Star Wars: Epizoda II - Klony útočí

Vizuál jak přeplácaná počítačová hra, romance jak laciná telenovela. Dvojka zestárla z prequelový trilogie nejvíc a nejvíc dojíždí na svou nabubřelost - a že na ty úděsně nereálný pohyby v interakci s CGI nešlo koukat už tenkrát. O dialozích nemluvě... Pozornost udrží maximálně závěrečná bitva, Kamino, záchrana matky a "chcípněte, Jediové!" P.S. - ano, je tu dost hezkých obrázků a momentek z bezbřeze bohatýho SW světa, ale vážně mi chcete říct, že na začátku droid nepozorovaně doletí k apartmánu královny, pronikne štítem a vypustí dovnitř dvě jedovatý stonožky, když jí logicky šlo stejnou cestou prostě zastřelit? Ale ne, protože teď ZKUSÍME NĚCO NENÁPADNÝHO. :)))))) (06.03.2011)

Platí v zásadě to co pro Hrozbu, s tím rozdílem, že zde je podívaná o poznání hutnější, temnější a ... prostě boží. Christensenův Anakin se sice zcela minul s mou představou největšího rytíře Jedi, ale včerty, práci odvedl vcelku slušnou. Roli mentora a fakticky hlavního hybatele děje přebírá po Neesonovi Ewan McGregor zodpovědně, jeho Obi-Wanovi nemám co vytknout. Natálka je taky slušná, ale tu osudovou chemii mezi Padmé a Anakinem jim myslím nikdo moc nevěřil. Jak už je pro Star wars dobrým zvykem, finále opět přináší to nejlepší a poslední utkání na light sabery by bylo nejlepší v sáze, kdyby nepřišla zdrcující Pomsta Sithů. Kvůli takovým filmům se do kina jít vyplatí... 80% (05.09.2007)

Po dětsky naivní jedničce přichází teenagersky klackovitá a emařsky teatrálně rozervaná a směšně "dark and gritty" dvojka. Jestliže "Epizoda I" se proti původní trilogii zpronevěřovala dehonestováním a překrucováním kánonu v čele s midichloriany, ale přinejmenším obstála jako autonomní vyprávění a rozjívený dětský film, pak "Epizoda II" se naopak v zájmu úzkostlivého dláždění cesty k původní trilogii zříká nejen soběstačnosti, ale i vnitřní logiky. Veškeré postavy se stávají neživými loutkami, kroužícími kolem ješitného egocentrického fracka. Nejděsivěji se to projevuje na vztahu Anakina a Amidaly, který nabývá nejen náležitě zvrhlé, ale i odpudivé podoby. Princezna jako mávnutím jediovské ruky pozbyla jakoukoli vlastní vůli, svou rezolutnost a aktivnost z první epizody vystřídala za bezpodmínečnou submisivitu a lobotomizaci. Ješitný, jalově zádumčivý asociál, který hlasitě deklamuje svou domnělou výjimečnost, ale současně je lajdáckým scénářem obdarován všemi možnými trofejemi v čele s princeznou, pak představuje až nebývale odpudivou projekční plochu pro stejně ješitné a domněle vyvolené nerdy. (12.10.2015)

Jedna z filmových legend říká, že mezi třemi nejvlivnějšími filmaři 70. let, tzn. mezi Spielbergem, Coppolou a Lucasem byl zásadní rozdíl v přístupu ke světu filmu. Zatímco Spielgerg a Coppola filmem doslova žili, do vysílení sledovali ve filmových klubech představení uznávaných filmových klasiků, hluboko do noci vášnivě diskutovali s podobně postiženými o kinematografii a snažili se svět filmu někam posunout, Lucas byl nadšeným čtenářem pokleslých komiksů, divákem televizních space oper 50. let a filmová teorie mu byla bytostně cizí. Zato dokázal lépe než kdokoli jiný vystihnout podstatu popkultury a proměnu filmového diváka od 40. do 70. let minulého století, kdy se věk průměrného návštěvníka kinosálu stále snižoval. Zároveň docházelo díky sociologickým procesům a zbohatnutí společnosti ke změně pohledu na film. Plně se projevila infantilizace a vítězil koncept rodinného filmu zprůměrovaného k nižšímu standardu, aby ho pochopily co nejširší vrstvy potenciálních diváků. Tak vznikly Hvězdné války, kdy se pohádka obalila kosmickou technikou a žvásty tehdy populárního hnutí New Age. Lucas to celé natočil co možná nejvíc barvotiskově v infantilním duchu a naivně a právě proto to mělo tak pronikavý úspěch. To, co má úspěch, přitahuje pozornost a snahu o napodobování a v jisté fázi, kdy se stane kultem, už je prakticky nezpochybnitelné a samo o sobě to má punc kvality bez ohledu na podstatu. Viděl jsem první tři filmy slavné série ve věku, kdy už mi přišly motivy i zpracování a zejména ta "myšlenková nadstavba" k smíchu. Jinak to má ten průběh, že poprvé to vidíte tak v 8-9 letech a pak se železnou pravidelností, která se blíží někdejšímu vysílání ruského Mrazíka v naší televizi, opakovaně, takže s tím vyrůstáte a má to pro vás emocionální a nostalgickou hodnotu. I kdybych na tom vyrůstal, stal bych se prakticky s jistotou spíš příznivcem seriálu Star Trek, který přes svou šablonovitost, naivitu a myšlenkovou základnu, která vychází z multikulturalismu, představuje poctivý kousek žánru sci-fi. Hvězdné války mají s žánrem sci-fi společné jen ty vesmírné kulisy. Je to pohádková fantasy, která není ani chytrá ani objevná ani skvěle zrežírovaná. Pozdější 3 díly série jsou nabité triky, bombastické, ale stejně a spíš víc infantilní a navíc v nich ani není ten sebevědomý ironický nadhled, který čiší z každého šklebu Hana Sola. Ten v podání Harrisona Forda trošku připomíná daleko výrazněji uplatňovaný nadhled Indiany Jonese. Osobně mi celá série nemá co nabídnout a i když mezi jednotlivými filmy jsou pochopitelně významné nuance, to, co mi vadí, jako je zběsilé máchání zářivkami, žvatlání o síle a roztomiloučcí plyšáci okolo coby mimozemšťané, jsou typické pro všechny díly. Proto tento komentář platí pro všechny kousky série Hvězdných válek. Celkový dojem: 20 % za kulisy (22.09.2012)

Pubické ochlupení přítomno, koule nikoliv.. Nelichotivý kredit animovaného ušopleska ze Skryté hrozby tady převzal Anakin se zapálenými lejtky (vyjádření emoční nestability je v podání jelita Christensena naprostou katastrofou), příběh je na úrovni venezuelské telenovely o zakázané lásce, uměle vypadající triky přehlcují divácké vjemy a když Gandalf Yoda bojuje se Sarumanem z doků, vypadá při tom jako světluška v zavařovací sklenici. Co si budeme nalhávat, v tomhle kosmobraku se stopovým množstvím kouzla starších dílů odvedl hodnotnou práci pouze John Williams a George Lucas jako režisér potvrdil, že fungující úspěšná značka snadno překryje průměrnost.. (09.11.2017)