Obsah
-
Garbo mluví! hlásaly reklamy, když hvězda němého filmu Greta Garbo debutovala ve filmu zvukovém. O devět let a dvanáct klasických filmových dramat později byla talentovaná filmová legenda připravena na novou změnu. Garbo se směje! slibovala reklama její první komedie, jiskřivého příběhu o přísné ruské komisařce, která vyměnila svou ženskost za sovětské bratrství – dokud se nezamilovala do elegantního pařížského světáka (Melvyn Douglas).
Ernst Lubitsch, který pracoval s rafinovaně sžíravým scénářem, jehož spoluautorem byl Billy Wilder, věděl lépe než kdo jiný, jak spojit vytříbenost se skvělým vtipem. "I ta nejdůstojnější lidská bytost je minimálně dvakrát denně směšná,” vysvětloval svůj proslulý "Lubitsch Touch”. A přesně tak vnímáme zamilovanou Ninočku Grety Garbo: jako klidně důstojnou a přesto roztomile směšnou. Uvidíte ji stejně. (oficiální text distributora) -
Greta Garbo si pro závěr své kariéry mohla jen těžko přát lepší film, než byla Ninočka, která jí nabídla nejen vědomou karikaturu jejího osudového image, ale také bezprostřednost, lehkost a konečně první upřímný a srdečný smích. Kdoví, jak by film vypadal, kdyby George Cukora, který ho měl původně režírovat, nakonec nevystřídal právě Ernst Lubitsch. Udělal to vlastně z donucení, protože chtěl, aby MGM produkovalo jeho komedii The Shop Around the Corner (Obchod na růžku, 1940). Studio mu to slíbilo pod podmínkou, že nejprve natočí Ninočku. Lubitschovi se ovšem nelíbil scénář, přizval si proto Bracketta s Wilderem, jimž (jak bylo jeho dobrým zvykem) při psaní účinně radil. Z původního námětu se stala neodolatelná kombinace politické satiry, romantické komedie a frašky, jež jiskří brilantními dialogy, podtónem smutku i (jako první americký film vůbec) nemilosrdným glosováním bolševického Ruska. Kovaná komunistická komisařka Ninočka, pardon, soudružka Jakušová, přijíždí do zhýralé Paříže dohlédnout na trojici emisarů, kteří měli za úkol zpeněžit šperky zkonfiskované ruské šlechtičně. Před službou lidu však dali přednost oné svůdné zhýralosti, a není proto divu, že Ninoččina přísná neoblomnost pro ně představuje vážnou hrozbu. I vymyslí plán...
Jakkoliv je jízlivost vůči komunismu, kterou lze jednoznačně připsat Wilderovi, výstižná (v roce 1939 dosti prorocká), politické téma (u Lubitsche zcela neobvyklé) je jen prostředkem k rozehrání screwballové romance mezi Ninočkou a francouzským hrabětem d'Algoutem. Naštěstí však nekončí mechanickým happy-endem, ale někde mezi realitou a snem, jako ostatně hrdinové sami, když se rozhodnout žít mezi Východem a Západem.
Ninočka je dnes bezpochyby nejslavnějším Wilderovým scénářem, jako celek je ovšem výsostným dílem Ernsta Lubitsche a jeho režijního mistrovství, pro něž se vžil termín "Lubitsch Touch". Právě jemu lze přičíst mistrovské významové zkratky i dokonalé načasování dialogů a gagů. Slovy samotného Wildera: "On není z toho druhu režisérů, kteří vás praští po hlavě a řeknou: Mám dvě a dvě. A dvě a dvě jsou čtyři. A taky jedna a tři jsou čtyři. On prostě řekl: Tady jsou dva a tady jsou dva. A nechal publikum, aby si dovodilo zbytek. Publikum bylo spoluscenáristy. Tak vzniká smích..." - Iva Hejlíčková (Letní filmová škola)
