Vymítač kanibalů
-
Paese del sesso selvaggio, Il
-
Deep River Savages
-
Man from Deep River
-
Sacrifice!
Horor / Thriller
Itálie, 1972, 90 min
Režie:
Umberto LenziObsah
-
Film pojednává o osudech mladého evropského fotografa, který je nedopatřením zajat primitivním kmenem někde v pralesích Thajska a Barmy. Zde je vystaven drastickým metodám a rituálům, opakovanému zajetí, mučení a těžké práci. Časem si však zvyky kmene natolik osvojí, že se místnímu životu přizpůsobí. Později si získá i náklonnost náčelníka kmene a jeho dcery. Tak ztrácí i motivaci k dalšímu útoku a stává se z něj spíše ochránce a otec dítěte, které počne s náčelníkovou dcerou. (Flipnic)
Film pojednává o osudech mladého evropského fotografa, který je nedopatřením zajat primitivním kmenem někde v pralesích Thajska a Barmy. Zde je vystaven drastickým metodám a rituálům, opakovanému zajetí, mučení a těžké práci. Časem si však zvyky kmene natolik osvojí, že se místnímu životu přizpůsobí. Později si získá i náklonnost náčelníka kmene a jeho dcery. Tak ztrácí i motivaci k dalšímu útoku a stává se z něj spíše ochránce a otec dítěte, které počne s náčelníkovou dcerou. Komentáře uživatelů k filmu (19)
-
Flipnic
V roce 1972 natáčí Umberto Lenzi tento drsný dobrodružný film a zakládá tak zcela nechtěně horrorovou vlnu kanibalských filmů. Ano, tohle je film, který to všechno začal a který dal v podstatě základní námět k explotačním zvěrstvům, jako byly Cannibal Holocaust (1980) nebo Cannibal Ferox(1981). Tento film není "kanibalským horrorem" a osobně ani nesouhlasím s tím, že by měl být horrorem nebo thrillerem. Je to dobrodružný film, v první polovině je to explotation, v druhé polovině spíše romantický film. Celý děj je založen na tom, jak jeden mladý Evropský fotograf padne někde v okolí Thajska a Barmy do zajetí domorodců a zde musí snášet dlouhé měsíce útrap v jejich zajetí. Časem si zde ale vybuduje takové postavení, že se stane jedním z hlavních vůdců kmene, "ožení" se s místní dívkou (krásná Me Me Lai) a dokonce s ní počne dítě. Film vystupuje z běžného průměru zpracování dobrodružných filmů však tím, že obsahuje na svoji dobu dosti brutální a násilné scény, stejně jako velkou dávku nahoty (o tu se stará zejména již zmíněná Me Me Lai), občas nějakou tu gore scénu a zejména v druhé polovině filmu krátký útok kanibalského kmene na místní dívku. A zde je scéna, kdy je dívka hromadně znásilněna, je jí uřezána ruka, noha a ňadro a špinaví kanibalové se jí krmí. Tato scéna zřejmě ve své době diváky šokovala natolik, že se o ní hojně vyprávělo a pouze tato scéna (která trvá všeho všudy i s odplatou tak 10 minut) podle mne založila vlnu kanibalských brutalit, kde se odřezávalo a pojídalo už potom úplně všechno ... Ovšem záměr Lenziho v tomto filmu nebyl točit film o kanibalech (protože o nich skutečně není), ale jen jasně výtvarně pojmout útok nepřátelského kanibalského kmene na kmen kulturně vyspělejší. Film dále (bohužel) obsahuje celou řadu záběrů na místní zvěř a to jak na její souboje a vzájemné pojídání, tak zabíjení lidmi, ovšem často je scéna ustřižena a kamera si ji nijak zvlášť nevychutnává. Lenzi už na začátku filmu textem varuje, že drastické záběry ve filmu byly použity k navození a vysvětlení odlišného vnímání světa primitivních kultur. Celkově se jedná o kvalitní film, na italské poměry velice dobře technicky zvládnutý. Můj osobní dojem a úvaha je taková, že Lenzi něco nechtěně začal. O několik let jej vykradl Deodato filmem Ultimo mondo cannibale (1977), kde navodil téměř identický děj, jen primitivní kmen nahradil těžce primitivními a brutálními domorodci na úrovni doby kamenné praktikující kanibalismus. Vyloženě zatlačil na pilu v zobrazování hnusáren, a potom byl německými producenty požádán, aby natočil ještě něco podobného, ale ještě drsnějšího a tak vznikl "pekelný" Cannibal Holocaust. Jenže Lenzi to poznal, že ho Deodato vykradl ... spousta scén v tomto filmu se objevuje jako klišé v dalších kanibalských filmech. Lenzi si asi nechtěl nechat vzít původní záměr a úspěch a snažil se Deodatovi konkurovat dalšími, potom již čistě explotation kanibalskými horrory (nízké kvality) ... ovšem satisfakce u publika se již zřejmě nikdy nedočkal ...(2.7.2008)
-
JAn
Počátek nejen éry kanibalských horrorů, ale taky velkého rivalství mezi Lenzim a Deodatem. Nicméně, byl to právě Umberto Lenzi, kdo položil základy a prvně definoval kritéria tohoto subžánru. Ať už jde o násilnosti páchané na nevinných zvířatech, tvrdé tresty a praktiky s povětšinou silně sexuálním podtextem (což především Lenzimu působí veliké potěšení) nebo výrazný hudební motiv, který porvází celý film a o který se tentokrát postaral Daniele Patucchi. A jak už zmínil Flipnic, tahle kanibalská prvotina není čistý horror, nýbž žánrový mišmaš sestávající se také z dobrodružného filmu, dramatu a v neposlední řadě i romance, která byla o více než jednu dekádu později vykradena Mariem Gariazzem a jeho (jedním z řady) alternativním pokračováním Deodatových Cannibal Holocaust - Amazonia: Catherine Miles Story, kde za oběť domorodým divochům padla na oplátku žena. Nicméně, Lenzi zvládá žánrové přechody s přehledem a dík poměrně kvalitnímu příběhu o fotografovi zajatého primitivním kmenem se mu daří držet divákovu pozornost i přes to, že ti praví kanibalové se ve filmu objeví pouze dvakrát, zvládnou spořádat jen jednu ženu a k tomu až v poslední dvacetiminutovce. I efekty ´sou na dobu vzniku relativně zdařilé a tradice prvního "hodného" kmene natolik primitivní a divoké, že zvládnou uspokojit. Vzávěru snad jen malá perlička, pohledná thaika Me Me Lai, co se zamilovala do onoho nešťastného fotografa, se objevila o pět let později také v Deodatově Ultimo Mondo Cannibale coby domorodka Pulan a v roce 1980 opět pod Lenziho taktovkou v Eaten Alive.(26.8.2008)
-
Ruut
A hodnocení? Tady si lehce každý obhájí odpad i 100%. (Bohužel) jsem viděl strašně moc kanibalských filmů a Deep River Savages patří mezi ty zajímavější a nápaditější - že by tím že je (jeden z) první(ch)? :-). Každopádně si budu až do smrti pamatovat árijského nadsamce Rassimova a až cestopisné záběry přírody. Z nechuťáren si nepamatuju nic, takže v tomhle směru to je jasné selhání. 100% Rassimov + 0% gore = 60% (s přihlédnutím k jeho obří "kládě") ------ Stačí uživateli Slashere ??? :-D(6.10.2010)
-
Kusko.t2
Tak neviem či som talianskym kanibalským filmom prepadol už úplne, pretože toto mi prišlo opäť výborné. Lenzi svojim rôznorodým dobrodružným filmom určil akýsi kanibalský, novodobý štandard, ktorý sa v talianskej kinematografii rýchlo osvojil a skutočný teror začal prepukať. Domorodcov sa tu vyskytuje na haldy, ale skutoční kanibali len veľmi, veľmi okrajovo. Lenzi však k spracovaniu síce tradičného, ale zato rozmanitého príbehu pristúpil s takým srdcom, že mi až niekde v druhej polovici došlo – sakra, veď to má byť kanibalský film, tak kde sú tí kanibali? Natoľko som sa do filmu ponoril, že mi to spočiatku ani nedochádzalo čo pozerám. Totiž v skutočnosti som film nepozeral ako divák, bol som v ňom ponorený a nechal sa unášať. ### Režisér Umberto Lenzi sa po rokoch rozhodol opäť nadviazať na úspech "Il Paese del sesso selvaggio" titulom MANGIATI VIVI! (1980) – už skutočnou kanibalskou zmeskou so starými známymi hercami, inšpirovanou z časti skutočnosťou. Zaujímavosťou "Il Paese del sesso selvaggio" je, že napríklad Nemcom neskôr poslúžil ako pilotný diel série, v Nemecku označovanej pod nálepkou “Mondo cannibale“. Za následné pokračovania, až na tému nijako nesúvisiacich titulov, padla distribučná ruka ešte s dvomi voľnými nálepkami “Mondo cannibale“ na kanibalský “survive” horor Ruggera Deodata – Ultimo mondo cannibale [Mondo Cannibale 2 - Der Vogelmensch] (1977) a na Jesusa Franca a jeho Mondo cannibal [Mondo Cannibale Teil 3: Die blonde Göttin der Kannibalen] (1980). Čo sa týka distribúcie "Il Paese del sesso selvaggio" vo Veľkej Británii (titul známy ako “The Man from Deep River/Deep River Savages“), cenzori z BBFC ho nepustili v roku 1975 ani do kín. Diváci sa ho preto dočkali až prostredníctvom VHS nosičov distribuovaných na území Veľkej Británie v novembri roku 1982 štúdiom “Derann“. Jednalo sa o nezostrihanú verziu, ktorú sa rozhodli cenzori z BBFC v marci roku 1984 stiahnuť z distribúcie, čo sa im aj podarilo. Docielili toho tak, že film umiestnili na neslávne známy zoznam tzv. "Video nasties". Nad "Il Paese del sesso selvaggio" sa zľutovali v septembri 1985, kedy ho zo zoznamu vyradili. Následný re-release prichádza v roku 2003 – jedná sa ale o Cut verziu skrátenú o 3 minúty a 45 sekúnd (Rated: 18). Uncut na britskom trhu nie je doposiaľ k dispozícii.(9.12.2008)
-
LION-MR.T
Kanibalských hororů je spousta a tohle je zas jen průměr,protože u mě kanibalské filmy nikdy nadosahovaly nějaké zázračné kvality. Chvílemi je to dobrodružný film,což stejěn většina kanibalských filmů je nebo se tak aspoň tváří. Vyříznutý jazyk,nějaký ten sexík,solidně zpracovaná hudba. Tedy o dost lepší než pozdější Lenziho kouske Ženy od hluboké řeky.(25.2.2009)
-
jonyyy
Tak tohle opravdu není žádný horor ani to nejsou zrovna krvavá jatka, teda krom těch chudáčků asi 10 zvířat. Ale jinak je to takový pěkný dobrodružný romantický film a Me Me Lai to slušelo. 65%(14.9.2009)
-
erl
Tohle je prostě moje krevní skupina. Více netřeba dodávat. Snad jen ještě že Umberto Lenzi je skutečně pan režisér a průkopník.(13.4.2009)
-
gjjm
První kanibalský horror vůbec. Fotograf Bradley (Ivan Rassimov - na této postavě je zajímavé, že Lenzi jako by se nemohl rozhodnout, jestli bude vypravěč, nebo jen hrdina, nebo obojí - tak prostě natočil film jakoby byl hrdina a pak přidal několik sekvencí, kde má úlohu vypravěče, čímž zkazil celou kompozici =) napřed chvilku cestuje po světě, konkrétně do Thajska, a fotí různé blbosti. Z nějakého záhadného důvodu přitahuje problémy s domorodci, až je - nesmyslně - zajat kanibalským kmenem. Chvilku mezi nimi žije, dokonce se zamiluje do jedné kanibalky (on tam vlastně nikdo není kanibal, ale co byste chtěli). Scény jsou občas i docela vtipné (chtěně i nechtěně, například když po barmském či thajském blábolení komparsisté zřetelně pronesou 'Go to hell!'), ale krvavé moc ne (v podstatě jenom dvě vyříznutí jazyka, jedno probodnutí břicha, dekapitace opičky a posléze kozy a pár podobných nic moc morbidit), rovněž vedlejší romantický příběh je úděsný (co všichni vidí na té Me Me Lai?). Má to ovšem vynikající hudbu, docela inteligentní scénář, zmůže se dokonce na několik dějových zvratů, a značné množství erotických scén. Pro Lenziho tak typické neuvěřitelné množství dějových chyb a nesmyslů (scéna s probodnutím v úvodu filmu je v tomto směru extrém, nemluvě o tom, že Me Me Lai začne najednou mluvit dokonalou angličtinou) a rovněž úděsná výprava (oproti precizním deodatovkám, ale i dílkům méně známých autorů žánru). Na druhou stranu, pořád je to asi to nejlepší, co Lenzi v dotyčném žánru natočil. Mimochodem, pokud se to odehrává v Thajsku, proč tam jsou scény se sochami z Velikonočního ostrova :-)?(17.9.2009)
-
PetrPan2
Love story mezi kanibaly... no oni to vlastně nejsou ani tak moc kanibalové... První a celkem koukatelný kanibalský snímek, kde se objevila hvězdička tohoto žánru exotická Me Me Lai.(9.9.2009)
-
Gorehound
Film je jemnejší ako jeho pokračovatelia Cannibal Holocaust alebo Cannibal Ferox, kanibalovia sú len jednou rovinou v deji a nedostanú veľkú úlohu, i čo sa týka gore, je film pomerne krotkejší. Ale talianska atmosféra priekopníckych kulťákov tu napriek tomu je, film je veľmi dobre a štýlovo nakrútený, na výprave sa nešetrí a scenérie a jednotlivé zábery sú niekedy naozaj lahôdkové. Je vidno, že si Lenzi s filmom dal prácu, príbeh je pomerne zaujímavý, preložený množstvom divošských kmeňových rituálov v tropickej prírode a o to tu hlavne ide. Drsnejší dobrodružný príbeh o prežití, s kanibalskou príchuťou.(20.6.2010)
-
gumli
Vo filme je len jedna scéna kanibalizmu a jedna obeť-žena.Ani horror to asi nie je,ale dobrodružno romantický film,prešpikovaný sexom.A to dosť prehnane.Veľa zbytočnej krutosti na zvieratách,kohútie zápasy,pekná príroda,mučenie domoradcami,celkovo nie zlý film a miestami aj dosť zábavný.Nie je až taký krutý a bez kanibalskej zvrhlosti.Vo Veľkej Británii bol film povolený až v roku 2003,aj to zostrihaný.Je zaradený ako prvý kanibalský film.(1.5.2010)
-
cariada
Vždyt vlastně tam vůbec o kanibaly nejde jen o "normální divochy" co zajmou prchajícího novináře a mučího až ho přijmou za svého. Kanibalové sice na ně útočí , ale žádné orgie se nekonají. Jen jí uříznou jazyk. Mimo krásný přírody, tam toho moc není. Spousta zabíjení zvířat pro rituály. Mě tohle moc nebralo a hororové to taky zrovna moc není. Jen soužití bělocha s divochy.(10.9.2009)
-
destroy83
Lenzi svým dobrodružně laděným dramatem IL PAESE DEL SESSO SELVAGGIO v roce 1972 zasívá semínko kanibalských hororů. Dílko se zaměřuje na výpravu evropského fotografa, který po focení všeho možného, odjíždí s mladým průvodcem po řece do džungle fotit říční život. Je však zajat místním kmenem, kde následně okouší zvyky i život domorodců. Po čase se stává vysoce postaveným kmenovým příslušníkem a získá dokonce dceru náčelníka. Tento snímek, ač obsahuje záběry kanibalského řádění či krutost barmské džungle, nelze považovat za horor jako takový, ale jako dobrodružný film s vloženou romancí, jež je na dobu vzniku velmi drsný. Divák je svědkem krutého života v džungli, násilných praktik kmene, notné dávky nahoty i brutálního kanibalského řádění. Nejdrsnější scény z filmu režisér použil do svého dalšího kanibalského zářezu MANGIATI VIVI, kde již trošku přitlačil na pilu a dobrodružství vyvážil hutnou porcí násilí a krve. Kromě toho obsadil i do zmíněného hororu oba představitele ústředních hrdinů. Ale vraťme se k hodnocené kanibalské prvotině, která udává směr budoucím kanibalským počinům nejen skvělým hudebním doprovodem, záběry krutého zacházení se zvířaty kombinované se záběry nádherné přírody, obsazením krásné ženy či žen, nutnou porcí nahoty a gore, které se v průběhu vývoje žánru trošku přiostřuje až k torturám na genitáliích, které lze spatřit ve výše zmíněném MANGIATI VIVI či CANNIBAL FEROX, který taktéž vznikl pod taktovkou Umberta Lenziho. O vzniklé vzájemné rivalitě mezi Umbertem Lenzim a Ruggerem Deodatem co se týče kanibalského žánru, se nemá smysl nijak rozepisovat. Každopádně IL PAESE DEL SESSO SELVAGGIO je hodnotným startem tohoto specifického žánru, jenž díky zajímavému příběhu a vcelku zdařilé technické stránce tvoří velmi příjemnou podívanou. U mě za čtyři hvězdy.(10.4.2011)
-
ecceHOMMO
Prakticky dobrodružný film s romantickým nádychom a kanibalistickými doplnkami ( a aj tie sú len kópiami z filmov o kanibaloch).(8.7.2010)
-
corpsy
Snímok nieje najlegendárnejším, najdrsnejším, či najcenzurovanejším zástupcom kanibalského žánru, ale je rozhodne najáčkovejší. Skvelý film, ktorý sa ani tak nezameriava na brutálne gore scény ako ostatné kúsky ( vlastne je tam len jedna kanibalská hostina ) a ponúka skôr klasický romanticko - dobrodružný príbeh.(21.4.2011)
-
SOLOM.
Atmosféra filmu spíše než horor připomíná dobrodružný film, ve kterém se objeví i kus té romantiky. K vidění byl i zajímavý rituál, kdy si dívka vybírá ženicha. Jelikož si Lenzi v té době ještě moc netroufal na brutální scény, tak za celý film uvidíme jen pár ,, brutálních‘‘ scén. Na druhou stranu je nutno přiznat, že si opět vysloužit obrovskou kritiku ochránců zvířat, protože ve filmu máme šanci vidět menší masakr hned několika zvířátek. Nejimpozantnější je zřejmě podřezávání krokodýla, sekání opičky a souboj kobry s promykou. Našlo by se ještě pár dalších příkladů, ale to bych vyzradil úplně všechno. Docela se divím českému názvu tohoto filmu, protože kanibalové se v tomto filmu objeví až skoro na konci a ještě jen tak na tři minuty. Dočkáme se však i známého okusování masa a sekání končetin. Přesně tak, jak jsme na to zvyklí u podobných filmů. Dokonce máme možnost spatřit i impozantní způsob mučení, nebo spíše tvrdou zkoušku, kdy se z muže stává bojovník, nebo co se děje s ženou, které zemře manžel. Mezi největší plusy celého filmu patří nádherná neposkvrněná příroda, ze které mě plesalo u srdce. Kameramanům se povedly naprosto fantastické záběry z divočiny a i díky dobrému střihu mohli nabídnout divákům opravdu slušnou podívanou. Do toho všeho hrála úžasná hudba Daniele Patucchiho, který přesně věděl co zabere a za celý film zaznělo hned několik skvělých melodií. Hodně slušné byly i herecké výkony obou hlavních aktérů.(5.5.2010)
-
drankeryth
Velmi fajnovo pomenovali tento film. Podla mna to bol romanticky film medzi belochom a jednou miestnou domorodkynou. Ubijajuci dej nemal konca a uz som netrpezlivo cakal kedy konecne bude koniec tejto romantiky. Vo filme sa objavila aj nepatrna stipka hororu, ked kanibali napadli jeden par, zene sa nepodarilo utiect a tak ju kanibali pomaly degustovali:) Sem tam sa aj vo filme objavilo odrezavanie jazykov, ale nemalo to ten spravny efekt, pretoze to nevyzeralo moc doveryhodne ze to boli prave jazyky, ale obycajne makety. K tomuto filmu sa uz urcite nevratim aby som si ho znova pozrel, ved preco by som to aj robil. Pre mna to bola slabota z kanibalskych filmov:((12.3.2011)
-
Nail
První film od Umberta Lenziho co vidím a jsem docela zklamaný. Rozhodně se teda nejedná o thriller natož horror jak to již psala většina. Spíše jde o romanticko-dobrodružné drama. Ivan Rassimov hrál dobře a Me Me Lai je krasavice. Co se týká scén vraždění zvířat, tak ty moc do filmu nezapadají, ale to je taková ta italská klasika šokovat podobnýma věcma. Pro mě je to průměr, snad další filmy od Lenziho budou lepší.(1.6.2011)
-
Carnosaurus
Sladký dobrodružný snímek s krásnou nanynkou Me Me Lai a flashgordnovským Ivanem Rassimovem má do kanibalského hororu hodně daleko. Ta parta krvelačných lidožroutů zde působí spíše jako špatný vtip a celý film schazuje do nechtěné parodie na žánr, jež měl teprve vzniknout . Možná je to kvůli tomu, jak je celý snímek prezentován. Jako drsné dobrodružství z džungle oplývá určitou poetikou a dokáže i dojmout a pobavit, jako kanibalský horor nikoliv.(30.1.2012)
