Jáchyme, hoď ho do stroje!

"Náš ústav, pane Hudečku, se vám mými ústy co nejsrdečněji omlouvá za toto politováníhodné nedopatření, k jakému dochází maximálně jednou za deset let." Ukázka (STS Chvojkovice - Brod): http://www.youtube.com/watch?v=6AE-nGAdE-I&feature=related (16.10.2011)

Další z mých nejoblíbenějších českých komedií. Pokaždé se u toho směju, i když jsem to viděl opravdu hodně krát. Tady zase musím vyzdvihnout vynikající výkon všeuměla Luďka Soboty. Bez toho svého harmonogramu by byl úplně ztracený. :D Opět tu narazíme na nespočet vtipů a hlášek: "Tak kdepak je ten prďola, co tady čepuje to pivo?" :D (31.01.2013)

Dnes to sleduju v televizi a uvědomuju si, že jsem ještě nehodnotil. :-) Co dodat ke komedii, kde co věta, to perla a hláška, která sice tepe tehdy módní grafy úspěchu a kondice a "nešvary" na pracovištích, ale to vše tak nějak bokem, mimochodem, aby se neřeklo, důležitější je postava mladíka ve velkém městě, který zde udělá terno svou poctivostí. Nebýt onoho úžasného nadhledu, byla by to nuda, jistě, ale právě tím film získal další vrstvy navíc. (14.10.2012)

"Každýmu z nich jsem tady na tý točně řikal: Neber úplatky, neber úplatky, nebo se z toho zblázníš." Střežím přísně utajované tajemství rozklepávaného nejtku, nebojím se Donaldů schovaných na lustrech, umím zmlátit uklízečku na čerstvě vytřeném tatami, dosud jsem se nezbláznil z braní úplatků a jsem tak plachej, že bych si nikdy nedovolil vytočit doktora Chocholouška tak, aby začal organizovat střelbu houfnicí na pohyblivý terč. Navíc jsem patrně jeden z nemnoha lidí, kteří položku "vylovení, vysušení, odbahnění" dosud nezaznamenali na své výplatní pásce a tak se za judistou Františkem Koudelkou neomylně vydávám vždy, když můj kondiciogram hýří samými mínusy. (25.12.2012)

Úžasný debut hned několika výrazných postav české filmové komedie - scénářem k tomuto filmu vstoupili do scenáristické branže Zdeněk Svěrák a Ladislav Smoljak, kteří spolu od té doby stáli u vzniku několika klenotů české kinematografie a stali se etalony žánru, a v oblasti celovečerního filmu debutoval také v té době třicetiletý obecně ještě velmi málo známý komik Luděk Sobota, kterého do uvedení Jáchyma znali jen pravidelní diváci divadla Semafor. Po premiéře filmu se ovšem rázem stala z Luďka Soboty česká filmová hvězda a svou popularitu pak dobře prodal ještě v mnoha filmových snímcích, než ji zcela rozmělnil účinkováním v různých estrádách a zábavních show... Co je ovšem nejzajímavější, je kreativní vitalita a doslova smršť vtipů, hlášek a gagů, kterou dvojice Svěrák-Smoljak zahltila svůj debutový film. Přistoupíme-li na to, že jde žánrově o crazy komedii (velmi silným aspektem je tu však satirický rozměr, jakož i možný subžánr, dobově typická sociální satira...), je doslova úžasné, jak dokonale oba scénáristé využili svého citu pro jazykový humor... Jakoby v druhém plánu za desítkami zlidovělých hlášek a vtipů stojí třeba osobitá práce s vlastními jmény (japonský malíř-miniaturista Uko Ješita, automobilový závodník Volejník, ale vlastně i většina typických českých příjmení...), postižení frázovitosti spisovné češtiny veřejného prostoru doby normalizace, ale i obecně doby komunismu (,,nemusí pršet, jen když kape"), absurdita jazyka, až dadaistická motivace (,,třeba se vás... plachej"), poetika trapnosti a ,,pierrerichardovství" Luďka Soboty... Je toho skutečně hodně a to ještě se ne všechny vtípky a gagy podařilo dotáhnout až do konce a vypointovat tak, jak by se zřejmě slušelo...jak někde řekl sám Zdeněk Svěrák, byl to scénář, kde bylo materiálu na tři filmy... Je skutečně s podivem, že ani smutná dobová normalizační realita vzniku filmu neměla na výslednou podobu velký vliv a že jenom dokumentovala pravidlo, že velké osobnosti mnohdy plodí těžká doba... (17.11.2006)