poster

Lost Highway

  • Francie

    Lost Highway

  • slovenský

    Lost Highway

Drama / Mysteriózní / Thriller / Krimi

Francie / USA, 1997, 135 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Gilmour93
    *****

    „We´ve met before, haven´t we?“ Nejdřív jsem nechápal, přesto za ty poutavé obrazy pět hvězd. Pak jsem pochopil (I think so) a stupnice je mi směrem nahoru nedostačující. Máte můj bezmezný obdiv pane Lynchi, pane Gifforde! První setkaní Peta s Alice při This magic moment (L.Reed) je pro mě jedna z nejromantičtějších filmových scén vůbec. Paradoxně snová, tak jak to v životě chodí..(29.8.2008)

  • kinej
    *****

    Nepochopil jsem to, a film asi ani neměl být pochopen. Přesto je to nářez. Mohlo se jednat o schizofrenii, ale také klidně o převtělení. To už ví jen samotný autor, a možná ani on ne. A proč ne? Nikdo neřekl, že pointa filmu musí být zjevná. Je to totální mystifikace.(21.11.2004)

  • Eodeon
    *****

    David Lynch nás opět vnáší do nepochopitelných snových kreací. Lost Highway je pro něj v mnoha ohledech typickým filmovým projevem s prvky surrealismu, kde časová posloupnost existuje pouze zdánlivě a ani smrt není tím pádem definitivní. Inovací jsme se dočkali zejména po technické stránce. Do té doby Lynch tolik neexperimentoval s kamerou, ale zde vidíme množství rozostřených nebo houpavých záběrů. Znovu se také setkáváme s mistrovskou prací se světlem a stínem, čemuž napomáhá už rozvržení některých interiérů. Jsou prostorné, ale přesto tunelový efekt způsobuje pocity ohrožující uzavřenosti. A také je skvělá kompozice obrazu a ladění barev. Už u Mulholland drive mě napadlo přirovnání k obrazu, ale to jsem ještě nevěděl, že David Lynch je zároveň také malíř. Díky barevnému provedení a snaze o divácký odstup od děje připomíná Lost Highway obraz ještě více. Skvělá hudba k filmu je prací Angela Badalamentiho (Mulholland drive, Blue Velvet, Rabbits) a zmínku si zaslouží i Barry Adamson (především za skladbu Hollywood Sunset), Rammestein (za skladby Heirate Mich a Rammestein) a Marilyn Manson (Apple of Sodom, I Put A Spell On You), který se ve filmu dokonce na krátkou chvíli objevil. Především hudba dotváří poutavou atmosféru Lost Highway a jen o tu v tomto filmu jde. O příběh ne, ten pro Lynche není nijak podstatný. Všude jinde tvoří na filmu to hlavní, z čehož se teprve odvíjejí souvislosti, ale ne zde. Příběh je zde "jen" jedním z mnoha nástrojů ke kreaci atmosféry, vedle hudby, obrazu, dialogů s přesahem sémantiky - to vše mistrně vede po dlouhé ztracené dálnici k jediné věci, k pocitům. Už nádherná skladba I'm Deranged od Davida Bowieho při úvodních titulkách a hypnotická jízda po setmělé dálnici uvrhá diváka do mysteriózního ladění filmu, ale po několika podivných událostech bez zjevného vysvětlení film zcela uchvátí. Prvním Lynchovým filmem, který jsem viděl bylo Mulholland drive a já, nepřipraven, se bláhově snažil hledat ve filmu logiku a uvažoval jsem nad důvody. Od Lost Highway jsem už věděl, co mám čekat, ale i tak jsem zmaten. David Lynch nás postupem opět uvádí do svého světa nočních můr, který se prokresluje ve spoustě jeho filmů. Obývají ho bytosti navenek podobné lidem, jejichž úmysly se vymykají našemu chápání. Náhoda zde pracuje s takovou bezchybností, až se může zdát, že celé to šílenství je vlastně do detailu promyšlené! To ale není pravděpodobné. Lynch spíš nechává diváka, aby si sám domyslel některé důvody a souvislosti. Vysvětlením by mohl být citát z filmu; "Rád si pamatuji věci po svém. Ne nezbytně tak, jak se staly." Narozdíl od Eraserhead je snová myšlenka Lost Highway zastřena iluzí realističnosti, která se ovšem brzy rozplývá (je to snad útok proti stereotypu diváckého vnímání jako u seriálu Rabbits?), a doplněna o mnohé symbolistické motivy. Některé nové, jako například záběry na soumračné nebe nebo západ slunce (asi je marné v nich hledat nějaký zvláštní význam, i když pokud jde o Davida Lynche, nic nemohu vyloučit), a některé typické, jako třeba v hrozivé předtuše hasnoucí světlo nebo samovolné krvácení z nosu. Další podobnost s Mulholland drive můžeme najít v postavě Renee/Alice (Patricia Arquette). Je Alice zároveň Renee, nebo jsou to sestry? Obě se přeci zmínily, že Andyho potkali v klubu Moke's. Proč na konci byla na fotce jen jedna dívka? Možná, že Renee jen (stejně jako Camilla v Mulholland drive) změnila barvu vlasů, což symbolizuje přetvarování identity. Blond vzbuzuje dojem andělské neposkvrněnosti, zvláště je to vidět v jedné milostné scéně ke konci, kdy žhnoucí vlasy Patricie Arquette dokonale kontrastují s okolní černotou. Kde vlastně byla Renne tu noc, kdy Fredovi řekla, že si jde číst? Proč se mu zdráhala ukázat nalezenou videokazetu? Ona ví očividně víc. Vlastně hodně osob ví víc, než náš hrdina. Jakoby jen před ním svět skrýval tajemství. David Lynch demytizuje stará dogmata o záhadnosti a adaptuje tyto jevy na současný svět a dnešní technologický způsob života. Dává je do souvislosti s dnešními technologiemi (mobilní telefon, videokazeta, kamera) a tak vzbuzuje děsivé tajemno. Hrozící události se totiž nyní týkají i našeho života. Nesouhlasím s mnoha tezemi, prohlašovanými o Lost Highway. Především s tím, že se jedná o dva propojené příběhy. Ne, je zde jednolitý příběh, tvořený dvěma elementy, lišícími se rytmem vyprávění, hudebním provedením atd. Netvrdím, že Fred Madison a Peter Dayton jsou jedinou osobou, ale ani, že jsou dvěma nesouvisejícími muži, propojenými náhodou osudu. Vždyť v samotném filmu se říká; "Náhody nejsou nikdy náhody." Ve filmu je také mnohokrát vyřčena pochybnost nad skutečnou identitou postav. Příběhy obou mužů jakoby kroužily ve středové souměrnosti na moebiově smyčce a setkávaly se vždy v jediném bodě, který představuje proti proudu času explodující chata v pustině. Jsou to paralelní životy o vině a trestu. Moebiova smyčka se vymyká času i prostoru; "je to místo, z něhož není úniku. A právě na takové místo je poslán odsouzenec a neví, kdy přijde kat a vpálí mu kulku do týla." Je snad to ono pozvání, o kterém záhadný muž (Robert Blake) hovoří? V "obyčejném" filmu by se dalo čekat, že závěr vše vysvětlí, ale zde naopak. Lost Highway je začarovaný kruh bez konce ani začátku.(11.2.2006)

  • xxmartinxx
    ****

    Ani tentokrát nemůžu dát plný počet. Lynch umí navodit atmosféru a nenechat diváka v klidu. Stejně mám ale pocit, že jsou jeho filmy zbytečně komplikované a fakt, že je to tak supersložité, až z toho jde hlava kolem, neberu automaticky jako plus. 70%(22.5.2010)

  • Faidra
    *****

    Forgive me, Father, for I got Lost... a i když si myslím, že chápu, nehodlám se v brzké době najít. Většina z nás je nějak ujetá, akorát každý jiným směrem. A já hodlám ujíždět po setmělé dálnici s plynem sešlápnutým k podlaze a s Bowieho hlasem v přehrávači místy, kde mě čekají mnohem zajímavější setkání než ta s výtluky, policejními hlídkami, kamióny a zácpami. I když mi možná za jízdy poklepe ze zadního sedadla na rameno někdo, o kom jsem vůbec netušila, že tam celou dobu sedí. Třebaže jsme se už určitě předtím setkali. Kdo máte zájem, račte přisednout, za okamžik otáčím klíčky v motoru...(17.2.2011)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace