Žena na válečné stezce

Mám rád takéto filmy bez pseudohrdinstva a superefektov, pôsobia prirodzene a na mňa aj trošku psychologicky. Keď som tento film dopozeral, nejakú chvíľku som stál pri okne a pozeral von na tie všetky paneláky a lampy a cesty a rozmýšľal, či je možné ešte vôbec zničeniu Zeme ľuďmi nejako zabrániť. Hoci nie je filozofický a dôvody počínania hlavnej hrdinky sa takmer nijako nerozoberajú, spontánne privodí divákovi otázku: Kde sú hranice? Chvíľkou filozofie je akurát čítanie jej manifestu: „Sabotáž naší přírody, která způsobuje oteplování planety a okyselování moří, je zločinem proti veškerému životu na Zemi. Mezinárodní koncerny jsou hnací silou tohoto zločinu, kterou očividně nemůže zastavit už ani demokracie. Žádám všechny, kdo tohle čtou, aby povstali, aby použili svou vynalézavost a působili škody těmto koncernům. To je totiž jediný jazyk, kterému tyto bezohledné globální koncerny rozumí. Sami totiž touto metodou pracují. Škodí přírodě i společnosti. Existuje právo, které je nadřazené všem lidským zákonům. Nelze ho nijak obejít. Slouží k ochraně života a zajištění zdraví budoucích generací. Současná generace je velmi silná, ne-li nejsilnější, co kdy byla. A je také tou poslední, která může reagovat a zastavit válku proti Matce přírodě. Pro naše děti a vnoučata už bude pozdě, ty už nebudou moct změnit nic. Momentálně je to na nás, abychom konečně jednali.“ (03.11.2019)

Nejraději bych si taky pořídila luk, ale nejsem tak militantní jako paní Halla. Vlastně jsem chtěla říci tak statečná. Co ale udělat chci, je podepsat její Prohlášení: "Znečišťování přírody je zločinem proti celému lidstvu. Musíme se všichni vzbouřit a rozumem i silou těm firmám co nejvíce škodit! Ničemu jinému takové nemorální nadnárodní korporace nerozumí. Samy tak fungují, používají hrozby a útoky na přírodu i společnost. Útoky na životní prostředí,  které způsobují globální oteplování,  jsou zločinem proti celému lidstvu a proti životu na Zemi. Podnětem k takové činnosti jsou zájmy korporací,  které nezastaví ani demokracie. Existují zákony nadřazené lidským zákonům,  které nevznikly včera ani nezaniknou zítra.  Je naším výsadním právem chránit životy a zdraví příštích generací. Jsme poslední generace,  která může zastavit Válku proti Matce Zemi. Naše děti a vnoučata nic nezmění, bude už pozdě! Teď nebo nikdy. Je to na nás. Paní hor." (17.04.2023)

Tí, ktorí tu píšu o nejakej manipulatívnej hipsterskej zelenej agitke, zrejme nikdy nepočuli príbeh o istej Sigríður Tómasdóttir. Tá už v roku 1907 zabránila priemyselníkom, aby postavili vodnú elektráreň na rieke Hvítá a zachránila tak vodopád Gullfoss pred istým zánikom. Kto niekedy naživo videl Gullfoss, vie, že to stálo za to. Sigríður je považovaná za prvú ekologickú aktivistku v dejinách a jej príbeh je dôkazom, že aj čin jednotlivca niekedy zohráva kľúčovú rolu. Film o jednej novodobej ekoteroristke ma zo začiatku nejako nebavil a hlavne vsuvky s dychovou kapelou nezapôsobili asi tak, ako autor zamýšľal. Postupom času sa to však zlepšovalo až do grandiózneho finále, takže môžem len odporúčať. (27.01.2020)

ekologie na Islandu a válka na Ukrajině nic nemohli splést hůř.přitom ve filmu je spousta dobrých,originálních(jak se schovat před vrtulníkem s termovizí v holé ,kamenné krajině) neokoukaných záběrů .které scénárista odněkud neokopíroval ale vymyslel.Jen ten konec jsem buď nepochopila anebo neměl co sdělit. (06.12.2019)

Je lepší metodou záchrany světa sabotáž věží vysokého napětí, nebo adoptování ukrajinského sirotka? Tuto otázku řeší svérázná "zenová teroristka" ve šťavnatém, ironickém, nádherně nasnímaném a lahodně nazvučeném filmu Benedikta Erlingssona, který se podobně jako v O koních a lidech zabývá laskavými črtami islandské svéhlavosti. Zjevování kapely, která doprovází dění ironickým soundtrackem, připomene filmy Roye Anderssona, ale Woman at War je spíš čistá žánrovka ve stylu "gentle nordic weirdness", kterou si lze skvěle užít. (17.05.2018)