Žena na válečné stezce

Navenek spořádaná padesátnice, učitelka stojící v čele místního sboru, tajně vede ještě druhý život „zenové teroristky“. Stojí před dilematem, co bude pro záchranu světa lepší: jestli sabotáž věží vysokého napětí, nebo adopce ukrajinského sirotka. Komedie o tvrdé bojovnici proti průmyslovým koncernům ničícím krajinu získala hlavní cenu sekce Týden kritiků na festivalu v Cannes 2018, cenu Lux od Evropského parlamentu pro nejlepší film roku 2018 a její hlavní aktérka Halldóra Geirhardsdóttir, známá již z předešlého režisérova titulu či ze seriálu V pasti, byla nominovaná na nejlepší evropskou herečku. Skoro se chce říci akční herečku. Protože Geirhardsdóttir má své nejsilnější okamžiky v bezmála bondovské akci, kdy se groteskně maskuje, odhodlaně leze po střechách, operuje s lukem a šípy opatřenými lanem či s řezným kotoučem, kryje se před vrtulníkem pod drny i mezi ovcemi, brodí se ledovou řekou pronásledovaná psí smečkou – načež se usměvavě postaví před svůj pěvecký sbor a zavelí k „jarní písni pro zahřátí duše“. Scénář, na němž se vedle režiséra podílel Ólafur Egilsson, jí nepokrytě fandí, přestože v jejím spravedlivém fanatismu nechává zaznít jak sobectví, tak stihomam ze sledování; mobil třeba uklízí zásadně do ledničky. Trochu připomíná hrdinku díla Agnieszky Hollandové Přes kosti mrtvých, i když je navenek méně výstřední, zato však doslovnější po stránce agitace. Na řadu přijdou vláda, expandující čínská firma, veřejné mínění vinící sabotérku rozvoje domácího průmyslu z hrozícího zdražování, televizní záběry živelních pohrom i detaily adopce ukrajinské holčičky, která ve válce ztratila celou rodinu. Mimo to Ženu na válečné stezce vlastně nelze považovat za komedii, přestože zábavně hravou, leč postupně únavnou funkci tu plní folklorní kapela zjevující se podél hrdinčiny pouti. Spíše by se dalo mluvit o sluníčkářské satiře, do níž zapadají ohkaté symboly: jak policii podezřelý samotářský cizinec objevující dosud nedotčené přírodní krásy ostrova, tak hrdinčina sestra mířící právě za meditačním sebepoznáním do Indie. Geirhardsdóttir si zahrála obě sestry, avšak v dvojroli neobjevila výraznější odlišnosti jejich podob ani povah, což je škoda. Neboť právě mezi osamělými ženami se ve finále rozhoduje, co je v životě opravdu podstatné. A příliš se nabízí zhmotnění hesla, že kdo zachrání jednoho člověka, spasí celý svět. Zkrátka Žena na válečné stezce ztrácí sílu všude tam, kde se uchyluje ke slovům, tezím, k abstraktním polemikám. A třebaže závěrečný zvrat přináší chytrou přesmyčku, obsahuje rovněž příliš okaté sdělení. Ale na druhé straně filmu sluší nádherné tiché obrazy, které se nikde jinde pořídit nedají. Mystický Island má tu výhodu, že pokaždé uhraje pár bodů navíc. (18.04.2020)

To je námět, panečku. Islanďani tu vypráví příběh jedné docela přísné partizánky, která brání svojí zem před průmyslovými giganty a tak sem tam vyhodí do povětří nějaké elektrické zařízení uprostřed islandské přírody. Výborné záběry na běžný Island, jak z městského hlediska v Reykjavíku, tak i z přírodního hlediska kdesi uprostřed sopečného pole. K tomu hodně originální příběh a závěr, který mě donutil k páté hvězdě. Krásná práce, Islande! Zase si mě donutil o tobě vzpomínat…a snít. (23.06.2021)

Zelení soudruzi z Islandu mohou být hrdí - hysterickou zelenou propagandu mají pro tuto pětiletku splněnou na 105%. Nemusí točit už nic dalšího, tohle veledílo saturovalo půdu eko-komunistických fantazií na celé roky. V další pětiletce by mohli natočit pokračování, kde by byla v hlavní roli Svatá Gréta, která bude 24/7 oblétávat Island soukromou stíhačkou a shazovat napalm na zlé lidi, kteří pijou čaj brčkem :-D p.s.nápad s umístěním hudby přímo do scény byl vcelku legrační, dávám za něj jednu hvězdičku. (12.08.2019)

Veľmi zvláštny islandský film, ale podotýkam, že mi nesmierne dobre sadol ! Asi aj pre neuveriteľne zaujímavé herecké nasadenie sympatickej Halldóry Geirharðsdóttir, s ktorou sa stretávam vôbec po prvýkrát. Stelesnila postavu Hallu, ktorá koná, ako „ekologická (teroristka) sabotérka” na Islande, a k tomu má ešte jednu d-i-l-e-m-u, čo siaha až do ďalekej Ukrajiny. Aby som zrovna nezabudol, tak Halla má sestru Ásu, ktorá plánuje ísť meditovať do Indie. Viac-menej, podobajú sa ako vajce vajcu (sú dvojičky). V úvodnej akcii natrafí na farmára Sveinbjörna, ktorý ešte zohrá kľúčovú úlohu, tak isto, ako sestra Ása. Počas horlivého sledovania som naďaboval na nešťastného latinsko-amerického cyklistu, ktorého si policajti často plietli, či do rytmu hráva kapela, čím sa snímok posúva do vyššieho levelu, lebo je tým pádom - sviežejší, živší, lepší, niečo na spôsob, čo ste videli v Birdmanovi. _ Režisér Benedikt Erlingsson má bravúrnu predstavivosť, ktorá vie očariť. Nenudil som sa, lebo ma zamestnával perfektnými scenáristickými nápadmi, ktoré nemajú konca kraja ! Zavítal som i do krásnych islandských exteriérov, kedy som hlavnú hrdinku vnímal, ako neohrozenú aktivistku pre správnu vec... Vtedy je film - najsilnejší. Pochválim určite účinnú d.p. Bergsteinna Björgúlfssona, pretože má švih v panoramatických záberoch i v úplne obyčajných sekvenciách. Pozrite si to, odporúčam ! (25.05.2019)

Halle je naprosto umanutá a oddaná své věci. Nepotřebuje spojence, spiklence, netouží po penězích ani po slávě. Touží po islandské krajině bez dalších čínských fabrik. Ze své rodné země dělá v očích zahraničních investorů problematické místo, kde jim pšenka nepokvete. Nechce vidět umírat lidi, jinak je podle ní vše dovoleno, účel posvětí jakékoliv prostředky. Míra jejího odhodlání je bezbřehá. Je to nadsázka, ale poměrně návodná. Halle by mohla mít dříve nebo později různě po světě své následovníky. Ve filmu vyznívaly její sabotáže vtipně, v reálu to taková legrace nebude. Přesto říkám ano. Ano- příkladně na vřesoviště hliníkárny nepatří. Tento film má filmařské kvality a navíc kope za tu správnou stranu. Něco tomu chybělo, ale moc už to nechtělo, abych si spokojeně zachrochtal. (15.10.2019)