Režie:
Oldřich LipskýKamera:
Jiří MacákHudba:
Svatopluk HavelkaHrají:
Jiří Sovák, Václav Lohniský, Iva Janžurová, Míla Myslíková, Josef Kemr, Ladislav Smoljak, Zdeněk Svěrák, František Kovářík, Josef Abrhám, Jiří Schmitzer (více)Obsahy(1)
Jiří Kroupa, mistr v továrně na zemědělské stroje, je závodní radou donucen zasednout do lavice večerní průmyslovky. Potřebuje si totiž zvýšit kvalifikaci, aby mohl zůstat ve funkci i po chystané modernizaci podniku. S ním do lavic usedá pestrá směsice studentů - šplhoun Hujer, koketní paní Týfová, třídní rošťáci Tuček a Šlajs, zmatkář Plha nebo věčný ospalec Dudek. Zkrátka chybí jen Hliník, který se odstěhoval do Humpolce. Přestože jsou to vesměs lidé středního věku, znovu se mění ve školáky. Opisují, žalují, zdržují vyučování a na zvonění čekají jako na vysvobození. Lžou, že nedostali domácí úkol, tropí si žerty ze sebe i z učitelů. Stejně osobitými postavičkami jako žáci jsou i jejich učitelé, mezi nimiž vyniká svérázný chemikář, češtinář Hrbolek nebo třídní Janda, který si musí během školního roku se svými odrostlými žáky vytrpět řadu obtíží, jako třeba nečekané třídní schůzky s hojnou účastí, zejména rodiny Hujerovy. (TV Nova)
(více)Videa (1)
Recenze (989)
Po letech dávných znovu viděno, na čtyři hvězdičky ze tří upřimně přehodnoceno... Zvláštní, jak taková vpodstatě hloupost zůstává svěží a milá. A vlastně i inteligentně humorná. Vypointovaná, mile zahraná a mile režírovaná. V kontextu světové kinematografie naprosto bezvýznamný film, leč pro našince... No i skladník ve šroubárně si může přečíst Vergilia v originále, že... :-) . . . Kdeže ta stará pera jsou... - - - P.S. Nezapomenutelně kouzelné závěrečné dvě minuty v podobě čistokrevné socialistické SCI-FI - tedy pardon - vědeckofantastické... Kdo tenkrát nežil, nepochopí... ()
Stále živý, stále hravý, stále kultivovaný a stále úsměvný odkaz cimrmanovské dvojice je jedním z nejlepších filmových děl novodobé domácí kinematografie sedmdesátých let. Je skutečně pozoruhodné, čím si diváky již několika generací MAREČEK získal. Snad proto, že v reálném životě se stále setkáváme s řadou takových Kroupů i Hujerů. Dnes již legendární herecké obsazení stálic českého divadla a filmu doplňuje i skvostný epilog prvorepublikového epizodisty Václava Trégla s nezapomenutelným výrokem "Tak je to dvojka, maminko! Jdeme." Ovšem stejně jako řada mých spolukomentátorů i já musím konstatovat, že méně televizních repríz by kvalitě filmu neuškodilo. Naopak. ()
"Kam až sahají Hujerovi?" Führer všech konzervativců Václav Klaus svého času prohlásil, že Mareček je nejhorší český film (to mě nepřekvapilo - smysl pro humor a sympatie k liberální dvojici Svěrák-Smoljak jsou to poslední, z čeho bych Herr Klause podezíral). A v následném průzkumu veřejného mínění vyšlo najevo, že mu dramaticky klesla popularita u voličů (to mě naopak hodně překvapilo a byl to jeden z těch vzácných okamžiků, kdy jsem byl na Čechy hrdý). Poradci dali Velkému Reformátorovi na čepec a jeho další názory na téma film proto vyhřezly až v době, kdy byl historickým dopatřením zvolen prezidentem (nelíbil se mu třeba Shrek, věřili byste takové ignoranci?). Ale k Marečkovi. Co si budeme namlouvat, ten film samozřejmě pár chyb má. Iva Janžurová snad poprvé šlápla vedle a dobový kontext taky nesmažeme. Jenže to pozitivní, krásné a vtipné prostě převažuje. Tak třeba: nikdy u nás neexistoval hvězdný systém, takže skoro o každém českém filmu můžeme říct, že je "hvězdně obsazený". Ale zatímco jinde je to třeba jen z kosmetických důvodů, v této komedii má každý od Sováka až po Trégla v nejmenší roli co hrát, každý má svůj hvězdný výstup a pointu. A z každé druhé repliky vykrystalizovala "hláška". Vyšší index citovanosti mají z českých filmů jen Pelíšky. 80% ()
Klasika, na kterou jsem se po dloooouhé době musela znovu podívat v rámci doplňování mezer v českém filmu (mnoho si pamatuju pouze z dětství a jen útržkovitě). Škoda že podobné filmy se netočí ještě dnes - filmy, které mají nápad a jsou skutečně vtipné a dobře zahrané.... ne ty vulgární a trapné rychlokvašky, kterých je dnes všude plno. Sovák byl třída, stejně tak Svěrák a ostatní. Pan profesor "Hrbolek" mě skutečně rozesmál :) ~(4,0★)~ ()
Cestu do hlbín duše obstarožného školákov v roku 1976 realizoval Oldřich Lipský podľa neskutočného scenára Zdeňka Svěráka a Ladislava Smoljaka. Stará dobrá klasika, snáď najlepšia komédia sedemdesiatych rokov. Nezabudnuteľné hlášky, výborné herecké obsadenie. Je až na počudovanie, že do toho išiel aj František Kovářík, rolou starého profesora. Keď som pozeral na jeho vek, nezostáva, než mu vystrúhať poklonu. Ten film je večný! ()
Galerie (55)
Zajímavosti (76)
- Postava žiaka, ktorý môže odpovedať iba vtedy, keď chodí, je vytvorená podľa bývalého spolužiaka Zdenka Svěráka zo študentských čias - Františka Sviatka. (Raccoon.city)
- V Československých kinách bol film v roku 1976 najnavštevovanejším československým filmom a tretím najnavštevovanejším filmom celkovo v roku 1976. Viac divákov prilákali v roku 1976 do kín len Spielbergove Čeľuste a komédie Ak sa nahneváme, budeme zlí s Budom Spencerom a Terencom Hillom. Zároveň ide o 65. najnavštevovanejší československý film vôbec, v rozmedzí rokov 1918 až 1989. (Raccoon.city)
- Herec Jiří Schmitzer neměl ke svému otci Jiřímu Sovákovi nikdy blízko. Veselohra Marečku, podejte mi pero! byla pro oba první větší příležitost, jak si k sobě najít cestu, přičemž se opravdu málem usmířili. Jiří Schmitzer si ale po jednom divadelním představení v roce 1976 dal s kolegy skleničku, pak usedl za volant a nešťastnou náhodou srazil chodce, který svým zraněním podlehl. Byl odsouzen ke třem letům odnětí svobody, za dobré chování ho ale propustili už po roce a půl. Cholerický Sovák nechtěl synovi odpustit, že řídil pod vlivem alkoholu. Ačkoli mu posléze pomohl najít právníka, propast mezi otcem a synem se prohloubila. (HawkeyP)
Reklama