Anděl Páně 2

V dnešní době se často setkávám s multižánrovým označením. Podle mého je to zbytečné. Zastávám čistotu žánrů. Anděl Páně II. je naštěstí čistokrevná pohádka a jak je u českých pohádek zvykem, je určená pro celou rodinu a okořeněná humorem. Většina vtípků se nese v duchu křesťanské spirituality, těžko říct, zda některé fórky tak širšímu diváctvu, a hlavně dětem, neuniknou. Málokdy se stane, že by pokračování předčilo první díl. Zde se dá říct, že je dvojka rovnoceným partnerem svého o 11 let staršího bratříčka. Byť jsou hlavní protagonisté starší a je to na nich patrné, příběh se nese ve svěžím duchu. Přesto jakýsi dojem nsatavované kaše zůstává. Jen doufám, že se nebudou případná pokračování protahovat do nekonečna. Bůh je sice nesmrtelný, Jiří Bartoška ovšem ne. Heslo "V nejlepším přestat!" případně "Třikrát a dost!" by mělo platit především o úspěšných filmech. (24.02.2017)

Ta zápletka je tak tristně jednoduchá, že bych si musel useknout ruku, kdyby chtěl dát čtyři hvězdičky. Je to asi nabitější humorem než jednička, ale vlastně se to kompletně přemorfovalo z pohádky na komedii. Kromě nadpřirozena to vlastně postrádá jakoukoliv jinou pohádkovou esenci, ale je to fajn. Začátek to fakt odpálil, hlavně scéna s Bohdalovou, pak to tak postupně dojíždí. (24.12.2017)

Přiznám se, že po homicidním a karnivorním Svatojánském věnečku jsem začínal mít o jinak famózní duo Straštajn vážné obavy. Kluci ale naštěstí šli do sebe, začali ředit Džejmisna svěcenou vodou, ty sodomity ze sebe vypudili, přestali Troškařit a teď napálili do jindy zpruzených obličejů našich dětí Démona Satanova 2. Striktně katechistickou to pohádku o tom, jak se další, neméně famózní duo – Trořák, snažilo na Mikuláše vyprcat uherskou barakundu, a co z toho nakonec bylo na výsostech málem za hromadnou polízanici. Ti dva jsou rozhodně národní poklad, evidentně si to užívají a pod přísným, ale spravedlivým dohledem našeho milého správňáka Mirka Ušína z nich čiší čirá radost z perfektního a uvolněného herectví. Skoro celou dobu energicky a s nonšalancí sobě vlastní trousí překvapivě vtipné římskokatolické bonbonmoty, až má člověk místy pocit, že čumí na Smrtonosnou zbraň pro kudlanky, a pod vlivem jejich přirozeného charmu skoro lituje, že nemá rybu. Je o mě všeobecně známo, že pohádkami pohrdám, jsem hluboce věřící, pravidelně se bitchuji, o nedělích chodím foukat do šalmají církevním hodnostářům a za normálních okolností bych teď rozhořčeně volal minimálně po exkomunikaci, ne-li rovnou po upálení všech zúčastněných za znevažování autority Ředitele! Nicméně je to podáno natolik hravě, vtipně a bezelstně, až má jeden po skončení chuť přestat uctívat Vodníka, prince Bajaju a Perníkovou chaloupku, odříkat pár Bartoškonášů a neposkvrněně počít nějakého toho Issiáše, pokud by se teda Klára nechala ukecat na anál. Nedá mi to a na tomto místě musím i trochu zafrajeřit, neboť mému profesionálnímu oku neuniklo ani ono skryté, avšak velmi závažné a děsivé poselství této nadmíru povedené taškařice. To zní: „Čiň ďáblu po vůli a odmění se ti mukami pekelnými s prkenným metrosexuálním párkařem Vojtou Dickem“. Taxe radši fuckt bojte! Takže, nebýt té skupinové homoprostituce v samotném závěru, která v kontextu celého filmu působila, jako by vám do trojky se dvěma lascivními prsaticemi naběhla v nejlepším partička nahých bukvoidů a začala fistulemi zpívat Kvíny, je to krásně natočené, veskrze příjemné, svižné, originální, mile tumorné, sofistikovaně porežírované a až na tu výjimku skvěle zahrané. Jen mě trochu mrzelo, že jsem se nemohl v kině pořádně uvolnit, nahlas se chichotat, srkat a šustit, protože v lajně za mnou seděl samotný Rákosníček a já se bál, aby na mě nepoštval Prskavce. (18.11.2016)

Ty vole, že já nešel Vlkovi na pohřeb. To jsem z toho Epštajn. Mám Strach, že klasickým pohádkám, v nichž je jasně definován boj Dobra se Zlem, už tímto zřejmě odzvonilo. Nyní hlásí nástup přemíra křesťanských motivů, u kterých když nejste v obraze, máte z příběhu prdlajs. Anděl Petronel s čertem Uriášem mají zase jednou pěknou polízanici. Jejich přičiněním se jablko ze Stromu poznání skutálelo na Zem, kde může natropit pěknou neplechu. Co přesně se může po zakousnutí smrtelníka do něj stát, se můžete jen dohadovat, ve filmu to vylíčeno není, nicméně musí to být něco, z čeho jde předem opravdu Strach. A tak se naše komediální dvojka, na jejíž vizáži je desetiletý posun znát, odebere, pod pohrůžkou Pána Boha Barťáka, inkriminované jablko vyhledat a přinést zpět, jinak je jejich existence vážně ohrožena. Na své klaustrofobní pouti městem zjišťují, že některým lidem by místo dobrot na tradičního Mikuláše bylo záhodno nadělit pekelný kotel. Dvojka nijak významně nenavazuje na svého předchůdce, máme zde řadu nových postav, kladných i záporných, a tolik originálních i potenciálních dějových nápadů, až je trestuhodné, jak se z nich pramálo těží. V závěrečné fázi, kdy by měl příběh vygradovat, celý vyznívá zmateně a neúplně. Není jasné, jaký záměr tvůrci měli. Řada dějových linek i nápadů zůstane neuspokojivě zakončená. Tenhle bratříček se nad svým chudobným starším bratrem vytahuje okázale dražší výpravou a vizuální atraktivností. Duo Trojan a Dvořák film táhne seč může, chrlí originální hlášky, dialogy jsou příjemně vystavěné. Nepříjemně působí ovšem ten křesťanský/biblický podtext, který sice má určitý nadhled, ale přesto je toho moc. Mladší, potažmo dětské publikum musí trpět, určitě nemůže pochopit všechny skryté i vypointované vtípky spojené s náboženskou tematikou. Paradoxně je film velmi naivní. Netvrdím, že hloupý, ale naivní je dost. Záporem je i to, že se film odehrává na malém prostoru. Město má jakýsi klaustrofobní ráz, což vyvolávalo pocit určitého minimalismu. Závěrečná píseň Lucie Bílé film úplně odrovnala. Jiří Strach a spol. připravil dost nevyrovnané pokračování, kterému postupem času ubylo nápadů a jen se to celé zhoršovalo. Panuje Strach, že jestli to půjde takhle dál, můžeme od čertů čekat anální tresty a jablka ze stromů budou sloužit jako Jawbreaker při sádlo máslo praktikách. Pokud tohle tvůrci nezakomponují do příštího pokračování, tak jsou u mě saláti. 6/10 (20.04.2017)

Uriáš si čte Kladivo na čarodějnice a říká, že je to napínavé. Jako kovaný ateista mám jistý smysl pro znevažování kolektivní halucinace zvané náboženství. Na druhou stranu, s ohledem na žánr, bych trochu té absolutní dobroty uvítal. Příběh tak nějak nepůsobí pohádkově, spíše jako nenáročná komedie. A to s celkem dobrým základem, což je na dobu a místo vzniku věc nevídaná, protože u českého filmu jsem se naposledy smál v souladu se záměrem tvůrců - no, nějaký pátek už to bude. Vadila mi ovšem příliš rychlá a občas málo srozumitelná mluva. Nevím, kde se vzalo tohle překotné mluvení, kde se jedna věta nenechá pořádně doznít a už začíná nová, hezké češtině by se alespoň v pohádkách mělo věnovat víc pozornosti. Druhé, co považuju za nedostatek, jsou nedotažené jednotlivé prvky. Např. párkař by si s ohledem na pointu zasloužil mnohem víc času, aby to trochu gradovalo k vyústění a nebylo to tolik deus ex uzenina. Naproti tomu třeba osoby opouštějící očistec vlastně nemají žádnou jinou úlohu (podle římského vavřínu jsem myslel, že jeden z nich je Pilát a ne Herodes), než aby byl nějaký ten vtípek navíc. Docela se mi líbilo to dickensovké prostředí salónu, ale to byla zrovna jedna z věcí, která by zasloužila rozvést víc, na úkor zbytečně vsunovaného humoru. Zkrátka Petronel a Uriáš by byli dobří spíš jako vedlejší, ne hlavní postavy. To mi ostatně vadilo už na prvním dílu. Víc vážné pojetí s občasným vtipem by podle mě vyznělo lépe než naopak. Pochválit ale rozhodně musím Jiřího Dvořáka, čert, který dokáže být přátelský, pokušitelský, místy ďábelsky úlisný, ale přitom důstojný a sympatický, to je hodně příjemný rozdíl oproti stále se opakujícím nešikovným breptům (o Blanarovičové ani nemluvě). Po loňské pohádkové tragédii o dvou dějstvích je to každopádně snadno stravitelný vánoční film, lepší průměr. (24.12.2017)