Tenkrát na Západě

Možná by někomu mohl vadit fakt, že ta geniální hudba se ve filmu opakuje do zblbnutí. Možná by někomu mohlo vadit i to, že to místy není zase tak úplně přehledný a je třeba ty takřka tři hodiny pečlivě sledovat opravdu každý detail. Mně to ale nevadí, protože si rád vytvořím dočasnou obrnu očního víčka, abych za ani ty tři hodiny nespustil oči z tak geniálního díla jakým je právě tenhle western. (01.07.2014)

"Tví přátelé mají vysokou úmrtnost, viď Franku." Přiznávám, že mi nikdy nebylo na Západě tak dobře, jako v tomto na prvním pohled loudavém westernu. Kaubojové, pokud netasí, přitom nikam nespěchají, jejich motivace se odhaluje s očividnou leností, jejich hlášky, s ďábelskou frekvencí jedna za hodinu, suše skřípou mezi zuby a napětí by se v každém okamžiku dalo krájet dle libosti na kostičky, hranolky či jehlánky. Největší silou snímku je však hudba Ennia Morriconeho, při které mi naskakuje husí kůže a při pohledu do očí Jill se ve mně zase probouzí touha chránit její "počestnost" se Smithy & Wessony zavěšenými proklatě nízko. (21.07.2011)

Tenkrát na Západě jsem viděla tenkrát, když jsem byla ještě mladá a krásná :D Už si ani nepamatuji, jestli se mi to líbilo, nebo ne. V dnešní době mě zase odrazovala délka filmu, ale pro krásné modré oči Charlesa Bronsna, jsem se hecla. Překvapilo mi, že film utekl jako voda, i když ve finále se tam toho zase tolik nedělo. Ale charisma hlavních představitelů bylo natolik silné, že jsem nedokázala odrthnout zrak. Ústřední melodie natolik dokonalé, že je znáte, aniž byste film viděli. A závěrečné rozuzlení skvělá tečka v celém příběhu :o) (13.11.2019)

O TNZ se nedá napsat a říct nic, co už napsáno a řečeno nebylo. Z klasiky nejklasikovatější se poněkud vymkl Henry Fonda, který si neklasicky zahrál jednu z nejpadouchovatějších postav filmové historie. Ale že ty jeho upřímné blankytné zraky dokázaly pěkně zledovatět... O hudbě se dá říct jen tolik, že jsem slyšela už nejednu nádhernou skladbu, geniálně rámující filmový děj. Ale Morriconemu nikdo nesahá ani po paty. (25.07.2007)

Tenhle western je z jedné strany ryze vesternový, ale vlastně naprosto odlišný od všech ostatních. Téměř 3 hodiny jsem vydržela bez jediného náznaku nudy sledovat těch několik málomluvných, krásně načrtnutých postav, tu vyprahlou poušť, kterou křižují ti nejdrsnější pistolníci a hlavně poslouchat famózní hudbu, kterou složil pan mág Ennio Morricone. Jenom zaslechnout ty 4 tóny harmoniky a víme, ve kterém filmu jsme. Troufám si říct, že Tenkrát na západě by bez Ennia byl tak trochu jiným filmem. (29.06.2006)