Tajemství hradu v Karpatech

K filmu "Tajemství hradu v Karpatech" jsem se dostal díky komiksu "Tajemný hrad v Karpatech" od Petra Kopla. Neměl jsem nikdy tu čest s předlohou Julese Vernea, ale musím říct, že obě české adaptace na mě udělaly dojem, i když každí trochu jinak. Petr Kopl si mě získal díky propojení různých příběhů ze světoznámých literárních děl do jednoho a tím, jak dokáže pracovat s humorem, film si mě zase získal proto, že je neskutečně zábavný a že ukázal, jak chytré komedie dokázali Češi v minulosti točit. Zábavné, úsměvné, absurdní a krásně šílené, ale přesto chytré, a to od začátku až do konce. A hlavně ten jazykový humor, ten je naprosto nepřekonatelný. Takhle si s češtinou dnes umí hrát jen Zdeněk Svěrák. Více: http://www.filmovy-denik.cz/2013/07/tajemstvi-hradu-v-karpatech-1981-90.html (17.07.2013)

Kvůli Dočolomanskému, což je jedno z nejdelších jmen v historii kinematografie (a jeden z nejprkennějších herců, co znám), si tento film občas pletu s Adélou, co ještě nevečeřela. Ta je však minimálně o třídu výš. Hartl a jeho dialekt, posouvá film až na hranici taškářské estrádní parodie. Prostě mi tento kousek nikdy moc k srdci nepřirostl. Vše podstatné za mě ve svém komentáři vystihl golfista. (16.04.2022)

Vedle Adély, kterou jsem viděl několikrát a u které se pokaždé opravdu pobavím, tohle vypadá tak nějak pobledle a jede to jakoby na půl plynu. Neříkám, že bych se u tohoto filmu nepobavil, to nářečí bylo parádní a především výkon vědátora Hrušínského byl skvělý, ale v mnoho scénách mi přišlo, že to mohlo být vtipnější a že potenciál byl mnohem vyšší. Za pár let si Karpaty zřejmě dám znovu a uvidíme, prozatím 70 %. (28.05.2012)

Lipského vrcholný Brdečka, jehož nadpřirozený cit pro jakoukoli parodovanou látku opěvuji všude možně. Císař Brdečka!, jehož (a Lipského) monumentální Limonádový Joe se - když jste geniální jako on - mohl dělat snadno, protože se koneckonců odehrává v jednom jasně definovaném žánru a světě, do nějž určité propriety nezbytně patří. Adéla si zase vystačí spojením brakové literatury a jejího newyorského superdetektiva s provinční Prahou líbezného c. k. věku. Ne tak Tajemství hradu v Karpatech, operní verneovský sci-fi etno horror, který neoperuje prostě jen v daném žánru nebo v rámci jednoho omezeného prostředí, nýbrž se věnuje několika různým segmentům evropské civilizace 19. století, jež pomocí parodie klasika jistého typu soudobého dobrodružného románu zvěčňuje v půvabných žánrových obrázcích (proto také karpatští domorodci nemohou být "civilnější"), které navíc obohacuje precizními nadbytečnými (ale zcela patřičnými) detaily. A protože Lipský projevil nemenší um (jako vždy s Brdečkou, jako však ne vždy u jiných filmů), vznikl filmový opus, který pravděpodobně nikdy nebude překonán. A mimochodem začetli jste se někdy v posledních letech do libovolného Verneova textu v klasických českých překladech? Parodie sama o sobě, ne? A ještě mimochodem vsadím boty, že toho Švankmajera sem přitáhl právě Brdečka. A za příklad toho, že Tajemství hradu v Karpatech není jen prostou parodií, posloužiž nám Homér. (Ostatně, genialita je v detailu - B+L se nespokojí s dědovým přednesem samotným, oni ještě přijdou na to, že poslední slovo za něj musí doříci někdo jiný - tudíž jde o věrně tradovaný, stokrát jednostejně slyšený slovesný útvar.) (10.09.2016)

Po x-letech jsem se znovu podíval na Lipského ulítlou komedii z Karpat a s odstupem času na mě už tolik film nefunguje, jak tomu bylo dřív. Scénář obsahuje nejeden zajímavý nápad či humornou repliku, přesto mi však přišlo, že některé scény byly poněkud strnulé a dělané na sílu. Na druhou stranu ale nesmím opomenout pochválit nepřeslechnutelnou árii Salsy Verde a Švankmajerovu trikovou práci. Herecké výkony jsou výborné, i tak mě ale příběh prostě tolik neoslovil jak dříve. P.S. Velice rád používám při každé vhodné příležitosti spojení "být tajemný jako hrad v Karpatech", které již dávno zlidovělo. (08.01.2021)