The People's Militia
Obsahy(1)
Archivní mozaika z historie „ozbrojené pěsti dělnické třídy“, která u nás stála čtyřicet let na stráži socialismu. Film scenáristy a režiséra Jana Rouska se zabývá jednou z doposud opomíjených kapitol našich novodobých dějin. Jedná se o příběh Lidových milicí, dobovým žargonem řečeno „ozbrojené pěsti dělnické třídy“, který zároveň vypovídá o charakteru druhé poloviny československého dvacátého století. LM vznikly na popud Komunistické strany Československa z jednotek závodních stráží a pod vedením Ústřední rady odborů působily již od května roku 1945. Po nástupu komunistů k moci v roce 1948 na základě rozkazů KSČ postupně zasahovaly při tzv. ochraně hranic nebo například proti studentům, sedlákům, církvi nebo demonstracím v souvislosti s měnovou reformou. Jejich nasazení při protirežimních shromážděních v roce 1969 si vyžádalo oběti na lidských životech. Brutálně si počínaly také při demonstracích v letech 1988 a 1989, na jehož sklonku také přijely do Prahy připravené bránit hroutící se systém silou. Nejen uvedených událostí se týká Rouskův film, plný i zapomenutých či neznámých archivů, v němž se vedle historiků a pamětníků objevují také bývalí členové Lidových milicí, do kterých čtyřicet let dobrovolně vstupovaly desetitisíce žen a především mužů. (Česká televize)
(více)Recenze (9)
Boľševické ozbrojené zbory. Základ ich vzniku boli - paradoxne - plamenné výzvy exilových rozhlasov z Londýna aj Moskvy, podnecujúce k zakladaniu ozbrojených robotníckych hliadok - tzv. podnikových milícií v priemyselných podnikoch. Účelom bolo udržať v nich poriadok počas povojnového chaosu. Po roku 1945 sa tieto militaristické robotnícke zložky utešene rozvíjali. Začlenené boli do roku 1948 pod odborové hnutie ako tzv. Podnikové (Závodní) stráže. Paralelne komunistická strana zakladala tzv. Robotnícke milície, slúžiace predovšetkým na zastrašovanie politických súperov. V roku 1948, po boľševickom prevrate bolo všetko zlúčené do ozbrojenej zložky KSČ - Ľudových milícií. Dokument prostredníctvom množstva archívnych záberov, či už priamo z akcií milicionárov, alebo z dobových filmov ukazuje nechvalne známu úlohu železnej päste strany. Podliehali dlho priamo vedeniu boľševikov, právne neboli nijako upravené až do roku 1974. Zohrávali úlohu pri potlačovaní prorežimných zhromaždení občanov (1953, 1968-9, 1988 a 1989). Bili, zatýkali a občas aj strieľali do demonštrantov. Prekvapivo boli pomerne masovou organizáciou so slušným zbrojným arzenálom. Jadro tvorili kovaní komunistickí robotníci, presvedčení do morku kostí ani nie tak o ideológii marxizmu-leninizmu, ale o jeho spotvorenej totalitnej podobe v Sovietskom zväze a jeho satelitoch. Spomedzi ktorých patrilo Česko-Slovensko, žiaľ medzi tie najoddanejšie. Ak tajná služba - Štátna bezpečnosť bola intelektuálno bezpečnostnou úderkou strany, Verejná bezpečnosť praktickým strážcom socialistickej zákonnosti a potierania zločinu, tak Ľudové milície tvorili výkladnú skriňu takých tých rozumovo väčšinou jednoduchších, oddaných robotníkov, schopných a ochotných sa pobiť za stranu až do krvi. Po politickom prevrate v roku 1989 mali ĽM v Č-SSR cca 80 tisíc členov, čo je celkom slušná základňa. Podmienkou členstva v tejto odpudzujúcej organizácii bolo zároveň členstvo v komunistickej partii. ()
Za své jednání se nestydí, nedělali nic špatného, nikomu neubližovali, jen dohlíželi na pořádek. Z 50 oslovených bývalých milicionářů souhlasili s natáčením jen čtyři. To hovoří samo o sobě. Tenhle dokument je horror podle skutečných událostí. Člověku se ježí i chlupy v nose a ne jen kvůli historii, ale i dnes je spousta mladých vymytých mozků, hlásící se k tyranii komunistického režimu. Letošek je ve znamení mystických osmiček. Sedmdesát let od nástupu komunistů k moci a sto let od vzniku samostatného Československého státu. ()
Dokument nás počátkem přivádí zpět do roku 1948, kdy Ústřední výbor Komunistické strany Československa rozhodl o vniku lidových milic, při přípravě převratu v Československu. Z těchto pochybných motivů, úmyslů a idejí tak vzniká nová restriktivní složka, která nebyla nikdy zaštítěna jakýmkoli zákonem (nepočítáme-li jedinou zmínku, která je napadnutelná a pochybná ve svém znění). To bychom se ale nemohli bavit o komunistech, kdybychom chtěli vyzdvihovat hesla jakými jsou "lidská práva, důstojnost, zákon a spravedlnost, svoboda". Dokument je velmi věcný, nechodí dlouho kolem horké kaše a od počátku je chronologický a jasný. Výpovědi jednotlivých členů lidových milic jsou velmi předvídatelné, respektive, sebereflexe je téměř nulová. To ovšem přikládám spíše strachu podívat se do zrcadla nebo se zbavit iluze, ve které žijeme celý život. Lidové milice mi z dnešního úhlu pohledu připadají poměrně směšné. Představuji si, že obdobně by se chovala skupina vrátných, kterým by byla náhle udělena restriktivní moc nad životy druhých lidí, s touto mocí by přišel i pocit nadřazenosti, který by vedl k neobvyklým krutostem. Dokument začíná stručným představením charakteru lidových milic a jejími počátky pohledem jednotlivých aktérů. Pokračuje k dobám jejich největší slávy až po postupné utlumení jejich funkce. V dokumentu se vyjadřuje také několik politiků, členů disentu, novinářů i obyčejných pamětníků. Nabízí nám věcný a konstruktivní pohled na jeden odstavec z kapitoly naší historie. ()
V roce 1989 bylo v jednotkách Lidových milic 85 000 mužů a žen. Bylo osloveno 50 bývalých milicionářů, z nichž s vystoupením na kameru souhlasili čtyři. Tohle jsou závěrečná slova jednoho z nich. "Nejenom za sebe, ale i za všechny členy Lidových milicí, v rámci jednotlivých Lidových milicí v Otrokovicích a myslím si že i ostatní, se nestydím za to co jsme dělali, nedělali jsme nic špatného a za to co jsme v podstatě se snažili dělat, dělali jsme to v dobré víře a za to se nestydím." A já na to můžu odpovědět asi takhle : HOVADA!!!!! ()
Přehledná historie lidových milicí ozbrojené dělnické složky strany - výpovědi historiků, pamětníků a dokonce čtyř milicionářů ( 44 jich odmítlo ) plus jejich velitel Milouš Jakeš proloženo archivními záběry i ukázkami propagandistických filmů. Člověk asi zpětně nedokáže odhadnout jak moc byly lidové milice reálnou oporou režimu, která drží režim na nohou, nebo do jaké míry byly v rychlém sledu událostí roku 1989 nebezpečné, nicméně statistika odevzdaných zbraní, když se jednotky těchto hovad ( 85.000 členů v roce 1989) rozpouštěly je jasná - bylo odevzdáno 70.000 samopalů, 7.000 kulometů, 20.000 pistolí, 85 milionů kusů munice... to už je solidní síla, stačil jeden vymaštěnej rozkaz a sametová revoluce mohla mít jiné přízvisko. PS: Oceňuji, že vystoupili ti čtyři i se svými názory, z kterých teda se mi zvedá žaludek, protože si myslím, že kdo byl milicionář tak už musel mít v hlavě nasráno, jestli se dokázal někdy kouknout kolem sebe a být jím, nicméně jedna výpověď mne pobavila: Když se rozpouštěli lidové milice, tak ten jeden borec poslal svou mil. uniformu a uniformu pohraničníka někam v rámci humanitární pomoci do postižené střední Asie. Tak aspoň něco pozitivního z existence LM. ()
Galerie (5)
Photo © Česká televize
Reklama