13. komnata Aťky Janouškové (S11E05)

Herečka, zpěvačka a dabérka, jejíž hlas poznají všechny generace, se dokázala vyrovnat s poruchou vývojového růstu. Její dětství nenávratně poznamenala válka. Herečka, dabérka a zpěvačka Aťka Janoušková je známá svou veselou povahou. Na divadelních prknech se pohybuje od raného dětství a její nezaměnitelný hlas poznají všechny generace; současné děti zejména z řady animovaných seriálů. Včelka Mája je dodnes její stěžejní dabingovou rolí. Její vlastní dětství však nenávratně poznamenala válka.
Od šesti let chodila do baletu, jako dítě vystupovala v Národním divadle a zažila potlesk na otevřené scéně. V roce 1943 však anonym udal řediteli divadla, že maminka je židovského původu, a s hraním byl konec. Otec nebyl Žid, pocházel z Plzně, kde se vyučil klenotníkem. V klenotnictví se také seznámili s maminkou, kde byli oba zaměstnáni. Sem přišlo gestapo maminku v roce 1943 zatknout a poté z bytu oba rodiče odvedlo. Aťce v té době bylo třináct, strávila léta do konce války u příbuzných a nemohla pokračovat ve studiu na gymnáziu, ale učila se soukromě němčinu, hrát na klavír, zpívat a tančit. Konec války zažila v Praze-Krči, kam deset dní po osvobození po absolvovaném pochodu smrti dorazila z Osvětimi maminka. Tatínek v Dachau dva týdny před příchodem amerických osvoboditelů zemřel. I když se to Aťka tajně dozvěděla, teta jí to řekla až po válce. Druhým maminčiným sňatkem získala Aťka nevlastní sestru, se kterou se mají velice rády.
Díky svým znalostem Aťka nastoupila po studiích jako cizojazyčná korespondentka do obchodní společnosti, ale táhlo ji to k divadlu. Začala hrát v Divadle E. F. Buriana, pak ji zlákala sólová dráha v revue orchestru Zdeňka Bartáka st., jezdila s kabaretním vystoupením s Emanem Fialou, s R. A. Dvorským, později s Jiřím Popperem a s Orchestrem Josefa Posledního. Její hlas zazníval z Českého rozhlasu, zpívala, hrála ve filmu, dabovala, hrála divadlo pro děti, patnáct let spolupracovala s Josefem Zímou.
Nedorostla výše než do sto dvaceti centimetrů a v mládí se pokoušela s poruchou vývojového růstu bojovat, díky kamarádovi z divadla však hormonální léčbu přerušila a už ji dál nepodstupovala. Talentovaná umělkyně se musela smířit s tím, že role typu femme fatale ji nečekají. Ale kdyby nebylo zrušeno představení Rychlé šípy v Rokoku, kde do svých devětasedmdesáti let hrála v obou inscenacích nejmenšího Rychlého šípa za nadšeného smíchu obecenstva, hrála by dosud. Beztak nelenoší, i když tvrdí, že už si ráda dopřeje víc klidu. Hodně čte a to, jak je plná energie, by ji mnozí mladší mohli závidět. (Česká televize)