Tenkrát na Západě

Il Buono, il brutto, il cattivo bol film, ktorý som zhliadol len z jedného dôvod a to, aby som mal neskôr odpozeraných prvých 300 najlepších a prvých 300 najobľúbenejších filmov. Once Upon a Time in the West som pozeral z úplne rovnakého dôvodu a osobne mi to pripadalo, ako klasický western v ktorom sa niekto niekomu mstí, nič viac nič menej. (06.04.2012)

Po dlouhých letech mohu konečně ulevit svému svědomí a nahlas říct, že jsem souvisle a bez přerušení zhlédl Leonovo veledílo. Je docela zvláštní o takovém filmu přemýšlet - v podstatě všichni o něm slyšeli, většina ho viděla, velká spousta ho po právu uznává či adoruje; každá scéna či (ikonický) záběr, každý užitý (dnes už naprosto zklasičtělý) hudební motiv byly zanalyzovány snad ze všech stran a úhlů. Stojí tedy před vámi zcela obnažené autorské dílo a vy máte pocit, že ho jakoukoli myšlenkou znásilňujete, byť jen abstraktně. Zmiňovat cokoli dalšího bych v tuto chvíli vnímal jako neúctu a hlavně je to po přečtení Douglasova analytického textu na jeho blogu celkem zbytečné. (04.11.2014)

Z takového filmu zkrátka nejde vybrat a vyzdvihnout jedna konkrétní věc, která by si to zasloužila, protože je třeba ho vidět celý a několikrát, aby člověk uvěřil, že i western může mít rozměry shakespearovského dramatu! (Tolik moje hodnotící souvětí)__P.S. ze 14. 5. 2013 - konečně jsem Tenkrát na Západě viděl v kině... A zase nemám, co dodat. Snad jen, že Cheyenne je pravděpodobně ten největší kabrňák ze všech spaghetti westernových postav. (18.09.2007)

"Tví přátelé mají vysokou úmrtnost, viď Franku." Přiznávám, že mi nikdy nebylo na Západě tak dobře, jako v tomto na prvním pohled loudavém westernu. Kaubojové, pokud netasí, přitom nikam nespěchají, jejich motivace se odhaluje s očividnou leností, jejich hlášky, s ďábelskou frekvencí jedna za hodinu, suše skřípou mezi zuby a napětí by se v každém okamžiku dalo krájet dle libosti na kostičky, hranolky či jehlánky. Největší silou snímku je však hudba Ennia Morriconeho, při které mi naskakuje husí kůže a při pohledu do očí Jill se ve mně zase probouzí touha chránit její "počestnost" se Smithy & Wessony zavěšenými proklatě nízko. (21.07.2011)

Režisér Sergio Leone prorazil s neobyčejnou lehkostí tradici Američanů. Vytvořil realističtější život amerického západu a v pohodě konkuruje hollywoodským tradičním westernům, které jsou většinou vytvářeny podle zažitých schémat. Jinými slovy, italský režisér zvolil originální metodu, tvrdší styl s neuvěřitelnou gradací děje v plném prokreslení jednotlivých postav filmu. Není pochyb o tom, že to je jeden z nejlepších westernů. (23.03.2008)