Podobizna

Nejpřesnějším žánrovým zařazením tohoto velmi netypického českého snímku je asi "psychologické drama" o rozkladu osobnosti jednoho malíře, ovšem zvláště v první půli zde najdeme celou řadu krásně temných, mysteriózních až hororových momentů. Že se s hlavní rolí Šmeral popral skvěle, to se asi čekalo, mě však překvapilo úplně maximálně, že Luba Skořepová nebyla vždycky jen seschlá vrásčitá bába, ale i mladá kočka. Čekal jsem film horší (vzhledem k umu českých tvůrců kazit mysteriozní témata), ale doufal, že bude lepší. (25.02.2014)

Po drahné době jsem se pustil znovu do jedné z mých dětských nočních můr. Romantický příběh o malířích, zlu a Ďáblovi od Gogola mi přišel i dnes působivý. Z hlediska hororového ladění je samozřejmě nejlepší první čtvrtina filmu a pak závěr. Černobílá šerosvitná kamera zachycuje strašidelné obrazy, kde světlo odhaluje to, co by mělo raději zůstat ve tmě. Snímek současně ukazuje dobu, kdy se proti zkostnatělému akademickému umění postavilo umění moderní. Reakcí na romantismus byl nový umělecký směr - impresionismus následovaný symbolismem a dekadencí. To ještě Gogol nezažil, ale tendence malovat nově za jeho života jistě byly, současně je třeba připomenout, že mnozí spisovatelé byli a jsou vizionáři odkrývající tajemství budoucnosti, která může být hodně vzdálená. Přerod Romana (V. Šmeral) byl uvěřitelný, Martina (L. Skořepová) byla půvabná. Scéna z aukce symbolicky ukázala, že zlo je nezničitelné, a proto je nutné s ním bojovat. Film do jisté míry připomíná horory 50. a 60. let. Škoda, že nástup komunistů k moci natáčení podobných snímků na dlouhou dobu znemožnil... aktualizováno - únor 2021 (18.08.2010)

Po shlédnutí tohoto filmu no musím říct že jsem byl nejdříve mile překvapen, následně uchvácen a poté šokujicím zbůsobem zaskočen! Inu i dobré filmy se točily a to v době do které by to nikdo neřekl, tedy kdy už byli jednou nohou u moci komunisti a česká kinematografie byla jde facto v jejich rukou. Vůbec nejde o žádný budovatelský film či politickou agitku ale na tu dobu ještě o filmový pojem takřka neznámý a to horor-fantasy! Vynikajicí! Proč jednou tento film na ČT nezopakují po všech těch tisíckrát reprízovaných a známých filmech! Vždyť ho televizní divák už pomalu ani nezná a myslím si že by i dnes měl co nabídnout.To byl ale debut! The Best of J. Mach and J. Slavíček nikdy potom se jim už nic podobného nepodařilo natočit! I když Slavíček měl ještě třeba Kluky na řece ale to byl zas úplně jiný žánr. (17.06.2006)

Na motivy stejnojmenné povídky ze sbírky Arabesky (1835), v níž Gogol pojednal fantaskní syžet zasazený do konkrétního prostoru města Petrohradu, natočil režisér Jiří Slavíček snímek žánrově se vymykající české filmové produkci druhé poloviny čtyřicátých let. Ponurý, až hororový příběh malíře Romana, jenž si ve vetešnictví koupil podobiznu lichváře Chazaje, která ho - podobně jako předchozí majitele - přivedla do tvůrčí i osobní krize, se natáčel zejména v interiérech, čímž se vyřešila otázka místního ukotvení literární předlohy. Výtvarně se na snímku podílel malíř Josef Liesler, který byl rovněž autorem kostýmů. Film se stal vynikající příležitostí pro zkušeného kameramana Jana Rotha, jehož hra světel a stínů evokuje příznačně mrazivou atmosféru. Z herců se dostalo uznání Vladimíru Šmeralovi, který v hlavní roli rozkrývá hloubku svého hereckého rejstříku a předvádí jeden ze svých nejlepších výkonů, ovšem ani obsazení Karla Dostala do postavy Chazaje nebylo krokem vedle. I po více než šedesáti letech od doby vzniku tohoto filmu vyvolává jeho šílený smích mrazení, které vzhledem k únorovým událostem roku 1948 dostalo až krutě ironický rozměr. (08.05.2009)

Všechny šestileté děti, které se ve tři hodiny ráno probudí, protože se jim chce čůrat, jenže jen se studeným potem strachu na čele bezradně leží v posteli a tisknou v náruči svého modrého plyšového medvídka, protože by cestou na záchod museli projít dlouhou chodbu, na jejímž konci na ně ze tmy zpoza roury od kamen zírají děsivé oči zlého Žida, jistě pochopí moje hodnocení. (27.02.2012)