Ústřicová princezna
-
Austernprinzessin, Die
-
The Oyster Princess
Komedie
Německo, 1919, 65 min
Režie:
Ernst LubitschObsah
-
Nesmírně rychlá inflace v Německu těsně po skončení 1. světové války inspirovala Lubitsche ke zcela fantazijnímu námětu, v němž šlechtic, žijící pod hranicí životního minima, usiluje o dceru milionáře s absurdně multiplikovanou armádou služebnictva. Joe Hembus: "Co zde Lubitsch dokázal, nám připomíná, jak je nesprávné hledat a chválit velké režijní inovace jenom u dramatických veleděl. Jakožto film mobilizující smysl a možnosti dekorace je Ústřicová princezna nejen rovnocenná Kabinetu doktora Caligariho (vzniklému o půl roku později), nýbrž ho i převyšuje." Proslulá německá filmová kritička Frieda Grafeová hovoří o Ústřicové princezně jako o nejlepší německé komedii, grotesce plné jadrné destruktivity. (oficiální text distributora) -
Rok 1919 má ve filmové tvorbě Ernsta Lubitsche zásadní význam. Epický velkofilm Madame Dubarry mu vynesl výsadní postavení mezi evropskými filmovými tvůrci, získal prestižní označení „německý Griffith" a byl prohlášen za „humanizátora" dějin ve filmu. Mimoto natočil sedm komedií, z nichž Ústřicová princezna a Panenka (Die Puppe) se staly mezníkem ve formování jeho vytříbeného filmového humoru. Obě mají mnohé společné. Představitelkou hlavních dívčích rolí je opět Ossi Oswalda, jež svým hrdinkám propůjčuje stálý komický character. Lubitsch se jimi uvádí jako filmař vzácného daru originální vizuality, pro něhož je mizanscéna nejpodstatnějším nástrojem narace, zejména výtvarné řešení scény, které iniciuje nebo dotváří významové pointy. V souvislosti s tím je zcela nepominutelná spolupráce s architektem Ernstem Sternem, jehož osobnost umocňuje Lubitschovo pouto k pojmu „absolutní divadelnosti" stylu Maxe Reinhardta (ve smyslu totální součinnosti jednotlivých složek filmu v konečném působení na diváka), neboť byl stejně jako on po nějakou dobu stálým členem Reinhardtovy skupiny. Sternovým nejvýraznějším přínosem je milionářův palác. Zde podle Lubitsche dochází k důležitému okamžiku. Říká: „Chudý společník prince Nuckiho, jenž přichází vyjednat jeho manželský svazek s milionářovou dcerou, je odsouzen čekat dlouhé hodiny v předsálí s velmi složitým dekorem na podlaze. Aby překonal netrpělivost a ponížení z nezájmu hostitelů, začne trávit čas poskakováním po hvězdicovitém vzorci. Je velmi obtížené popsat tuto nuanci, nevím, jestli jsem uspěl, ale toto byl okamžik, kdy jsem poprvé od prosté komedie vstoupil do domény satiry." - Věroslav Hába (Letní filmová škola)
Komentáře uživatelů k filmu (8)
-
Matty
Ženich nemá ani floka, nevěsta je fúrie a tatíček neustále na někoho špulí své výsostné půlky. Rodinka za všechny peníze. Lubitschova autorská komedie se hýbe jako sál plný lidí tančících foxtrot, humor v ní je prostý, nikoli nevkusný, herectví přehnané, ale v mezích ztřeštěné komedie. Když zrovna nebaví svou nádhernou odlehčeností, udržuje Ústřicová princezna pozornost nápaditostí režiséra (pohyb kamery, voyerské záběry klíčovou dírkou, práce s figurami v prostoru – banda podroušených džentlmenů v parku nezapomenutelná). Ten nejlepší vtip, nenásilné připravovaný v průběhu celého filmu, navíc přichází až v samém závěru, takže se rozhodně vyplatí počkat. 80%(6.7.2011)
-
berg.12
I němý Lubitsch válí. Půvabná komedie se silly odérem, ve které je i přes mantinely němého filmu patrná Lubitschova tendence ke konverzačnímu humoru.(8.8.2008)
-
Rosana
Skvělá veselohra, kterou doplnil klavírní koncert Gerharda Grubera. Protivná a rázná princezna si jde za svým a ospalý tatínek ji při tom nechává. Komedie našlapaná vtipnými gagy a skvělými hereckými výkony.(1.8.2011)
-
liquido26
Komedie, která mě nezaujala z těchto prostých důvodů - nebavil jsem se, nesmál jsem se, a skoro jsem se nudil. Líbilo se mi to, jakým způsobem byl až do extrému vyhnán ten nápad s tím služebnictvem, líbilo se mi, jak byl přehnaný ten milionářský život, ale to je asi tak vše. Potom už mě tady nic, kromě několika málo kratičkých scének nebo fórků nezaujalo (za podařené považuji např. když hysterická dcerka vyrve svému otci noviny a on jako by se nechumelilo vyndá z kapsy ty samé a čte si dál a toto se opakuje ještě asi třikrát, anebo když je tam ten orchestr a v jednom záběru vidíme, jak muzikant řeže pilou na koze dřevo ...). Příběh jednoduchý a nezajímavý a rozhodně nebyl na hodinu, nějakou krátkometrážní grotesku by to možná utáhlo. Herci nesympatičtí. "Princezna" samotná docela hnusná.(16.8.2010)
-
Morloth
Nepřestane mne překvapovat, co skýtá filmová historie...(16.8.2011)
-
Sandiego
Stále svěží komedie s povedenými hláškami (hlavně otcovo I´m not impressed) a vizuální vytříbeností, která plně ožívá ve scénách se služebnictvem. Tyto skutečnosti dokáží zakrku.ýt klišovitou a obehranou romantickou záplet(15.12.2008)
-
Lanark
Poslední dobou se kolem mě Lubitsch nějak točil a tak to byla jen otázka času, kdy se střetneme. Éru němého filmů mám rád avšak spíš z vnitřního pocitu sympatie s atmosférou, která ji obklopuje, než že bych měl "nakoukáno". Jelikož si však myslím, že počátky kinematografie, nelze hodnotit dnešními měřítky a k nějakým objektivním soudům je potřeba mít nakoukáno, tak můžu jen laicky říct, že na to jaká to byla veskrz klasická romatická historka, která je k vidění v televizi třeba 4x do týdne a to ani nemluvím o počtu filmových zpracovaní, já jsem se bavil a zpracování mi přišlo více než povedené...přesněji řečeno I was impressed. Budu v očekávání na další setkání s Ernstem!=)(7.7.2011)
-
Ksukol
Stěžovat si zde na obehranou zápletku je asi stejně přínosné, jako stěžovat si, že indiánek je moc sladký a šlehačka moc tučná. (a pravda, jsou tací). Pokud se někdo nebavil, jeho vina a jsem si jist, že pro něj pan režisér film netočil. Je zajímavé vidět, že už němý Lubitsch se neobejde bez dialogu, lépe řečeno bez třeskutých hlášek. Je příznačné, že je nepoužíval jako berličky (nevím, jak to natočit, tak dám mezititulek), ale pro oživení. Jestli totiž z něčeho Lubitsche podezřívat nemůžeme, tak je to režisérská nemohoucnost. Nejvíce se mi líbil princův pomocník, jak se nudil na kosočtvercích, to mi mnoho připomnělo. Také si všimněte, že Lubitsch se programově vysmívá vážným problémům společnosti a to až málem nevhodným způsobem. Ve větě "Už dávno jsem se tak dobře nenajedl" je totiž obsažena celá bída poválečného Německa. A to se psal teprve rok 1919. Jde o souvislosti, které nám dnes zhusta unikají.(19.1.2012)
