Utøya, 22. července

Připomíná to táborovou bojovku, ale tentokrát na ostro, v panice a s desítkami mrtvých. Ocitáme se uprostřed kempu na norském ostrově Utøya. Od prvního výstřelu prožíváme společně s postavami více než hodinu vyhroceného boje o život, plnou zmatku, strachu a nejistoty. Netušíme, co se děje, odkud přijde výstřel, kolik útočníků je a kam utéct. Každá minuta je nekonečná a pomoc nepřichází. Vidíme umírat mladé lidi a to, že jakékoliv neuvážené rozhodnutí se nemusí vyplatit. Na Utøye došlo k mnoha chybám, zejména ze strany policie, která reagovala příliš pomalu, a následky byly fatální. Snímek, bolí a nenechá nikoho se nadechnout. Divákům však nepřináší jen další drastický biják, ale hlavně zprávu, že je sice chyba žít stále ve strachu, ale nebýt na rizika připraven, je chybou mnohem větší. (04.07.2018)

Film, kde forma vítězí nad obsahem a kde prvotní nadšení z působivého zpracování, přechází do monotónnosti. Efekt jednoho dlouhého nepřetržitého záběru je výborný a celé dění, kdy ví divák to co ví postavy je působivé, problém je pouze v tom, že se toho člověk rychle přejí a divákova pozornost a soucítění s postavami, začne nepříjemně rychle upadat. Jsem zvědav jak dané téma zpracuje Greengrass, který to pojme přeci jen jinak a věřím, že to v jeho podání dopadne přeci jen lépe a pro diváka atraktivněji. Utøya, 22. července není film, je to zážitek, nepříjemný, mrazivý ale lehce zapomenutelný a to se určitě nedá říct o situaci, kterou zpracovává. (08.10.2018)

Zdar odvaze! Odvaze hlavní hrdinky, byť třeba není přímo ona skutečnou postavou. Odvaze tvůrčího týmu zpracovat tak citlivé a stále poměrně čerstvé téma tou nejnaturalističtější cestou. Odvaze každého, kdo dokouká tento hypnotický film do konce. Já to dal. K židli jsem byl jak přišpendlený a kdyby snad jediný špendlík spadnul na zem, bylo by jej v plném sále slyšet. Husí kůži mám ještě teď! Velmi snadno se totiž člověk díky "živé kameře" ponoří do situace a tu pak až nepříjemně fyzicky prožívá spolu s táborníky. Nic tak drsného jsem ještě neviděl. A zakazuji tento film všem rodičům, zejména těm, kteří vysílají své ratolesti na letní tábory! Ono je totiž filmově - a filmově... Woo. (04.07.2018)

Horor. Film nejsem schopná ohodnotit, protože emoce, které ve mně celá tragédie vzbuzuje, jsou velmi silné. Nedokážu hodnotit film, který znázorňuje utrpení, kterým si ty děti musely projít. A to, že se jim nedostalo včasnější pomoci, je šílené. Ačkoli trest smrti kategoricky odmítám, výjimka potvrzuje pravidlo: breivik měl dostat provaz. (09.09.2018)

S trochou nadsázky norský Revenant. Jen s tím rozdílem, že na motivy skutečné události, ze které dodnes mrazí. Naprosto vtahující kus kinematografie, který jede od začátku do konce v reálném čase a bez (samozřejmě zdánlivě) jediného střihu. Hustá poletující a zoomující kamera, výborné herecké výkony a i když toho divák vlastně moc nevidí, tím že se kamera neustále drží hlavní postavy, je to fakt drtící thrillerový zážitek. A zároveň parádní filmařina. (15.02.2020)