Tranzit

Těžkopádná nuda určitě nemusí vadit všem,mně ano.Styl vyprávění by určitě nebyl to nejhorší,ale tenhle mix o migrační sféře,lásce a konečného rozuzlení vyšuměl z mého mozku jakmile jsem ukončil film.Už těžce nacházím slova,který z letargie dosahuje právě snímek Tranzit.Ta změna identity byla skvělá,ale co dál. Franz Rogowski moc nebavil a to je celou dobu na plátně.Konec byl sice mírně wauuu,aby vzápětí to opět zabil.Takže postavičky okolo jsou jen zbytečnost sama.Nejvíc se zastavíme za matkou a jeho synkem,který si rád kope do míče.Z toho trochu vzejdou nějaký emoce o lásce,který vlastně si sám scénář vezme a opět ukáže pobíhající Paulu Beer.Tak čemu věřit?Náhodě?Konec si můžete domyslet jak chcete a je to vlastně jedno. 50% (22.01.2021)

Ťažkopádna nemecká nuda, ktorá sa tiahla celým snímkom až do samotného záveru. To, že mi trošku unikla pointa celého filmu, sa občas stáva, ale to, že k človeku neprenikne ani štipka emócie, to by sa stať teda určite nemalo. Takýto typ artu nie je veľmi moja cieľová skupina, ale tak diváka si to určite nájde. Za mňa len podpriemer. 35 % (19.08.2020)

Petzold posunul svoj postmoderný štýl ešte o značný kus ďalej oproti Fénixovi. Tieto dva filmy sú si na jednej strane veľmi podobné, na tej druhej sú zase výrazne odlišné. Petzold sa týtmo filmom asi dostáva do kategórie autorského tvorcu, ktorý si získa okruh verných fanúšikov a tých, ktorí to s ním zabalia. Štylizovaný, postmoderný a odťažitý a zároveň melodramatický Tranzit vážne nie je pre každého, ja sa ale dobrovoľne po ňom zaraďujem do spomínaného prvého okruhu. Film prekvapí zvratmi, kedy sa zdanlivo hlavná dejová línia úplne vytráca, aby ju nahradila nová s inými postavami (žeby odkaz na Psycho?) a do toho počúvame komentár ako z predčítania románu a sledujeme veľmi nepravdepodobné náhody, čo nebude len tak obyčajná dejová barlička, ale ďalšia hra s konvenciami žánru. (14.03.2019)

WWII LARP na valiu aneb jak fištrónsky okecat, že se nepovedlo sehnat prachy na dobovou adaptaci románu. Kdyby to bylo alespoň přiznanější v té myšlence univerzálnosti fatalistických klišé a kdyby se tvůrci alespoň rozhodli trochu formálně a scénicky pracovat s onou "nedobou", mohli bychom se domluvit, ale ten film strašlivě čichá vlastní prdy, nehledě na to, že je to zkrátka "sloppy craftsmanship". Naposledy jsem takhle ztýral kinosedačku u Jarmushových Limits of Control. ___Shlédnuto v rámci Catch-Up Tuesday ve Světozoru a teda jakkoli si čím dál více myslím, že uvádění filmů do kontextu nějakým mluveným úvodem vlastně není úplně špatný nápad, tak jestli to má být v této podobě, beru všechno zpět. Pět minut trvající nanebevzetí, citující propagační materiály filmu, u kterého má jeden pocit, že ten člověk popisuje svůj vlastní start-up mi připomnělo onehdá informační brožuru k LFŠ, kde popisy u asi šedesáti filmů začínaly "Je to jako kdyby Lynch a Haneke..." (15.05.2019)

Mám moc rád Petzoldův rukopis a jeho cit pro vyprávění. Původně jsem ani nechtěl psát komentář, ale Tranzit se mi pořád honí v hlavě, tak mi to prostě nedá. Zajímavý příběh o ztrátě svobody, který snese skoro nejvyšší hodnocení a po jehož skončení zůstává pocit, který snad ani nejde dobře popsat.... (28.09.2019)