mel problem neusnout, hodinky jsem sledoval kazdych deset minut a minimalne polovina sdeleni jsem nerozumel. Proc se meni ostreni, prace s pozadim, obcas se odkazuje na klasicka filmova dila, casto se veci opakuji a v zaveru se spekuluje o tom co vse o Nerudovi je pravda - proste se nabizi spoustu otazek bez odpovedi. Trosku zamrzi ze vidime jen kousek Nerudova zivota - zazil toho dost. Je to proste zajimave zpracovani zajimaveho tematu, ktera ovsem zapomina, ze divak potrebuje film vic nez jen vydrzet... 50% (25.06.2017)

Neruda určitě stojí za vidění, ale... Hukot doby je zde přepsán do roviny vztahu dvou romantizovaných figur, bezvýznamného lovce a významného loveného. Příběh, ač je všechno, jen ne banální, právě tak působí. Víc než na zmrzlém konci film paradoxně nejvíc zamrazí v momentě, kdy se v něm mihne Augusto Pinochet. To je asi nejdelší osten ježkka, který však po celých 108 minut zůstává v kleci. Ale zase... je to dobře obsazené i zahrané, jsou tam skvělé momenty a některé scény aspoň naznačují pro mnoho středoevropských současníků věc jistě nevídanou - totiž fakt, že básníci uměli (a umí?) cloumat celými národy. --- Můj lid byl nejvíc zrazovaným národem této doby. Z ledkových pouští, z podmořských uhelných dolů, ze strašlivých výšek, kde je měď dobývána nelidskou prací rukou mého lidu, vyrostlo osvobozenecké hnutí grandiózních rozměrů. (03.10.2017)

http://www.wsws.org/en/articles/2017/04/12/neru-a12.html https://criticsroundup.com/film/neruda/ (25.08.2017)

Asi veľmi nechápem juhoamerickej produkcii, ale tento snímok bol pre mňa jedna veľká nuda. Akási chilská verzia filmu "Chyť ma, ak to dokážeš" len so slabším hercami a nižším rozpočtom. Malo to síce akúsi hĺbku a badateľný režisérsky rukopis, avšak moja šálka kávy to teda nebola. 40 % (18.02.2019)

Na dalšího Larraína jsme se těšil...sice natočil další portrét, tentokrát chilského básníka a komunisty opět po svém, ale ta kombinace dramatu, poezie a surreálna mi tam neseděla. Příliš sebestředné, nadsazené a místy nezáživné. (02.10.2017)

Zajímavý, avšak nepříliš funkční koncept zhruba dvou ,,vedlejších papírových,, třetin a poslední plnokrevné poetické. Ta je bohužel jedinou povedenou, zachraňující Larraina od dalšího totálního failu. (13.01.2018)