Poslední večery na Zemi

Prislo to takmer na konci festivalu v Cannes, ale to cakanie sa oplatilo. Najsilnejsim zazitkom, ktory prekonava ostatne, je film, ktory naplno vyuziva ten najsilnejsi filmovy prostriedok - samotny obraz, je strhujucou vizualnou noir lovestory basnou. Tajomno a krasa obrazu v kazdom zabere, uhrancive prelinanie reality a snovej magie, kde sa pritomnost strieda s minulostou, ci mozno iba fikciou a velmi strohy, ale o to viac zapamatania hodny hudobny motiv. A potom pride zaverecnych cca 50min (ktore su iba v 3D) a ktore predstavuju ciru kinematigraficku slast. [Cannes 2018] (16.05.2018)

Sny jsou zapomenuté vzpomínky. Nečekejte romantický film, ale slow-motion záběry poetickou meditaci, která rozezní po čase. Čas s prostorem zde nabírá úplně jiný filmový spád na který Bi Gan vkládá všechnu svou vnitřní melancholii. "Kdykoliv jsem ji viděl, věděl jsem, že jsem znovu upadl do snu. A jakmile víte, že sníte, je to jako byste byli mimo vlastní tělo". (18.11.2019)

Magické kino od cinefila pre cinefilov. Nedivácka, no čarovná meditácia o hľadaní stratenej lásky pozostáva z dvoch filmov: prvý je melancholickým neo-noirom o spomínaní a hľadaní s fotkou v ruke a ten druhý je snovou (filmársky exhibičnou) básňou, takisto o spomínaní (a blúdení). Vo filme odznie, že sen je len zabudnutá spomienka. Niekto iný zase raz povedal, že tie najlepšie filmy sú ako sny. http://www.kinema.sk/recenzia/38254/posledne-vecery-na-zemi-di-qiu-zui-hou-de-ye-wan.htm (05.06.2019)

„Od té doby, co jsme byli objeveni, jsem si často dělal starosti kvůli těm, co letí do vesmíru. Musí být tak unavení, když se nemůžou v žádné poloze svého těla opřít.” +++ „Jak můžeš jen tak dávat lidem prskavky?” - „Co bych nemohla?” - „Prskavky jsou symbol pomíjivosti.” - „A my snad pomíjiví nejsme?” +++ „Spočítala jsi hvězdy na obloze? Jsou jako ptáčkové snášející se jako výsadkáři navždy mou hrudí.” +++ Přesně takovýhle snímek je typickým příkladem díla, k jehož plnému pochopení nestačí jedno zhlédnutí. Zcela jistě se jedná o unikátní filmový zážitek, který ovšem nemusí sednout každému. Tento tajemný příběh po čínsku s milostnou a detektivní zápletkou, příjemně ozvláštněný snovou poetikou a nadpozemsky krásnou hudbou, však mileráda doporučím všem zádumčivějším jedincům. (80%) (18.02.2022)

Určitě se jedná o zajímavý film, to chci říct hnedka na začátku. Moje pocity z něj ale jsou poněkud rozporuplné. Ze začátku to vypadalo hodně slušně a i když některé scény mi připomněli několik jiných filmů (rozhovor ve vězní vzdáleně připomene Paříž, Texas a celková atmosféra filmu, včetně nejmíň dvou scén, působila jako nějaký ne úplně špatný pokus o Nostalgii) a jelikož se celý ten film dělí na dvě poloviny, tak se tahle nálada drží celé první poloviny. V určité chvíli pak atmosféra zeslábne, ovšem zajímavých a povedených scén je tu dost. Taky to předá pár zajímavých myšlenek a spíš mě to bavilo než nudilo, přesto bych o hypnotické a snové atmosféře fakt nemluvil. Snovou atmosféru podle mě zvládá (a to perfektně) vytvářet jiný asijský režisér - Apichatpong Weerasethakul. Tady mi to bůhvíjak snové nepřišlo, ale rozhodně tím nechci říct, že to nebylo poutavé, naopak. Zajímavě se zde vyvíjí i pátrání hlavního hrdiny po ztracené lásce a i když tempo filmu je pomalé, nedá se říct, že by se tam nic nedělo, opět je to naopak, neustále se něco děje, jen záběry jsou dlouhé. Záběry se dělí na tři kategorie - současnost, minulost, sen. Chvíli mi trvalo, než jsem se v tom zorientoval, ale pak už jsem to dokázal rozlišit. Ono se to tady totiž vše míchá dohromady, ale rozhodně ne nahodile, naopak, má to přesně danou návaznost. Z některých vět, co ve filmu zazní, slyšíme o rozdílech mezi realitou a filmem/snem a tak je to dané i v předělu polovin - první polovina končí záběrem na hlavního hrdinu, sedícího v sedačce v kině, nasazujíce si 3D brýle a náhle střih a vidíme název filmu, což značí, že co jsme viděli teď, byla realita. Teď začne sen, což je celá druhá polovina, která je jenom jedním, hodinu a něco dlouhým záběrem, ve kterém se hlavní postav se svojí ztracenou láskou konečně setká a snaží se vyřešit jednu věc s tím spojenou (nechci spoilerovat). Tady to sice vypadalo víc snově, ale oslovila mě jenom scéna s duchem, pak už to začalo být poněkud nudné. Přesto se nám zde vyvíjel příběh o něco dál, závěr měl pěkný a pokud jsem pochopil to úplně poslední, co kamera zabírá, tak SPOILER to dopadlo dobře jak ve snu, tak i v realitě, protože kamera zabírá dvě hořící prskavky vedle sebe KONEC SPOILERU. Poetickým bych to taky tolik nenazýval, ale to spíš bude tím, že mě atmosféra neoslovila tolik, jak asi měla. Žánr mysteriózní zde své opodstatnění má, avšak podle traileru a hlavně podle komentářů mluvící o podmanivé atmosféře, jsem si to představoval mnohem víc mysteriózní. Každopádně i tak jsem rád, že jsem to mohl vidět - já chvíli plánoval, že bych na to do kina zašel, ale vzhledem k pro mě neznámému jménu režiséra jsem si nebyl jistý, na co bych vlastně šel a nechtěl jsem vyhazovat peníze za film, u kterého bych mohl usnout a nic z něj následně nemít, jen znuděný pocit. Pravda, do kina bych na to nešel ani teď, ale to nepopírá fakt, že stojí za to se na ten film podívat. 3* (25.12.2019)