Sloní muž

Režisér David Lynch se sám pokoušel zamaskovat jako Sloní muž, ale nebylo to ono. (Kulmon)

Po smrti skutečného Josepha "Johna" Merricka byly některé části jeho těla uchovány, aby je mohli lékaři studovat. Některé orgány byly drženy ve sklenicích, pak však byly zničeny během německých náletů za druhé světové války. Některé se však uchovaly a jsou dnes v londýnské nemocnici. Mejkap pro Johna Hurta, který hrál Merricka ve filmu je navržen právě z nich. (Kulmon)

Nalíčení Sloního muže trvalo každý den 12 hodin! (Kulmon)

Když byly v roce 1981 zveřejněny nominace na Oscara, mnoho odobrníků kritizovalo, že film nebyl navržen na cenu za masky. Později byla maskérům udělena speciální cena. (Kulmon)

Příčina smrti nebyla v době jeho skonu diagnostikována. Později se zjistilo, že trpěl neurofibromatózou, kterou trpí 1 z 4000 lidí. (Kulmon)

Scenáristé založili snímek na pamětech Dr. Frederika Trevese. (Kulmon)

Skutečné jméno sloního muže nebylo John Merrick, ale Joseph Carey Merrick. Narodil se v Leicesteru 5. srpna 1862 a přibližně již ve věku tří let se u něj začala projevovat elefantiáza či podobná choroba, díky které došlo k závažné deformaci jeho těla. Zemřel v Královské londýnské nemocnici 11. dubna 1890 ve věku 27 let, když si ve spánku díky váze své hlavy zlomil vaz. (Kulmon)

Hned první den natáčení se představitel Merricka John Hurt zranil kvůli nepohodlí v masce. Volal tehdy manželce, že mu štáb chce navždy otrávit hraní. (Kulmon)

Když Treeves poprvé uvidí Merricka, uroní jednu slzu. Anthony Hopkins v tu chvíli myslel na svého nemocného otce, což mu pomáhalo brečet. (Kulmon)

Keith Barron byl z filmu kompletně vystřihnut. (Kulmon)

Když se ve filmu Merrick vrátil do Londýna, byl honěn rozhněvaným davem a prchl do podzemí. V záběru na dav sestupující po schodech můžeme spatřit Davida Lynche. (Kulmon)

V roce 1884 objevil londýnský lékař dr. Frederick Treves Merricka na jednom jarmarku jako atrakci v boudě s kuriozitami. (Tomket)

Roku 1923 zveřejnil Treves své paměti The Elephant Man and Other Reminiscence (Sloní muž a jiné vzpomínky), které posloužili Christopheru De Vorem a Ericku Bergrenovi jako předloha ke scénaři. (Tomket)

„Tato látka se mi zdála ideální nejen jako druhý film po Mazací Hlavě, ale také jako příležitost zkusit něco ze středního proudu, aniž bych musel dělat větší kompromisy“ vysvětlil později Lynch. (Tomket)

S rozpočtem 5 mil. dolarů byl Sloní muž 250x dražší než Mazací Hlava, počet herců a členů štábu byl desetinásobný. (Tomket)

Zvukové efekty vypracoval Lynch ve spolupráci s Alanem Spletem. (Tomket)

Sloní muž a Mazací hlava mají podobnosti např.: vztah k městské krajině (průmysl), snové sekvence uprostřed filmu. (Tomket)

David Lynch k filmu: “Ve Sloním muži šlo o to, sblížit publikum s nestvůrou, aby tak zmizela nestvůra a objevil se člověk“. (Tomket)

Jedinou Američankou v celém obsazení byla manželka Mela Brookse, Anne Bancroftová. (Tomket)

Sloní muž byl nominován v osmi kategoriích: nejlepší film, režie, scénář, představitel hlavní role (John Hurt), hudba, výprava, střih a kostýmy. (Tomket)