Tři veteráni

Tak jak mám rád pravdivost Svěrákových textů i scénářů, tak stupidita sloganu hlavně nesmí býti smutno, natož aby se brečelo je děs, stejně jako jsem nedůtklivý na podbízivost písně samotné... Svěrák generací dětem říká, je špatné plakat, je špatné být smutný... Za film samotný dobrý... (24.12.2014)

Tři veteráni v sobě umně snoubí pohádkový příběh s vytříbeným scénářem dua Svěrák-Lipský, kterým se do oné "frňákovníkové" atmosféry podařilo chytře vložit spoustu moderních nápadů, které z filmu udělaly klasiku svého žánru. Kdo by si nepřál, mít alespoň na chvíli jeden z těch kouzelných dárečků? Z hvězdného hereckého ansámblu mě nejvíce oslovili mistr Hrušínský a Svěrák. Nadčasová humorná pohádka (nejen) o tom, co vadí či nevadí. (24.12.2021)

Tuhle pohádku jsem nikdy neměla v oblibě a proslulý nos mi připadal odpudivý. Po letech jsem se ale u několika scén srdečně zasmála a všimla si zajímavých detailů, které dětské publikum zaručeně nepobere (automat na kondomy Primeros v hotelu). Každý rok na Vánoce ale vidět nemusím, na to mám jiné favority. (23.04.2008)

Říkám to furt: zlatí komunisti; kdo nevěří, pro toho mám jen jedno slovo: „s velbloudééém“. Proto všemu, co je v tomto filmu kultuhodné, budiž na Bílé Hoře vztyčena socha zlatého velblouda v rudém cylindru. Tři veteráni jsou prvotřídním dokladem, že ať Svěrák tou svou laskavěhumornou lidskostí páchne sebenasládleji, přece téměř vše, na co kdy sáhl, patří do čítanek jakožto kultovní slovesně-kulturní artefakt postfáze národního obrození (ale abych neurazil božstvo: původcem Tří veteránů je národní modla Werich). Hvězdičku bych arci ubrat měl (ani mě nenapadne): sem tam slabší moment, sem tam tlačení na pilu lidové humanity (aby bylo jasno: když se na pilu tlačí, zadrhne se a neřeže); na vině je jak Svěrák, tak všichni tři představitelé titulních postav, což však nic nemění na geniálnosti jejich obsazení; stáří dvou z nich sice působí poněkud nepatřičně, ale vadí? Nevadí. K tomu Lasica a Satinský se Skalskou, Gerendáš (v chacha „životní roli“) i sám Svěrák naprosto dokonalí v tomto království s línými pavouky i obyvateli, jehož vladařská rodina dobře ví, zač je v Pardubicích perník, z nějž nos andělské mrchy vyráží na své famózní Europa tour, to vše pod šťastnou taktovkou velikána české filmové parodie Lipského; jeho bratr v roli trpaslíka solidně ucházející, je to však štramák Kopecký, kdo své doslova pidipostavě věnoval sólo hodné této báječné pohádky; o Uhlířově vkladu věru není nutno ztrácet slov. Abychom nepřehlédli urklasičnost: cesta z války tam a zase zpátky a zase zpátky tam a málem tam zpátky a zpět. Přes zasněžené hory a obratiště je pod frňákovníkem. Ještě při předposledním zhlédnutí jsem neměl valného pochopení pro finální adoraci flašinetu, nástroje podbízení se dětem, či spíše tomu, jak by je dospělí chtěli mít: veselé a hravé vděčné protosubjekty, na nichž lze páchat dobro. Ale nyní, o rok dospělejší, pochopil jsem konečně, že navázat a znovu začít nebylo možno jinde než tam, kde cesta začala, a naprosto ne jinak než vylovením oné osudné kliky. Jo a s humanitou by to nebylo tak zlé, kdyby byl do role sedláka obsazen Smoljak; i symetrie díla by tím dosáhla dokonalosti. (15.02.2012)

Volá Německo. Jestli prý k nim nepřestaneme strkat rypák, vyhlásí nám válku. - Decentní situační humor nejspíš ocení spíš dospělí než děti, ale v kontextu dnešní tvorby si musím pořád dokola opakovat: má to smysluplný scénář, má to smysluplný scénář, má to smysluplný scénář, má to smysluplný scénář, má to smysluplný scénář, má to smysluplný scénář, ............. (30.12.2018)