No No Sleep

Zo všetkých Tsai Ming-liangových meditácií a preformatívnych duchovenstiev je No No Sleep najpestrejšie, najsmutnejšie a najfunkčnejšie zamyslenie nad súčasným stavom vecí. Scéna v kúpeloch a jazda metrom, kedy pozorovateľ z jeho point of view sleduje mihajúce sa mesto za oknom sú vizuálne a rytmicky bezchybné. (17.06.2016)

Neviem, ale proste ma už takéto slow cinema asi omrzelo. Mám rád pomalé dlhé zábery ale tuto mi neprišlo zaujímavé takmer nič. Akurát pekne zafarbené mesto a pohľad z metra, ale aj to je vďaka samotnému mestu a nie štylizáciou tvorcov, takže originalita nulová. Úprimne, nudil som sa. (07.08.2016)

Cesta na západ 2. O poznání depresivnější, v tom slova smyslu, že nikdo zpomalit nedokáže a ti, kteří to umí, jsou na to sami a nikdo je v tom nepochopí. Myšlenka vlastně stejná, jen už teda maličko vnuceně podaná (u Cesty na západ totiž bylo kouzelné, že ji jen předložila a to bylo všechno) a Tsai si tu bohužel neopustil svoji novodobou zálibu v zobrazování nahých chlapů, takže jednu scénu jsem musel doslova přetrpět. Jinak ale tahle filmová meditace má podobné kouzlo jako jednička, co se záběrů a jejich délky týče a dokonce se vše snaží někam posunout a nevykrádat se, ale z Tsaiových středometrážních meditativních experimentů mi víc než No No Sleep sedí Yu shen dui hua, které sice vypadá jako amatérský film, ale zároveň je propracovanější, hlubší a přitom stejně dlouhé. 3* (26.06.2023)

Zase ten červený mnich vlekoucí se hlemýždím tempem. Omývání se, ležení v bazénu, pak na lůžku v boxu a převalování. Vizuální efekty, nic víc. Snad meditace, ocení asi zasvěcení. (23.11.2019)