Dvanáct rozhněvaných mužů

Jeden ze 100 filmů, které musíte vidět, než umřete. Jeden z 500 největších filmů všech dob časopisu Empire. Celosvětově divácky úspěšný film. Jak velmi napínavý snímek se dá natočit v jedné místnosti s dvanácti převážně sedícími muži! Trailer: http://www.csfd.cz/film/6178-dvanact-rozhnevanych-muzu-12-angry-men/videa/ (24.01.2009)

|| Scenár: Reginald Rose | Hudba: Kenyon Hopkins | Produkcia: Henry Fonda, Reginald Rose | Distribúcia: United Artists | Rozpočet: 350,000 $ || Pozor: Silne subjektívne: Ukážkový film o tom, že najdôležitejším prvkom je scenár! V tomto prípade je to otázka života a smrti v rukách 12 odlišných ľudí na šachovnici argumentov a dobre položených otázok. Ďalej je to príklad toho, aký je svet malý - Voskovec medzi hereckou elitou HW. A hlavne dôkaz o tom, aký neefektívny a nespravodlivý je justičný systém v Amerike, a tiež v celom svete. Až mráz lezie po chrbte... (29.01.2012)

Další komentář, který mi zde zmizel ... Dvanáct rozhněvaných mužů patří k oceňované filmové klasice. Já ho viděla poprvé 7. 9. 2015 - ve stejný den, jako film Dvanáct od Nikity Michalkova. Ten mě dostal! Jenže šel dost pozdě a já u něj usnula. Druhý den jsem si nejprve pustila Dvanáct rozhněvaných mužů a pak znovu remake. Za jiných okolností bych dala nejvyšší hodnocení. Tady zafunfovalo srovnání a musím říct, že je to jeden z mála případů, kdy se mi remake líbil víc. Když odhlédnu od této skutečnosti a zaměřím se na předlohu, musím uznat, že si plné hodnocení zaslouží. Soudní konverzační drama, které se odehrává v převážné části v uzavřené místnosti. Dvanáct charakterů, různých životních zkušeností a pohledů, argumenty pro a proti. Udržet napětí celou dobu, aby se udržela pozornost diváka - to je mistrovský kousek. Dnes jsem se dívala se svou šestnáctiletou dcerou, čas od času jsem si film vrátily o kus zpět, když nám unikla některá replika. K vysoké úrovni přispěl i kvalitní český dabing - Vítězslav Vejražka, Radovan Lukavský, Oldřich Lipský, Karel Höger, Bohuš Záhorský, Václav Vozka (Jiří Voskovec). K přiměřenému spádu přispěla i výborná kamera, která rozhodně není nudná. Zdařilá je postupná změna nálad od počáteční ležérnosti a vstřícnosti až po konflikt. Pokud setrvám na původním hodnocení, má to jen jediný důvod - Dvanáct od Nikity Michalkova má pro mě větší osobní posleství. Více v komentáři u filmu. (17.07.2018)

Oslava i kritika demokratických principů v jednom. Skvostně budovaná atmosféra, v níž tropické vedro je jenom základem. Lumetův cit pro detail lze poznat na každém kroku, s přibývajícími minutami hutnější dusno nejistoty tvoří kapky potu na tvářích herců a divák je více a více vtahován do neznámé hry, v níž je logika scénáře přímo určována logikou pádného zpochybňování i těch nejneotřesitelnějších soudních důkazů. Klaustrofobický thriller a soudní drama se potkaly v jedinečném snímku, jenž z vlastní jednoduchosti vytřískal maximum. Devadesát pět minut excelentní filmařiny, která dokáže jak vrtkavý je názor člověka pod tíhou společenského klimatu a jak těžké je jít proti zavedeným předsudkům sociálního charakteru. Inu, i demokracie má více barev než jenom černou a bílou. (26.10.2005)

12 mužů, 12 mužů rozdílného vzdělání, vyznání i věku, 12 mužů, kteří mají v rukou život jednoho kluka, který možná vraždil a možná taky ne. Zprvu pouze jeden z členů poroty upustí od zbrklého hlasování pro „vinen“, s přibývajícími minutami je však nahlodáváno také přesvědčení ostatních a poměr hlasů se začíná naklánět opačným směrem. Postupně slábne také divákovo přesvědčení o chlapcově vině, založené však výhradně na prvotním, bezmála jednoznačném, přesvědčení porotců. Samotný soudní proces je nám úmyslně „zatajen“ a musíme se tedy spoléhat výhradně na subjektivní názory jednotlivých mužů, které však – jak se ukáže – nemají k pravdě ani dále ani blíže než fakta ze soudní síně. Na scénáři je nejpozoruhodnější pečlivé psychologické vykreslení pohnutek vedoucích porotce ke konečnému rozhodnutí. Někdo nechce kazit hru, někdo se chce včas dostat na baseballové utkání, někomu je to vlastně úplně jedno a někdo pojímá celou záležitost příliš osobně. Film důmyslně, nepříliš útočně, zpochybňuje americký (a v podstatě jakýkoliv) soudní systém, kdy určitá skupina lidí přejímá pomyslnou úlohu Boha a musí dle svého nejlepšího svědomí a vědomí rozhodnout o budoucím osudu živé bytosti. Jenže do jaké míry jsme ochotni tvrdošíjně respektovat zákon, nevyvratitelné důkazy, a kdy přicházejí na řadu naše emoce – iracionální, zaslepené? Á propos, existují jediné správné důkazy, nebo je vždy nějaké „ale“? Morální rovina filmu je zřejmá a jasně srozumitelná, takže je obtížné zůstat nestranný a nevytvořit si na celou věc vlastní názor. Celý film se odehrává v jediné místnosti a je fenomenální přehlídkou dvanácti odzbrojujících hereckých výkonů podpořených (v rámci možností) dynamickou kamerou Borise Kaufmana. Víc režisér Sidney Lumet k natočení strhujícího dramatu skutečně nepotřeboval. Divadelní charakter dokázali tvůrci využít plně ve svůj prospěch, pečlivě budovaná klaustrofobní atmosféra zdůrazňuje důležitost celé situace a na okamžik vás nenechá v klidu. Celá realizace údajně zabrala pouhých 20 dní a navíc šlo o Lumetův debut na poli celovečerního filmu! Což je naprosto fascinující skutečnost, která – opovažuji se tvrdit – s každým novým rokem nabývá vyšší hodnoty. Bonusem pro českého diváka pak může být herecká účast Jiřího (George) Voskovce, který ztvárnil rozvážného porotce číslo 11. 95% Zajímavé komentáře: Gemini, Isherwood, tron, Knuckless (05.04.2007)