Star Wars: Epizoda II - Klony útočí

Po dětsky naivní jedničce přichází teenagersky klackovitá a emařsky teatrálně rozervaná a směšně "dark and gritty" dvojka. Jestliže "Epizoda I" se proti původní trilogii zpronevěřovala dehonestováním a překrucováním kánonu v čele s midichloriany, ale přinejmenším obstála jako autonomní vyprávění a rozjívený dětský film, pak "Epizoda II" se naopak v zájmu úzkostlivého dláždění cesty k původní trilogii zříká nejen soběstačnosti, ale i vnitřní logiky. Veškeré postavy se stávají neživými loutkami, kroužícími kolem ješitného egocentrického fracka. Nejděsivěji se to projevuje na vztahu Anakina a Amidaly, který nabývá nejen náležitě zvrhlé, ale i odpudivé podoby. Princezna jako mávnutím jediovské ruky pozbyla jakoukoli vlastní vůli, svou rezolutnost a aktivnost z první epizody vystřídala za bezpodmínečnou submisivitu a lobotomizaci. Ješitný, jalově zádumčivý asociál, který hlasitě deklamuje svou domnělou výjimečnost, ale současně je lajdáckým scénářem obdarován všemi možnými trofejemi v čele s princeznou, pak představuje až nebývale odpudivou projekční plochu pro stejně ješitné a domněle vyvolené nerdy. (12.10.2015)

Před filmem jsem vážně zvažoval "odstoupení ze Star Wars závodu", ale nakonec jsem to riskl. A hele, ono se to vyplatilo! Zmizela dětská ušišlanost, vrátila se síla, vrátil se osud, vrátila se temnota. Sedl mi zejména Hayden Christensen, v němž se sváří dva nesmiřitelné protipóly, temná a světlá strana síly. Jeho balancování na hraně často graduje skvělá hudba Johna Williamse. Atmosféra více připomíná počítačovou sérii Jedi Knight (oproti původní epizodám je temnější, osudovější, méně pohádková), což vůbec není na škodu. Chytá se i Ewan McGregor, který společně s neposedným a emocemi zmítaným "padavanem" tvoří výbornou dvojku. Milostná zápletka je poněkud násilná a přehnaně stylizovaná, ale naštěstí velice rychle přepustí místo akci. Ano, Epizoda II se posouvá od pohádkovosti prvních epizod k vážnějšímu vyznění, což nemusí sedět pamětníkům, zato nám mladším, kteří už jsme zažili zrod počítačového zpracování SW (počínaje hrou Dark Forces ), je tenhle svět přeci jen blízký. I přesto si myslím, že Klony jsou právoplatným nástupce linie Epizod IV–VI... (27.01.2004)

Epizoda, pro kterou jsem svého času měl extrémní slabost, začíná trochu stárnout. Obi-Wanovy letohrátky skrz půl vesmíru pořád fungují a ve chvíli, kdy se zapnou světelné meče, mi běží mráz po zádech, ale romantická linka je snad až příliš jednoduchá. Éteričnost Natalie Portman ovšem nechává zapomenout na fakt, že Hayden i přes usilovnou snahu chvílemi nestačí na tak komplexní postavu, jakou Anakin Skywalker je. (20.05.2006)

Podle mě spolu s E5 nejlepší Star Wars. A neříkám to jen kvůli Padmé;) Víte jak jsme byli natěšení na pořádný imperiální pochod? A ten masový souboj Jediů s Droidy, slint slint...A konečně poznáte otce a syna Fettovy, což byl pro mě osobně další docela velký tahák - alespoň uvěříte, že jablko nepadá daleko od stromu. Ještě bych měl složit hold Christopheru Lee a mistru Yodovi, ale tím už asi radši skončím. Nebo ne...způsob jakým Anakin přijde o (pro příběh SW klíčovou - i když při hlubším zamyslení nepříliš logicky klíčovou) ruku, není nic jiného než vynucená dějová záležitost, a člověk se až diví, jak může po tak skvělých soubojích režisér dopustit takovýhle lapsus. Jediná vyloženě hloupá scéna, ale ta za to teda stojí. (10.02.2003)

"The shroud of the dark side has fallen." Tuším, že po rozpačitě přijaté "Skryté hrozbě" měl G. Lucas touhu se hlavně zavděčit. Přidal tedy na svižnosti a spádu a "Klony útočí" pojal jako jednu velkou akční jízdu odehrávající se v rekordně různorodém počtu lokací. Vždy mi u tohoto filmu přišlo sympatické, že se vedle "Nové naděje" nejvíce obrací ke kořenům brakového umění. Čímž rozhodně nemám na mysli jen mileneckou zápletku, i když do toho konceptu zapadá, a kterou si na sebe Lucas upletl bič už před lety pro její nevyhnutelnost. Přes její strojenost mě ovšem neurážela a milostné tokání Anakina a Padmé v první polovině filmu mi přišlo v pohodě. Pomohlo tomu nejspíš i to, že H. Christensena jsem vždy považoval za dobrý casting a N. Portman si zde často vystačí jen s tím že je krásná. No a stále je tady i druhá dějová linie se skvělým E. McGregorem. Obi-Wan v jeho podání snad ani nemohl dopadnout líp. Samotný závěr na Geonosis, kde se osudy všech protnou, je potom jako neřízená střela hromadného ničení co efektně smete všechno sebou :-) "Klony útočí" jsou prostě ohromná zábava. (24.09.2011)