Spasmo

Dosť možno umelecky najambicióznejšie Lenziho giallo, kde tentokrát to sedemdesiatkové hodnotenie zaokrúhlim hore, čisto kvôli spravodlivosti. Explicitne zobrazených vrážd sa síce spočiatku nedočkáme, ale obesených figurín tu nájdete ako nikde inde. A nakoniec príde aj na nejaké to škrtenie, netradične ale v jednej osvetľujúcej rapidmontáži. Lenzi asi najlepšie pripravil šokujúcu pointu, ktorá má ešte jeden špeciálny dovetok. Spasmo pôsobí aj napriek svojej pomerne chaotickej zápletke celkom zovreto a ucelene. (15.10.2021)

Vynikajúce, aj keď netypické giallo. Je tu veľa kúskov skladačky, okorenených psychedelickými prvkami, s brilantnou a návykovou hudbou maestra Morriconeho a perfektným, zväčša prímorským prostredím. Nečakajte čierne rukavice a krvavé vraždy alebo sleazy scény, aj keď krásne ženy a tá neodolateľná euroatmosféra tu je! Napriek netypickosti skvelý kúsok! (19.04.2020)

Hodně zvláštní kousek. Hned od začátku se vrší jedna nevysvětlitelná událost za druhou, a divák, společně s hrdinou, toho moc nechápe a snaží se přijít záhadám na kloub. Tvůrcům do karet nahlédnete až v závěrečné třetině s příchodem Ivana Rassimova, který postupně odhaluje pointu v poměrně složitém rozuzlení. Zvýšená pozornost tudíž nutností. Lenzi natočil poměrně kvalitní, těžce nepředvídatelný thriller (což je rozhodně plus), který má k giallu stejně daleko jako k hororu - skoro žádná nahota (pouze jedna jediná bradavka!), žádné kožené rukavice a krve minimálně. Pro kompletáře ale volba dobrá. (02.04.2013)

Hlavnému hrdinovi sa dejú prazvláštne veci a do jeho života vstupujú podivné individuá. Je blázon on, alebo je to celé úplne inak? Lynch na taliansky spôsob s celkom zaujímavým záverom. Výsledok je ale dosť solídna nuda a zaujali ma len parádne umelé figuríny mladých žien, ktoré boli krásne strašidelné. Naopak herci boli úplne katastrofálni (to, čo tam stvára Suzy Kendall je veľa aj na talianske pomery). (30.11.2020)

Temný příběh je zpočátku jednou velkou halucinací, mozaikou roztříštěnou na tisíc kousků. Neřekl bych, že jde o čisté giallo, film jen místy využívá postupů pro giallo typických. Tísnivá atmosféra je umocněna skvělou kamerou, která si všímá detailu (oči, nůžky, krev) a současně předkládá nápadité kompozice, barvou (červená vede, ale také světlo a tma mají důležitou roli) a Moricconeho místy nepříjemnou až psychadelickou hudbou. Když si myslíte, že je vám jasné, proč se všechny ty podivnosti Christianovi dějí, přichystá režisér ještě nejedno překvapení. A nakonec se vysvětlí i podivné figuriny žen, co se během filmu porůznu objevují. Těžký a delší rozjezd se v jisté chvíli zlomí v jízdu v autě bez brzd. Poslední tušené minuty jsou příjemným potvrzením, že se konečně divák naladil na stejnou vlnu s panem režisérem. (19.03.2014)