Family Blood

Zvláštní přírůstek do žánru. Hodně se tu pracuje s až artovou kamerou, a lekačky a vraždění díky tomu vypadají celkem zajímavě. Jenže ke konci se to režisérovi celé začne rozpadat pod rukama, když už je retrospektivních střihů a podivných skoků v ději prostě tolik, že jde pomalu budovaná atmosféra k šípku. Určitě je to natočené zajímavě, snaha o "horor na (umělecké) výši" ale nakonec filmu dělá spíš medvědí službu. (25.07.2020)

"Pustíš mě dovnitř?" "Můžete vejít jen když vás pozvu?" "Ne, jen jsem chtěl být zdvořilý..." Celých devětadevadesát zubních lékařů ze sta důsledně nedoporučuje stát se upírem. Podle nejnovějších výzkumů a statistik totiž jednotvárná krevní dieta působí na zubní sklovinu zhoubněji než kyselina fosforečná a vnitřek upíří huby pak připomíná krchov. Ale podle mýho názoru má zase upírství svoje nesporný klady, kterejma vám nějaký ty shnilý kleňháky bohatě vynahradí. Teda já osobně bych moc chtěl bejt upírem. Líbily by se mi upírský superschopnosti a zárověň by mě těšilo vysávat krev všelijakejm šmejdům, kterejch je všude kolem plno. Třeba v uprchlickejch táborech. Konec srandy, po delší době je tu zase hodně slušná upířina, tentokrát nízkorozpočtová a psychologizující. Měl jsem sice trochu obavy, aby se to celé nezvrhlo v nějakou korektně moralistickou srajdu, ale příjemně zabijačkový závěr mě úplně zahřál u srdíčka. Chci okamžitě druhý díl, ve kterém upíří rodinka nejdřív v zájmu sebezáchovy kompletně zlikviduje zásahovou policejní jednotku, aby se pak pustila třeba do liberálů, zaměstnanců nejrůznějších sluníčkářských neziskovek, nebo ochránců lidských práv. (16.05.2018)

Ještě před pár lety by Vinessa Shaw udělala panicům vítr v jejich slipech. Nyní mátožně blbne v baráku a občas cení upíří zuby. A vedle dvou dospívajících dětí vypadá jako jejich starší sestra. Mátožnost se zakousla do celého filmu. Celé je to plouživé, delší dobu to má dokonce psychologické aspekty, kdy je divák nucen přihlížet terapeutickým sezením v klubu alkoholiků, kam dochází i Vinessa. Až v druhé polovině to dostane hororovější ráz, přibudou mordy, nicméně pořád se to neslo v jakémsi zvláštním pojetí, kterému prostě scházela ta správná hororová údernost. Určitě to ale má i své neotřelé prvky. Upíří tématika je pro mnohé tvůrce nevyčerpatelná a stále v ní hledají něco nového, méně zaběhané postupy. Vinessa je hlavním lákadlem, jen režisér do té upíří nesmrtelnosti mohl vlít tempo a energii. Takže pokud si odmyslím zdlouhavou první polovinu, pokud si přimyslím, že každý panic se chce kochat zralou herečkou v hlavní roli, ale není mu z režisérovy strany přáno ji svléknout, máme zde ještě druhou říznější polovinu filmu, načež mně z toho vychází průměr. 5/10 (29.05.2018)

Matku dvoch detí, ktorá sa lieči zo závislosti na liekoch, pohryzie v parku upír a začne sa postupne meniť. Mačka to schytá tradične ako prvá (očividne to majú hororoví režiséri v obľube). Aj nejaké ľudské obete síce prídu, ale je toho strašne málo. Minimum akcie, spomalené tempo a celková rozvláčnosť to ťahajú dole. Rodinno-dramatická zložka jasne prevláda nad hororovou. Pozrieť sa to dalo, ale k spokojnosti to nestačí, strašne nezaujímavý film. (06.05.2018)

Indie se podobným hororům snad říká, když na sebe postavy dlouhé minuty němě zírají až nakonec vyřknou nic neříkající větu o třech slovech. Tyto dlouhé záběry o ničem snímek uměle natahují do extrémně nudných pasáží. Každý záběr a scéna trvá tak o 50% déle než by bylo nutno. Pak je tu jakýsi vztah mezi synem ženy a jednou dívkou, který dál úmorně natahuje již tak unylý děj. Děj je asi takový - Upír si najde na práškách závislou ženu, kterou promění v upírku, aby s ním žila. Jejím dětem se to nelíbí a snaží se upíra zabít, a to tím nejhloupějším možným způsobem. Oni se netají, že ho chtějí zabít, ale dávají mu to okatě najevo. (07.03.2020)