Tajemství hradu v Karpatech

U Tajemství hradu v Karpatech jsem měl stejný problém jako u Polanského Plesu upírů. Atmosféra skvělá, nápady dobré, spousta promakaných detailů a drobností, milá pocta i něžná parodie. Ale jaksi to vůbec není vtipné. A navíc vám brzy začnou lézt na nervy nudná operní vystoupení a ten „roztomilý“ venkovský přízvuk. (17.04.2008)

Oldřich Lipský svým Tajemstvím vysekl přenádhernou poctu všem Julesům Vernům a jim podobným. Vše až z dětinským zápalem dohnal ke krajnosti a má bránice doteď rezonuje pod návaly hurónského smíchu. Velice rád se nechám pozvat na hrad, kde "strašáá", obzvláště pokud je to s tak milou společností, jakou je právě gentlemanský Dočolomanský a jeho troubovitý společník Jan Hartl. Ostatně poté ani tatíček nic nenamítal... (17.10.2007)

Časy se mění. Jako malý chlapec ;o) jsem tento film žral se vším všudy a byla to pro mně jasná 100% záležitost. Postupem času se hodnocení snížilo na 80%. A dnes? Ať to beru z jakékoliv strany, tak mi z toho nevychází lepší hodnocení než 60%. Až na pár dobrých vtípků a pár výborných fíglů (sekvence alá staré grotesky etc.) ve mně tento film nic nezanechal. Se vší úctou ke kvalitní české kinematografii dávám 60%, ale přiznám se: bojím se na ten film podívat znovu. (29.11.2004)

Nádherná filmová pocta světu románů Julese Vernea. Tahle česká parodická škola (Adéla ještě nevečeřela, Limonádový Joe aneb Koňská opera...) pánů Lipského a Brdečky patří k tomu nejlepšímu, co kdy v československém filmovém umění vzniklo. Vždy se sejde naše herecká špička, spojí se s bravurní režií, brilantní trikovou (Jan Švankmajer) a hudební složkou, ale základem zůstává vycizelovaný geniální scénář - jemné předivo jazykového humoru, aluzí k významným dílům daného žánru, jemně ironický podtext, dějová linka kopírující schematismy žánrových klišé a jejich občasné záměrné zkarikování, a navíc spousta vlastní invence a kreativity - zde usazení do slovansky mluvících Karpat (jazyková složka hraje vždy ve filmech Oldřicha Lipského podstatnou roli) a celý ten v naší kultuře tak akcentovaný archetyp nezkaženého světa venkovského prostého lidu, crazy vynálezy šíleného vědce, poetika světa opery a operety a s ním spojeného prazvláštního patosu a jakoby nějakého mlhavého éterického oparu, neskutečně charismatický záporák (kongeniální Miloš Kopecký a jeho škatulková role), postava hraběte Teleke z Tölökö coby odkaz ke zvláštní zdejší reflexi aristokracie, celé to usazení jakoby kamsi do Uher či na východ monarchie, světa spíše mýtického či mytologického než skutečného... Jeden z vrcholů československé komediální tvorby a obecně československé kinematografie... (26.08.2007)

"Prastaré báchorky a děsivé úkazy provázející profesorovy experimenty, držely místní lid v dostatečné vzdálenosti." Stejně tak precizní režisér, geniální hudební skladatel, trikový mistr a výtvarník, dali dohromady tuto humorně tajemnou, skvostnou podívanou ze zapadlé podkarpatské vesničky předminulého století. (08.01.2013)