V Mosulu

Dokument je to šílený z ještě šílenějších míst a ač se považuji za otrlého diváka, který už na obrazovce viděl lecos, v jednu chvilku jsem zvažoval, že to vypnu. Dívat se na zraněná batolata lapající svými malými tělíčky po vzduchu, holčičku držící si pahýl místo ruky, jakéhosi chlapce běžícího ulicí odkudsi z z místa výbuchu a chuchvalců prachu s bezvládným tělíčkem kojence... To jsou šílené záběry. A to věřím, že nám ještě Jana Andert neukázala všechno. U sledování si človék musí neustále říkat a děkovat štěstí, že se narodil zrovna a právě tady. A že i když nám zdražili paštiku, nesmíme dělat ohňostroje a na FB panuje cenzůra, máme se jak prasata v žitě. Nemáme si vůbec nač stěžovat! Ale vůbec na nic! Nezasloužili jsme se o to, ale měli jsme tu kliku, že jsme se narodili na zrovna hodně bezpečném kousku zěmě. A jelikož si opravdu myslím, že stejně jako v minulých stoletích křesťanství, tak teď půlka světa tone v krvi kvůli islámu, měli bychom se zasadit aby se sem to náboženství násilí nikdy nedostalo a nezakořenilo tu. Źádná diverzita. Prostě ne. Stačí se podívat jak vypadá Evropa na západ od nás. Vezmete si domů přivandrovalce z Afriky a on vám udělá Afriku z vaší země. Druhé co mne škovalo v dokumentu byly ty prázdné pohledy všech přeživších. Chlapci zavazují skalpovanou hlavu a on jen sedí a kouká. Jasně, byl určitě v šoku, ale i spousta tázaných kolikrát až neuvěřitelně v klidu odpovídala o svých příbuzných, že zůstali tam, že jsou mrtví, nebo že je odvedl ISIL... Jako kdyby mluvili o tom, že syn s manželem šli na fotbal... Šílené. Ač byl Saddám jakej chtěl, udržoval v zemi ordung. A to platilo i o Kaddáfím a dalších... Vkrádá se tak kacířská myšlenka, že někde ve světě, kde na tom ještě nejsou s tou demokracií tak daleko prostě ta diktatura funguovala, ba co víc, možná být i musí. * * * * (13.01.2024)

Jana Andert, talentovaná reportérka a dokumentaristka, se vydává doprostřed Mosulu, mezi jednotky Golden Division a přímo do přední linie bojů s Islámským státem. Z první ruky tak zprostředkovává záběry z předních linií, ze samotné armády, která patří k jedné z nejprestižnějších v oné oblasti, z každodenního života místních obyvatel a z místních stanů zdravotníků. Andert se daří výborně přenést místní atmosféru, každodenní čekání v sutinách města, blízkost výbuchů, sebevražedných atentnátníků i sniperů, na což ovšem vojáci Golden Division reagují profesionálním chladem a rychlou akcí. Místní jsou postupně zatlačeni do nebezpečných oblastí, kolem leží spousta mrtvých těl, běžná irácká armáda utíká z boje. Jednotky ISIS zabírají jejich pozice a Golden Division se ocitají v obklíčení. Jana Andert přináší obrovsky silné svědectví, které dovede probudit z otupělosti, k níž mnohé diváky dohnaly často neautentické televizní reportáže. (05.07.2018)

Z těch 3 dokumentů co jsem měl možnost na toto téma nejslabší. Nešlo mě se do toho vžít a sledovat to nějak s napětím jako u předchozích dvou. Docela mě překvapilo, že to vysílala Čt televize známá svou lží propagandou islámu a vymýváním mozků (Déčko by mohlo vyprávět). To s tou největší bitvou je těžký úlet jen při obléhání Moskvy nacisty tipuji, že umřelo daleko více lidí. Optimálně 2 za to, že to točila Češka jednu přihodím. P.s. ty bojovníky Isis bych rovnou střílel oni by se s nimi taky nepáraly. (01.02.2019)

Zdar přeživším! Válka je tolik omílané téma. Ve zprávách o ní slyšíme každou chvíli. Točí se o ní realisticky zpracovávané filmy. Já osobně jsem tak trochu laxní k takovému tématu a tak trochu zblblej právě ze všech akčáků a thrillerů. Proto bylo sledování reality pořádnou fackou. Člověk si uvědomí jaké štěstí má už jen proto, že žije tady a má všechny končetiny.. Jana Andert se nebála následovat vojenskou jednotku do mrtvolami posetých ruin, polní nemocnice, ani pod ostrou palbu. Je to velice smutný pohled. Svět není v pořádku. Kéž by to všechno bylo jenom filmově.. Woo. (05.07.2018)

Česká reportérka Andert(ová!!!) v první linii bojů při osvobozování Mosulu od Islámského státu s elitní iráckou Golden division. Čekal jsem, že mne do války ve městě vtáhnou přestřelky a boje s islamisty, ale střelba a výbuchy jen dokreslují mrazivou atmosféru. To nejpůsobivější, čím se mi tento dokument zaryl pod kůží , jsou utíkající civilisté odnikud nikam mezi přesouvajícími se vojáky, zranění, žíznivý ( rekordní léto zrovna ) , zranění ( paní s rozstřelenou rukou jen pro silné žaludky ) a hlavně děti v polní nemocnici ( jen pro nejsilnější jedince) Dal bych čtyři hvězdy, ale musím (!!!) dát pět za odvahu reportérky. Dobrá práce Jani, tenhle dokument mi ukázal co je to válka s IS a to mám něco nakoukáno. PS: Mám pocit, že chlapci by se k těm zajatým islamistům ale i civilistům chovali trochu méně bohorovně, kdyby tam ta kamera nebyla. (23.01.2019)