Climax

Jeden z mála snímku od Noého, který mi nezpůsobil vyloženě erekci. Po audiovizuální stránce opět vybroušený diamant, ovšem tentokrát mi zde chybělo nějaké zajímavější sdělení. Dokonce bych si zde malinko postěžoval, že měl celý snímek trošku přiškrcené koule - a to zejména na Noého poměry. Čekal jsem mnohem větší odvaz, než chlastačku, která se mírně zvrhla. Atmosféricky je to ovšem dokonalé. Divák musí být buď slepý a hluchý, nebo snímek sledovat s hodně ztlumeným zvukem a snad i bez obrazu, aby nedocenil naprosto skvělou atmosféru, kterou se znovu Noému povedlo navodit a skvěle diváka vtáhnout do děje. Pokud jste hrdým uživatelem halucinogenních drog, váš zážitek z tohoto filmu bude zcela jistě mnohonásobně umocněn. Osobně bych ale zrovna s tímto snímkem s halucinogeny moc experimentovat nedoporučoval. Mohl by to být výlet, ze kterého nebude návratu. [80 %] (07.05.2021)

Mám rád Palahniukové Strašidlá a Climax od Noého je prvým filmom, čo som mal od neho možnosť vidieť, ktorý sa nesnaží byť pseudoumelecký a ide až na kosť významov, ktoré sa snaží ukázať. Deformácia ľudskej mysle a hodnôt, prechádzka peklom, ktoré je moderné a povrchné a skrýva množstvo démonov, ktorý majú tvár človečenstva a hudba je akousi cestou, ktorá sa nás snaží zviesť na tie nesprávne chodníčky. Len stačí sledovať tých čo tancujú. Farba a kamera bez najmenšej chybičky ale to Noé vedel vždy. Bezprostrednosť, surovosť a netlačenie na pílu, hoci je tu množstvo silných scén, robia s Climaxu modernú agitku na úpadok. Bola to super cesta. Lepšia ako nový Trier. Druhý krát si to nepozriem. Ale rezonovať to bude dlho. (26.02.2019)

Zajímali by mě démoni v Gasparově hlavě a jakým způsobem je kočíruje, že ve filmu je dokáže přetavit v tak skvěle organizovaný bordel. “Život je kolektivní nemožnost. Smrt je výjimečný zážitek.” A dát si titulky uprostřed filmu si dovolí jen málokdo! Tuto acidovou jízdu si dám v kině rozhodně znovu. (16.09.2018)

Řada známých má k tomuhle dílu velmi kladný vztah, takže se jim předem omlouvám. Já jsem trpěl. Totálně prázdná kamerová exhibice, u jejíhož sledování by bez vkládaných titulků nikdo neměl ani páru, o čem má být. Ten film musel být inscenačně náročný, o tom žádná, ale to je tak všechno, co na něm lze obdivovat - pustit někomu pouze zvukovou stopu, tak vás rovnou zažaluje za újmu na zdraví, a přesně tímhle agresivním povrchním způsobem se Noe snaží docílit zdeprimování a vyčerpanosti publika i po stránce čistě obrazové. A na tom nic k obdivování zkrátka nevidím, protože jinak jsem si z toho neodnesl do života ani hovno, snad kromě toho, že Boutella má vážně luxusní proporce i pohyby a na budoucích párty si budu pít pivíčko z vlastní skleničky. Obávám se že první a zároveň i poslední snímek, co jsem od Noeho viděl... (27.02.2019)

Noé tančí extra hříšný tanec a s jeho pomocí zvládá docela dlouho hypnotizovat a fascinovat. Jenže při stonásobně natažených dialozích už se dostavil pocit, že někdo natahuje mě. A to v tu chvíli ještě nebyla na programu očekávaná salva samoúčelného násilí a otravných machrovinek za doprovodu tolika kamerových veletočů, že jsem se tomu, jak se sveřepý režisér odmítá už takových let pohnout z místa alespoň o píď, musel skoro smát. A vůči podobně vystavěným bobříkům divácké zdatnosti jsem trpělivost už ztratil. (31.10.2018)