Podobizna

Solidní drama s hororovými prvky na motivy Gogolovy povídky, poněkud přenesené v prostoru, ale zachovávající základní dějovou linii, včetně závěrečné pointy. Věčná otázka hledání hranice umění a podbízivosti, jakož i jeho komercionalizace. Realisticky je nutno uznat, že i umělec si musí vydělat na chleba a že je něco hezké, neznamená, že to není umění (a naopak), každý by měl ale mít nějakou osobní hranici a nezahodit talent jen pro obdiv salónů. Zajímaví herci, samozřejmě je třeba zmínit budoucího inkvizitora Šmerala, který už tenkrát měl v sobě něco "ďábelského", a pak musím překvapeně konstatovat, že stará čarodějnice Luba Skořepová (jinak jsem ji doteď neznal) byla za mlada docela fešanda (ale ta móda 19. století holt udělá princeznu skoro z každé ženy). (09.07.2023)

Nejpřesnějším žánrovým zařazením tohoto velmi netypického českého snímku je asi "psychologické drama" o rozkladu osobnosti jednoho malíře, ovšem zvláště v první půli zde najdeme celou řadu krásně temných, mysteriózních až hororových momentů. Že se s hlavní rolí Šmeral popral skvěle, to se asi čekalo, mě však překvapilo úplně maximálně, že Luba Skořepová nebyla vždycky jen seschlá vrásčitá bába, ale i mladá kočka. Čekal jsem film horší (vzhledem k umu českých tvůrců kazit mysteriozní témata), ale doufal, že bude lepší. (25.02.2014)

Po pravdě řečeno, na můj vkus je to až příliš doslovné a dějově v prostřední části hodně fádní - ostatně tak, jak jsou karty rozdány, je jasné, jak příběh skončí a kam se ubírá. Výborná hra se světlem, kamera, lokace, hudba, herecké výkony, a ostatně i ona základní myšlenka (nikoliv nepodobná filmu Ďáblův advokát) film povyšují. Každý z nás by chtěl mít hodně peněz a mít se dobře. Řekne si, jednou dvakrát se trochu zpronevěřím, vydělám, a pak se budu věnovat tomu, co mne baví. Ale jak se člověk drápkem chytí, chce víc, a jeho talent upadá. A je zde dobře vykresleno i to snobské prostředí, jež umění sice nerozumí, ale umí jej zaplatit, a pak se rozplývá nad kdejakou blbostí. Hezké je to, co je módní. A spousta dalších paralel, přesahujících i do dnešního světa umění a zaprodanosti, by se dalo najít. (02.04.2017)

,,Je to přeci svatá povinnost kritiků... doceňovat s odstupem času nepovšimnuté umělce." Nejsem sice uměleckým kritikem, ale tenhle výrok z Podobizny mi připadá velice nadčasový a platí i na oblast filmů. Krátké poválečné / předúnorové období 1945 – 1948 považuju již dlouho za neprávem prohlíženou kapitolu československé kinematografie, která tehdy (ještě než došlo k zásadním politickým změnám) dokázala nabídnout divákům velmi pestrou nabídku výborných psychologických dramat i pozoruhodných "žánrovek". A teď nenásilně pokračuju v jejím doceňování. Horor Podobizna jsem už kdysi viděl, ale tenkrát mi připadal spíše jako dobová kuriozitka. Dnes jsem k Podobizně v klidu usedl znovu po pár letech a byl fascinován. Tvůrcům se povedlo vykreslit hutnou temnou atmosféru, naplno využili možnost práce s černobílým vizuálem, také spoustu osobitých postupů a dle kvalitní literární předlohy stvořili působivý kus, který by se rozhodně neztratil ani v zahraničí. Trochu mne zklamal Otomar Krejča, od pozdějšího průkopníka herectví z Národního divadla jsem očekával výraznější výkon, ale tady šlo o jeho první větší příležitost před kamerou, a nebylo na škodu, zmizela-li záhy jeho postava ze scény. Zato obsadit už tehdy excelentního Vladimíra Šmerala do postavy, která prochází výraznými psychologickými proměnami až k samotnému rozkladu osobnosti, se ukázalo jako sázka na jistotu. Víc než fantaskní zápletka o prokletí obrazu se do popředí dostává příběh původně chudého malíře a jeho stále zvyšující se touze po slávě a bohatství... ten dokazuje, že velikost klasiků spočívá v neutíchající nadčasovosti jejich děl. U fantastkního hororu ze 40. let bych to nečekal, ale s přibývajícími minutami mě tady opravdu silně mrazilo. 90% (Horror Challenge Tour) (22.05.2020)

Podobizna časově spadá do krátkého období mezi poválečným znárodněním československé kinematografie a Vítězným únorem, který znamenal konec svobody umělecké tvorby. V těch necelých třech letech šla naše kinematografie nahoru, bylo víc peněz a nebylo nutné se tak zoufale snažit zavděčit vkusu publika, takže vzniklo pár opravdu kvalitních filmů a Podobizna je toho dokladem. Velmi slušný mysteriózně laděný horor podle klasické Gogolovy literární předlohy. I přes odstup doby je to i dnes plně funkční film, který má svou atmosféru a který se může pochlubit řadou výborných hereckých výkonů v čele s Vladimírem Šmeralem, který předvedl skvělou studii postupného rozpadu osobnosti. Celkový dojem: 90 % (s ohledem na dobu vzniku). (09.05.2009)