poster

Sežrána zaživa

  • Itálie

    Mangiati vivi

  • anglický

    Eaten Alive!

  • anglický

    Doomed to Die

  • anglický

    Eaten Alive: Mangiati vivi!

  • anglický

    Emerald Jungle, The

  • anglický

    Eaten Alive by the Cannibals!

Dobrodružný / Horor

Itálie, 1980, 87 min

Režie:

Umberto Lenzi

Kamera:

Federico Zanni

Střih:

Eugenio Alabiso
(další profese)
  • Kothy
    **

    Další ze série kanibalských filmů Umberta Lenziho. Tentokrát je to o mladé Sheile, která se vydává na Novou Guineu hledat svou sestru Dianu. Ta se totiž přidala k sektě šíleného Jonase a ukrývá se někde v hloubi pralesa. Sheile pomáhá i Mark, veterán z Vietnamské války. Sekt je vážně uhozená. Po cestě narazí i na kmen kanibalů. Ne všem se ale podaří ve zdraví vyváznout... "Pořád mi dlužíš ty prachy."(6.8.2015)

  • LION-MR.T
    ***

    Dalších canibal filmů,kde se děj opakuje a film se pokusí zaujmout násilím,znáslňováním a snad i pěknou krajinou,snad všechny takové filmy se rovnaj jen průměru a tady je taky vajímka,snad s tím,že tohle je u nás bylo známo daleko dřív než se na DVD vynořily různými filmy o canibalech. Tohle vidal Q film jako Pastora Thomase nebo Josefínu Munzbacher. Umberto Lenzi se dopracoval k solidní podívané. U mě to vede díky dobrého plynutí děje a hereckých výkonů,je sice pravda,že tady nemůžeme hledat skutečné umělce,jen začínající a tady je taky nenalezneme. Rozhodně ten lepší kanibalský film,který po dlohé době i pobaví.(20.10.2006)

  • brit84
    **

    Spíš ze zvědavosti brousím čas od času i do těchto vod. Našel jsem docela smysluplný příběh, hroznou klávesovou osmdesátkovou hudbu a taky celkem podařený triky a efekty. Jen je pro mě nepochopitelný, a těžce to odsuzuju, proč se ve filmech tohoto zrna vždycky musí zabíjet zvířata...(10.9.2011)

  • choze
    **

    Stejně otřesně amatérský kanibalácký šrot jako KANIBALOVÉ 2 (rovněž od Lenziho), ze kterého zde najdete nešikovně namontovaných několik záběrů, ale mnohem zábavnější. Postavami jsou opět atraktivní blondýna a drsný sympatický průvodce, je tu víc sexu a nechybí žádné myslitelné klišé kanibalských filmů (záchranná výprava do džungle, zabíjení zvířat a jejich vzájemné požírání, znásilňování, kastrace aj.). Osvěžujícím prvkem je motiv náboženské sekty v džungli, inspirovaný skutečnými událostmi. Pěkný domorodky, masívní finále a nesmrtelná, krajně nasraně ponesená hláška "TADY NEBYLI ŽÁDNÍ BĚLOŠI, JEN DVA NOROVÉ A TI TU ŠLOHLI PYTEL DIAMANTů."(15.3.2007)

  • Kusko.t2
    ***

    V roku 1972 Umberto Lenzi inšpiroval svojou drsnejšou dobrodružnou drámou IL PAESE DEL SESSO SELVAGGIO nasledujúci vývoj v oblasti kanibalských filmov. Jeho práca sa tak stala základnou kostrou, na ktorú tvorcovia ďalších a ďalších kanibalských filmov nabaľovali čoraz viac nechutností, vyvrhnutých vnútorností a všeobecne krvavého teroru. Na prelome 70´s a 80´s, v dobe najväčšieho rozkvetu a dalo by sa povedať aj vrcholu žánru, prichádza Lenzi na scénu opäť, aby nadviazal nielen na svoje Il paese del sesso selvaggio, ale aby reagoval aj na úspech kontroverzných, doposiaľ úspešných kanibalských filmov vlastnou verziou ...........aj keď nie tak úplne. Mangiati vivi!, známy hlavne pod anglickým názvom “Eaten Alive!“, je akýmsi BEST OF z doposiaľ známych kanibalských klasík. Zo svojho Il paese del sesso selvaggio (1972) si zobral okrem ústrednej dvojice Ivan Rassimov/Me Me Lai aj pár krátkych scén (zabitie krokodíla a kanibalskú hostinu), ktoré sa rozhodol použiť opäť. Keďže Lenzi prichádza na scénu v čase, kedy žal úspechy na poli kanibalského žánru Ruggero Deodato, zákonite reagoval aj na neho. Z Deodatovho dobrodružného “survive“ hororu Ultimo mondo cannibale (1977) si zobral a použil taktiež jednu krátku scénku, z Cannibal Holocaustu (1980) to bola zase ústredná postava - Robert Kerman. No a aby toho nebolo málo, okrem jemného odkazu na GOLDFINGERa (1964), Lenzi recykluje aj dobrodružný horor Sergia Martina - La Montagna del dio cannibale (1978), z ktorého ako inak využíva niekoľko záberov. Ako je zrejmé, Lenzi tmelom nešetril :) Aj napriek tomu celok úhľadne drží pohromade, nenudí a čo to ukáže. Typický, trocha nesúrodý kanibalský film, neustále preskakujúci z jednej roviny na inú, nezaujal ale až tak, ako by mohol. Záverom, aby som toho Lenziho ešte trocha “zaklincoval“ ako vykrádača, spomeniem jeho nasledujúci kanibalský (a kto vie prečo známejší) počin – CANNIBAL FEROX (1981). Ten si práve od Mangiati vivi! požičiava značnú časť hudobných motívov, doprevádzaných ruchovú, ale aj zvukovú stránku filmu. Že to nie je jediná inšpirácia Cannibal feroxu, asi nemusím spomínať :) Komentár by som ukončil predsa len ešte jedným postrehom a to, že existujú dva filmy s označením “Eaten Alive!“, a to tento Lenziho (anglický distribučný názov) a Hooperov z roku 1977. Obidva nemajú nič spoločné, až na Mela Ferrera. V Lenziho Mangiati vivi! sa zhostil vedľajšej, minimálne významnej postavy ako profesor Carter, u Hoopera stvárnil zničeného otca Harveyho Wooda, pátrajúceho po svojej stratenej dcére.(24.9.2009)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace